Vítejte na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
 

Hlavní Menu
· Hlavní
· Novinky
· Download
· Historie
· Moderní zbraně
· Časopisy
· Literatura
· Odkazy
· Puškaři
· Krnkové
· Střelnice
· Zabezpečení zbraní
· Lidé kolem zbraní
· Muzea a cestování
· Vzdělávání
· Zbrojní zákon
· Galerie
· Váš účet
· Poslat příspěvek
· Statistika
· 20 Nej...



Další volby
· Inzerce a diskuse
· Archiv článků
· Seznam členů
· Zprávy členům
· Doporučte nás
· Kontakt

Anketa
Ve Střelecké revui nejraději čtu články na téma

Moderní zbraně (včetně testů)
Historické zbraně
Chladné zbraně
Příslušenství
Přehled knih
Poradna
Sportovní střelba
Vojenská technika



Výsledky
Ankety

Hlasů: 3026
Komentářů 4

Kdo je Online
Právě je 72 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Languages
Vyberte si jazykové rozhraní:


Historie: Střely ručních pěchotních zbraní
Posted on Středa, 05. červenec 2006 @ 06:00:00 CEST od Jana_Procházková

Články V časopise Vynálezy a pokroky z roku 1938 jsem pro vás našla zajímavé pojednání.

Je málo tak lákavých problémů pro vynálezce, jako tvar střely. Velká většina těch, kteří začínají pracovat v tomto odvětví, obyčejně vychází z názoru, že nejvýhodnější tvar střely jest aerodynamický, jenž se tak dobře osvědčil u letounů a moderních automobilů. Jak je třeba opravit toto mínění, poznáme z dalšího pojednání.

Tvar střely je skutečně velmi důležitý. Jde vždy o to, aby střela měla co nejlepší t. zv. b a I i s t i c k ý k o e f i c i e n t. Hodnota tohoto koeficientu je přímo úměrná číslu, charakterisujícímu tvar střely (k o e f i c i e n t u t v a r u), druhé mocnině ráže, dále specifické váze vzduchu a nepřímo úměrná váze střely. Čím je menší ráže a větší váha střely, tím je lepší balistický koeficient, střela snáze překonává odpor vzduchu. Poznáme to velmi snadno, necháme-li padati list papíru: padá-li na plocho, padá pomalu, jsa brzděn odporem vzduchu, padá-li však hranou, padá rychle. V prvním přiblíženi snadno usoudime na balistický koeficient z t. zv. p r ů ř e z o v é h o z a t í ž e n í t.j. z váhy, připadající na jednotku průřezu. Nejčastěji je vyjadřujeme údajem, kolik gramů připadá na 1 cm2 průřezu. Snahou jest, aby toto číslo bylo co největší; proto používáme výplně střely (jádra) z těžkého kovu, olova. Význam velkého průřezového zatížení poznáme snadno z těchto srovnávacích údajů: Porovnáme střelu německého kulometu ráže 7"92 mm a váhy 12'85 g, střílenou počáteční rychlostí 780 m/sek, se střelou protítankového kanonu ráže 47 mm a váhy 1'65 kg, střílenou touž počáteční rychlostí 780 m/sek. Dostaneme tabulku:



Vidíme, že dostřel kulometné střely je poloviční, ač byla vržena touž počáteční rychlostí jako střela kanonová. Abychom dosáhli téhož dostřelu ve vzduchu jako se střelou kanonovou, musili bychom zvýšit specifickou váhu materiálu kulometné střely, a to asi pětkrát. Ježto však takový materiál nemáme (musil by míti specifickou váhu asi 65), nelze zlepšit dostřel touto cestou. Proto je věnována všemožná péče zlepšení tvaru střely.

Tvar střely prodělal svůj vývoj v posledním století od původního tvaru kulového k tvaru podlouhlému, torpédovému. vývoj nebyl snadný, neboť teorie pohybu střel v odporujícím prostředí je sice vděčným objektem studia nejlepších matematiků a fysiků, ale v praksi tato teorie obyčejně selhává, a je proto nutné dáti přednost pokusu. Tyto pokusy lze konat jen nesnadno, neboť vyžadují nákladných zařízení a úmorné, drobné práce. Střelu nevidíme při jejím letu vzduchem. Proto musíme usuzovat na její dobrou stabilitu z průvodních zjevů: z dostřelu, tvaru průstřelů v terčích a z otisku vodicích rýh na střele.

Bylo to v r. 1828, kdy Francouz D e l v i g n e použil po prvé střely podlouhlého tvaru, ale teprve v letech čtyřicátých se objevují prvé pušky s podlouhlými střelami v seriích. Dobře je zachycen vývoj v této tabulce:

Pozorujeme, jak se zmenšuje ráže a váha střely a jak se zvětšuje počáteční rychlost. Při tom se mění tvar střely z koule na ogívál a nakonec na špičatou střelu. Než přikročíme k rozboru tvaru střely, je třeba si něco říci o tom, co požadujeme od moderní pěchotní střely.

