Tyto konstrukce se však v drtivé většině příliš nerozšířily. Překážkou na cestě masového rozšíření kolečkových, křesadlových a většiny perkusních zadovek byla drahá výroba, daná složitostí mechanismu, někdy též nespolehlivost či přímo nebezpečnost daného technického řešení pro střelce a jeho okolí, často asi i kombinace všech těchto faktorů. Dochované kolečkové, křesadlové a perkusní zadovky proto i dnes patří mezi vzácnosti muzejních sbírek, které obdivují jak odborníci, tak laikové.

Tématice křesadlových zadovek se naši odborní publicisté věnují již řadu let a jen seznam článků se zmínkami o nich ve Střelecké revui a Střeleckém magazínu vydá na tři stránky. Z těch rozsáhlejších materiálů jmenujme články Miroslava Michálka a Ludiše Letošníkové, které vycházely od konce 60. do 80.let, články Jana Durdíka a v posledních letech zvláště stati Vladimíra Dolínka, zaměřené na křesadlové zadovky z okruhu Františka Antonína Sporcka (1662-1738). Z okruhu Františka Antonína Sporcka pochází i zde zkoumaná zbraň, uložená v jedné české sbírce.


Jde o jednorannou zadovku s hlavní, sklopnou na příčném šroubu. Ke sklopení hlavně dojde po stlačení ocelového klíče před přední částí spoušťového obloučku.





Závěr zbraně je uzamčen pomocí jazýčkového horizontálně položeného výběžku hlavně s čtvercovým otvorem, který zapadá do výřezu v lůžku hlavně. Čtvercovým otvorem prochází vertikální ocelový klín, který závěr uzamkne. Stlačením klíče před spoušťovým obloučkem se klín vysune z otvoru směrem dolů a hlaveň se uvolní ke sklopení.



Sklopení hlavně není nijak brzděno, takže pokud není při odemykání zároveň přidržována druhou rukou, sklopí se o více než 90 stupňů, přičemž se může poškodit i předpažbí.

Po sklopení hlavně bylo ze zbraně možno vyjmout ocelovou nábojnici (komoru) s pánvičkou a ocílkou francouzského křesadlového zámku. Jak je všeobecně známo, těchto předem nabitých nábojnic s prachem na pánvičce měl střelec na opasku připravených víc, zřejmě dvanáct. Rychlost jeho palby pak už závisela jen na jeho zručnosti, s níž vyměňoval vystřelené nábojnice. Nábojnice, která je u zbraně zachována, má číslo 2 a prázdná má hmotnost cca 100 g.





Zadovky se sklopnou hlavní a výměnnou nábojnicí jsou oproti jiným druhům nepochybně výrobně jednodušší a nenáročné na obsluhu. Jejich rozšíření je proto relativně značné.

Námi zkoumaná zbraň má celkovou délku 106 cm, hlavěň je dlouhá 66 cm a hmotnost činí 2,8 kg.

Velmi neobvyklá je ráže této zajímavé zbraně, která činí v polích pouhých 7 mm, což je na danou dobu velmi málo. Přitom rozměry zbraně jako celku rozhodně nenaznačují, že by mělo jít o nějakou chlapeckou nebo dámskou kulovničku. Vývrt je drážkovaný sedmi drážkami a nese stopy intenzívního používání.


Hlaveň zbraně je po celé délce osmihranná, na horní hraně je vyryta signatura "IOA. MICHAEL IN KUCKUS BAAD". Povrch hlavně je ponechán v barvě kovu. Původní povrchová úprava (černění nebo hnědění) byla někdy v minulosti ze zbraně odstraněna. S odstraněním povrchové vrstvy byla narušena také signatura, původně zřejmě vykládaná zlatem či stříbrem.


Zadní okraj hlavně je bohatě zdoben rytinou s rostlinným motivem. Výzdoba pokračuje na lůžko hlavní, které je ponecháno v barvě starého kovu. Na podušce lůžka se mezi rostlinnými ornamenty objevuje i figura muže. Použité výzdobné motivy jsou velmi podobné (nikoli však totožné) výzdobě křesadlové zadovky téhož systému od téhož výrobce, uložené ve Vojenském historickém ústavu AČR, jejíž snímky byly publikovány v SM 8/1999.

Hledí tvoří jeden pevný zářez, zasazený do výřezu u zadního okraje hlavně, muška je mosazná, lichoběžníkového průřezu.

Netradičnímu provedení zbraně je přizpůsoben i francouzský křesadlový zámek. Zatímco u jeho běžného provedení jsou všechny součástky připevněny na zámkovou desku, zde je na zámkové desce připevněn pouze kohout, zatímco pánvička, ocílka a pero baterie jsou součástí výměnné nábojnice.


Výzdobě zámkové desky dominuje rytý erb Františka Antonína Sporcka. Kolem něj jsou rostlinné ornamenty a v zadní části sedící dravý pták, snad sova (?).


Podobné výzdobné motivy se na zdrsněném podkladu opakují i na základně kohoutu.
Protizámková deska je mosazná, opět celoplošně zdobená rostlinnými ornamenty, mezi nimiž je ukryta postava ženy, snad jakési orientální krasavice. Jde o motiv na středoevropských zbraních nikoli běžný.


Mosazný spoušťový oblouček je střídmě zdoben kombinací jednoduchého rostlinného a geometrického motivu a je prodloužen v rukojeť. Většina jeho plochy je však nezdobená. V přední části je umístěn výřez pro ocelový klíč, ovládající závěr zbraně.

Zbraň je celopažbená, pažba je zhotovena z kvalitního ořechového dřeva. Hlaviště je velmi střídmě zdobeno řezbou. Dole je zploštělé, lícnice je hraněná.

Botka je z mosazného plechu, zdobená je pouze ta její část, která přesahuje na hřbet pažby.


Botka tvoří víčko schránky, která je vydlabána zezadu v hlavišti pažby. Víčko je připevněno na pantu, na němž se otáčí. K jeho otevření slouží šoupátko, které po posunutí uvolní botku, která je vymrštěna listovým perem, směrem dozadu. O účelu dvou otvorů, tvořících schránku, se můžeme pouze dohadovat. Náhradní nábojnice se do nich nevejde. Snad zde byly uloženy potřeby pro nabíjení nebo snad čištění zbraně. V každém případě vlastní zadlabání je poměrně hrubé, jakoby nehotové.





Pod předpažbím je ve třech mosazných objímkách umístěn dřevěný nabiják s rohovinovou hlavicí. Pouze doplňuje celkový vzhled zbraně a snad mohl být použit k jejímu čištění. Jinou funkci nemá.

Současný stav zbraně není rozhodně ideální. Na řadě míst najdeme plošky koroze. Vyžaduje kvalifikovaný konzervátorský a restaurátorský zásah. To však nic nemění na tom, že je kvalitním dokladem puškařské výroby v okruhu puškařů kolem Františka Antonína Sporcka.