Je to v první řadě ranivost. Střela musí spolehlivě vyřadit bojovníka, a aby se tak stalo, musí mítí určítou minimální ráží a kinetickou energii. Za minimální ráží, schopnou k okamžitému vyřadění bojovníka, se považuje ráže 7,5 mm. Z toho, co jsme vpředu řekli, vidíme, že menší ráže má při stejné váze střely výhodnější koeficient, ježto průřezové zatížení je větší. Proto některé státy zmenšily ráži až na 6 mm, při níž je průřezové zatížení kolem 30 g/cm2. Takto zmenšená ráže má též výhodu, že bojovník unese při stejné celkové váze větší počet nábojů.

Na př. námořnictvo Spojených států severoamerických, vyzbrojené puškou Lee ráže 6 mm, mohlo dáti každému muži 180 nábojů po 22'4 g, kdežto bývalé Rakousko-Uhersko dávalo pro pušku Mannlicherovu jen 120 nábojů váhy 28,7 g. Tyto výhody, které dovede oceniti balistik i taktik, měly však veliký nedostatek v tom, že střely tak malé ráže nebyly dosti ranivé. Proto se přes vypsané výhody malé ráže neosvědčily, a moderní armády mají ruční zbraně ráže nejméně 7,5 mm.

Co se týče kinetické energie střely, platí dodnes ustálený názor, že k vyřadění člověka je třeba energie asi 5 až 6 kgm. O této energii víme, že je přímo úměrná váze střely a čtverci rychlosti.

Další vlastností, kterou požadujeme od dobré střely ruční zbraně, je t. zv. plochost či rasance drah. V obr. 1. jsou kresleny dvě dráhy střel.



Dráha vyšší přísluší střele menší počáteční rychlosti neb o nevýhodném balistickém koeficientu, dráha nižší střele o větší počáteční rychlosti resp. o lepším balistickém koeficientu. Mírou z jest označena výška běžící figury. Vidíme, že první střela ohrozí tuto figuru na dráze M1 kdežto střela druhá na dráze M2, která je delší.

Hloubce M říkáme metný prostor; v našem případě dává střela druhá větší (hlubší) metný prostor. Dosáhneme toho buď zvětšením rychlostí střely, nebo zlepšením balístického koeficientu, což je výhodnější, neboť zbraň není tak namáhána a střela podržuje lépe svojí kínetickou energii.

Jak zlepšit balístický koeficient? Jeden způsob jsme uvedli: zvýšením specifické váhy materiálu střely. To však u nynějších střel již nejde, neboť neznáme levný kov velké specifické váhy. Mohli bychom tedy zlepšit balistický koeficient zvětšením průřezového zatížení, t. j. prodloužením střely. Tu však musíme říci, že taková dlouhá střela by nebyla dobře stabilisována, t. j. její podélná osa by se neztotožňovala s drahou střely ve vzduchu, převracela by se. Je proto ustáleným poznatkem, že délka střely nemá býti větší než 4 až 5 ráží. Zbývá tedy možnost zlepšení balistického koeficientu úpravou tvaru střely. Snahou musí býti, aby střela měla takový tvar, aby co nejsnadněji prorážela vzduch. Zde je třeba říci, že aerodynamicky nejvýhodnější tvar tělesa se řídí rychlostí, jakou se těleso pohybuje vzduchem. Víme, že moderní aerodynamická auta a letouny mají tvar kapkovitý. Je to tvar, kterého sama nabude vodní kapka při pádu vzduchem a který příroda dala ptákům a rybám. Tento tvar je výhodný pro rychlosti menší než je rychlost zvuku, a proto ho dnes používá pěchota u střel minometů a letectvo u pum; vystačilo se s tímto tvarem, poněkud zjednodušeným do tvaru koule, i u starých zbraní, střílejících střely malou počáteční rychlostí.

Střela, pohybující se vzduchem, je brzděna třemi silami odporu vzduchu. Přední část střely musí prorážeti vzduch; příslušná složka odporu vzduchu nazývá se tlaková. Za střelou vzniká zředění, do něhož je střela nassávána; tuto složku odporu nazýváme ssací. Konečně se střela tře o vzduch, čímž vzniká třetí složka odporu vzduchu, třecí. Všeobecně můžeme nyni říci, že u malých rychlostí, jimiž rozumíme rychlosti menši než je rychlost zvuku, převládá ssací složka odporu vzduchu, kdežto u větších rychlostí složka tlaková. Tím je již dán nejvýhodnější tvar střely pro různé rychlosti; je nakreslen v obr. 2.



Pro rychlosti kolem 200 m/sek je výhodný kulový nebo kapkovitý tvar střely; prodloužení zadní části vyplňuje prostor zředění za střelou a tak zmenšuje ssací složku odporu vzduchu. Pro rychlosti kolem 300 až 400 m/sek nabývá významu již tlaková složka odporu vzduchu, která žádá střelu podlouhlou, ale vpředu není ještě třeba zahrocení. Teprve při rychlosti kolem 500 m/sek je nutné zmenšovat tlakovou složku odporu vzduchu zahrocením předku střely a ssací složku zúžením zadku střely. Čím je větší rychlost, tím špičatější musí býti předek střely; při rychlosti 700 m/ sek a více bývá poloměr zaokrouhlení špičky až 10 ráží. Jak se zmenšuje odpor vzduchu vlivem tvaru střely, poznáme z těchto poměrů: Je-li odpor vzduchu u střely tvaru podle obr. 2b roven jedné, jest odpor u tvaru 2c así 0'6 a u tvaru 2d asi 0'4.

Tvar střely podle obr. 2d má nevýhodu, že vodicí část střely, která udělí střele otáčeni v hlavni, je poněkud krátká, což způsobuje někdy velký rozptyl a rychlé opotřebení hlavně, ježto střela se kymácí při průchodu hlavnía vydírá závit.

Řekli jsme, že je třeba, aby dráhy střel pěchotních zbraní měly co největší metné prostory. Základní výzbrojí pěchoty jsou pušky a kulomety lehké i těžké. U pušky a lehkého kulometu žádáme co nejrasantnější dráhu na malé dálky asi do 600 m. Při tom má býti celý náboj pokud možno lehký, aby jich pěšák unesl co nejvíce. Proto je výhodné použít lehčí střely a vystřelit ji co největší rychlostí. Střely těžkých kulometů mají míti naopak co možno velké metné prostory ve větších dálkách, na které tyto kulomety střílejí. Proto zde používáme střel těžších, střílených menší rychlostí, než jaká jest u střely lehčí. Pěkným příkladem takového řešení je střelivo francouzské nebo německé armády. Srovnání poměrů u německého střeliva je zachyceno v této tabulce:



Na prvý pohled je zřejmé, že těžká střela, mající lepší balistický koeficient, si mnohem lépe zachovává svoji rychlost a kinetickou energii než střela lehká. Metný prostor za cílem, vysokým 1'7 m (výška běžící figury), je při střelbě na dálku 1500 m u lehké střely 19 m, u těžké 29 m.

Neméně důležitá je schopnost střely odolávat perturbačním vlivům, jako je změna dráhy vlivem změny specifické váhy vzduchu a vlivem větru. Změní-li se na př. teplota vzduchu o 10", činí oprava dálky při střelbě na cíl, vzdálený 1500 m, u těžké střely 25 m, u lehké střely 33 m. Vane-li vítr 10 m/sek, je třeba opravit dálku 1500 m u těžké střely o 25 m, u lehké o 40 m.

V obr. 3. jsou nakresleny obě právě uvedené střely, aby bylo lze posoudit rozdíl.



K nim sluší dodat, že tvar těžké střely navrhnu I francouzský gen. Désaleux r. 1896. Francie šla do světové války s touto střelou, kdežto Němci měli jen lehkou střelu a teprve ve světové válce nakvap zavedli pro své kulomety též těžkou střelu sS. Francie šla po světové válce ve vývoji ještě dále a zavedla pro těžké kulomety střelu vzor 1932, těžkou 15 g, stříleno u počáteční rychlostí 700 misek, kdežto pro lehké kulomety (v budoucnu též pro pušky) zavedla lehkou střelu ráže 7"5 mm a váhy 9.5 g, střílenou počáteční rychlostí 830 misek.

B. f.

Mně již jen přísluší dodat, že autor se opět podepsal pouze iniciálami a tudíž nám není znám.


 

 
Příbuzné odkazy
· KDE
· Více o Články
· Novinky od Jana_Procházková


Nejčtenější článek o Články:
Samonabíjecí plynová pistole Drulov DU-10 Condor


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.5
Hlasů: 2


Prosím najděte si čas a hlasujte pro tento článek:

Špatný
Průměrný
Dobrý
Výborný
Skvělý



Možnosti

Vytisknout stránku  Vytisknout stránku

Poslat tento článek známým  Poslat tento článek známým

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentářů
Práhy
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.
 


Vyzkoušejte Linux

Všechna loga a obchodní známky na tomto webu jsou vlastnictvím svých majitelů. Za komentáře si odpovídají jejich odesílatelé. © 2001 mIRC.cz Team.
Tento web je vytvořen pomocí PHP-Nuke, systému pro webové portály, napsaný v PHP. PHP-Nuke je Free Software šířený pod GNU/GPL licencí.
Naše zprávy si můžete stahovat pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt