Vítejte na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
 

Hlavní Menu
· Hlavní
· Novinky
· Download
· Historie
· Moderní zbraně
· Časopisy
· Literatura
· Odkazy
· Puškaři
· Krnkové
· Střelnice
· Zabezpečení zbraní
· Lidé kolem zbraní
· Muzea a cestování
· Vzdělávání
· Zbrojní zákon
· Galerie
· Váš účet
· Poslat příspěvek
· Statistika
· 20 Nej...



Další volby
· Inzerce a diskuse
· Archiv článků
· Seznam členů
· Zprávy členům
· Doporučte nás
· Kontakt

Anketa
Ve Střelecké revui nejraději čtu články na téma

Moderní zbraně (včetně testů)
Historické zbraně
Chladné zbraně
Příslušenství
Přehled knih
Poradna
Sportovní střelba
Vojenská technika



Výsledky
Ankety

Hlasů: 3025
Komentářů 4

Kdo je Online
Právě je 54 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Languages
Vyberte si jazykové rozhraní:


Historie: Pařížské dělo
Posted on Neděle, 10. červenec 2011 @ 08:00:00 CEST od Jana_Procházková

Články Po nějakém čase jsem opět nahlédla do Vynálezů a pokroků z roku 1939 a našla zajímavý článek o německé zbrani z I. světové války.

O dalekonosných dělech a zvláště o německém dalekonosném dělu psali jsme podrobnějiž v XXV. ročníku tohoto časopisu.1 Ukázali jsme, že konstrukce pařížského děla neznamenala využití principů zcela nových. Že dalekonosná děla nebyla prakticky sestrojena již dříve, mělo příčinu v tom, že všechny posavadní snahy o zvýšení dostřelu byly poněkud jednostranné, počítajíce především s podstatným zvýšením počáteční rychlosti. Ale již v r. 1909 Charbonnier, tehdy velitel francouzské dělostřelecké eskadrony, ukazoval na teoretickou možnost děla, které by mohlo stříleti počáteční rychlostí 1450 až 1500 m/sec a při použití materiálu, který by snesl tlak 4000 kg/cm2, projektily 100 kg těžké na vzdálenost 125 km.

Nikdo, kromě několika Němců, dalekonosné dělo neviděl. Jen tak si můžeme vysvětliti značnou rozmanitost všech údajů, s nimiž se v této otázce setkáváme. Dnešní náš článek doplňuje dřívější článek tohoto časopisu mnoha novými údaji, aniž by však přinášel v podstatných věcech značnější nesrovnalosti.

Data o dalekonosném děle, uvedená v prvním článku, byla vzata z referátu amerického pod-plukovníka H. W. Millera, uveřejněného ve švédském časopise "Teknisk Tidskrift" v r. 1920, a z článku téhož autora, uveřejněného v americkém časopise "Army Ordnance" v r. 1923. Práce Millerovy2 opíraly se o několik literárních pramenů, které autor považoval za dosti spolehlivé. V poslední době zabýval se otázkou německého dalekonosného děla francouzský generál Challiat. Přehledný článek o výsledcích jeho šetření uveřejnil generál Niessel v r. 1938. Číselné údaje našeho článku jsou přejaty z referátu Niesselova.* * *)

Německé dalekonosné dělo bylo sestrojeno z námořního děla ráže 38 cm, do jehož hlavně byla navlečena nová duše, takže ráže děla se zmenšila na 21 cm. Délka hlavně byla 160 ráží, tedy asi 34 m. Hlaveň vážila 200 tun, celé dělo (hlaveň, závěr, lafeta a příslušenství) mělo váhu 750 tun. Průměr hlavně v místech nábojové komory měřil 1 m. Se zřetelem na značná opotřebení hlavně v důsledku vysoké počáteční rychlosti bylo třeba vyjmouti duši po 65 ranách; toto číslo však nelze pokládati za úplně spolehlivé.

Střely dalekonosného děla byly opatřeny dlouhou a ostrou falešnou špičkou, která dodávala projektilu žádané balistické vlastnosti. Se zřetelem na vnitřní opotřebení hlavně vzrůstala ráže u serie 65 střel postupně z 21 cm až na 23'5 cm a váha se měnila v mezích 100 kg až 115 kg. Také délka střely vzrůstala; délka první střely v serii byla 0'9 m, délka 65. střely již 1"11 m. Střely byly opatřeny dvěma zapalovači; jeden byl ve dně, druhý v přepážce. Dvou zapalovačů bylo použito proto, aby snad nevybuchlý projektil neposkytl francouzskému vojsku konstruktivníúdaje o povaze střely a zbraně.

Prachová náplň vážila 150 kg a byla z trubičkového prachu; průměr prachové trubičky byl větší než průměr rákosky. Náplň poskytovala žádoucí počáteční rychlost 1600 mjsec. Podle nezaručené zprávy závity hlavně končily již před ústím a poslední část hlavně byla hladká, čímž byly střele dodány vlastnosti, vedoucí k velikému dostřelu. Vnitřní duše byla pravidelně vyměňována po každé serii 65 ran; jedna rána stála 35 000 předválečných marek. Při délce hlavně 34 m a její váze 200 tun by došlo k průhybu tak velké hmoty. Aby se tak nestalo, byla hlaveň udržována v přímé poloze jako visutý most soustavou nosníků a závěsů. Přesto však před každou ranou bylo optickým zařízením, vkládaným do hlavně, pečlivě přezkoušeno, zda duše je přímá.

Budování palebného postavení musilo býti provedeno velmi pečlivě. Také zastření děla proti leteckému pozorování (maskování) byla věnována velká pozornost a deset eskader mělo speciální úkol znemožniti pátrání francouzským letounům v blízkosti palebného postavení. Vedle toho četné německé baterie měly znemožniti současnou palbou zvukoměrné určení palebného stanoviště. Všem těmto jednotkám velel místoadmirál Rogge, který řídil střelbu za spolupráce profesora Rausenbergera, kter)' spolu s von Eerherdem měl největší podíl na konstrukci zbraně a na výpočtu tabulek střelby. Tabulky počítaly dokonce s proměnlivou vahou projektílů v serii. Vrchol dráhy střely byl ve výší 40 km, doba letu k cílí trvala 3 1/2 minuty, z toho 2 minuty byla střela v stratosféře. Počáteční zaměření děla bylo provedeno velmi pečlivě použitím geodetických přístrojů. Dělo obsluhovalo 60 námořních dělostřelců, jimž nabíjení a zaměření děla trvalo 15 až 20 minut.


V obr. 1. vidíme úlomek střely dalekonosného děla, který umožnil Francouzům rekonstrukci celého projektilu, jak je znázorněna v obr. 2., v němž značí Š falešnou špičku střely, V" V 2 dvě měděné vodicí obroučky, P plášť střely, Zl zapalovač ve dně, Ze zapalovač v přepážce, K šlehový kanálek a N trhací náplň střely.



Při umístění dalekonosného děla bylo také počítáno s možným útokem francouzských oddílů na palebné postavení, proto bylo vybudováno před dělem důkladné obranné pásmo. Ježto zbraň mohla bezpečně stříleti jen ve dnech, v nichž nebyl vykonáván intensivní letecký průzkum, byla organisována zvláštní zpravodajská služba. Služeb agentů bylo zapotřebí zvláště v únoru, kdy bylo budováno palebné postavení; agenti zpravodajské ústředny byli dokonce v Paříži, odkud podávali zprávy přes Švýcarsko. Němci použili tří palebných postavení. První z nich bylo poblíže Laonu v přímé vzdálenosti 122 km od Paříže a bylo v činnosti od 23. března až do 1. května a od 5. do 9. srpna 1918; na Paříž odtud střílela tři děla.

Další palebné postavení bylo v Hamu v blízkosti železnice z Laonu do Amiensu v přímé vzdálenosti 100 km od Paříže. Třetí palebné postavení bylo ve vzdálenosti 80 km od Paříže a leželo 16 km severně od Chateau-Thierry v blízkosti Fere-en-Tardenois; bylo používáno od května do července. Vítězná francouzská ofensiva 18. července r. 1918 přinutila Němce, aby postavení vyklidili s největším spěchem.

První rána na Paříž byla vypálena 23. března 1918. K přípravě střelby byly vykonány sondy až do výše 35 000 m. Tato výška nebyla postačující, neboť se ukázalo, že vrchol dráhy střely ležel ve výši 40 000 m. Dělo bylo nabito v 5 hodin a zamířeno pod úhlem 62°. V 6 hodin byly připraveny k palbě všechny přikázané baterie, v 6 hodin 15 minut startovala letadla. Po provedeni pečlivé kontroly zaměření uchýlila se obsluha děla do krytu. Povel k palbě byl dán v 7 hodin 9 minut 50 vteřin, palba byla zastavena ve 14 hodin, neboť se objevilo slunce a byla obava, že dělo by mohlo býti objeveno francouzským letectvem. Ve střelbě bylo pokračováno až druhého dne se všemi bezpečnostními a zastíracími opatřeními, neboť dosud nebylo zprávo účinku střelby. První rána byla odpálena v 7 hodin, druhá v 7 hodin 20 minut a třetí v 7 hodin 45 minut. Tentokráte všechny tři střely dopadly na Paříž, jedna z nich zasáhla kostel Saint-Gervais a značně jej poškodila. Němci se okamžitě dozvěděli o těchto účincích a rozhodli se pokračovati ve střelbě. Podle německých dokumentů vypálila všechna dalekonosná děla celkem 320 ran, z nichž podle údajů pozorovatelů dopadlo 180 na město, 140 mimo Paříž. Podle nezaručených zpráv jedno z děl se roztrhlo jíž po několika ranách, jedno nebo dvě děla nemohla vůbec odpáliti předepsanou serii 65 ran. Němci věřili, že tato střelba vyvolá v Paříži depresi právě v době, kdy připravovali svoji obrovskou ofensivu, jejich naděje však byly na tomto poli zklamány.

Ačkoliv zastírání střelby dalekonosného děla bylo s německé strany provedeno velmi pečlivě, získali Francouzi, dík zvukoměřičským vyšetřováním a leteckému průzkumu, k velkému překvapení Němců postačující údaje o palebném postavení nové zbraně. Nepříznivé počasí bránilo sice francouzskému letectvu v pozorování až do 3. května, ale fonometrická služba přinesla první den takové informace, že již 24. března mohlo zasáhnouti do boje francouzské těžké dělostřelectvo na železničních vozech, a již druhého dne, 24. března 1918, jeden z granátů francouzských děl dopadl 250 m od stanoviště velitele dalekonosného děla a brzo po něm druhý. Naslouchací stanice, umístěné 4 km před německým dělem, okamžitě však upozornily na francouzskou střelbu a hlásily telefonem přelet francouzských projektilů nad hláskou. Poněvadž k doletu střely zbývalo ještě 5 až 6 vteřin, měla obsluha vždy možnost uchýliti se do krytu. Francouzští letci počali pátrati přes nepříznivé počasí po palebném postavení v oblasti laonské již 11. dubna. Pátrání bylo korunováno úspěchem, teprve když letadla byla opatřena vysílací a přijímací radiotelegrafickou stanicí a když se zlepšily atmosférické podmínky; 3. května dopadla francouzská střela 10 m od cíle. Jedno z laonských děl nestřílelo již od počátku dubna, druhé musílo býti zničeno zásahem z 3. května, třetí bylo poté z palebného postavení staženo a více nestřílelo. Jakmile zahájilo činnost dělo v prostoru Fere-en-Tardenois, bylo hned s počátku intensivně ostřelováno francouzským dalekonosným dělostřelectvem a ve dne i v noci ohrožováno bombardovacími letadly. Poslední střela byla vypálena 9. srpna z palebného postavení v prostoru Ham, poté dělo bylo rozmontováno a odvezeno do Německa. Zajímavéje, že nikdo v Německu nespatřil z tohoto děla po válce ani součást.

Z. P.

- 1) Dalekonosné dělo, "Vynálezy a pokroky". 25 (1936), str. 219--222, 231--234.

2) Výtah z Millerových prací přinesly "Vojensko-technícké zprávy", 1 (1924), str. 205-206.

* * *) V českém jazyce nalezl jsem v poslední době dvě zmínky, týkající se paf-ížského děla. První z ních je referát o M i II e r o v ě kníze "Díe Paríser Geschtitze", vydané v Berlíně v r. 1936, v níž autor mímo jiné shrnul í svá pojednání, o níchž jsem se zmínil již v předcházejícím; referát nalezne čtenář ve "Vojenslw-techníckých zprávách", 14 (1937), str. 169-170. Číselné údaje, uvedené v této knize o dalekonosném děle, shodují se dosti dobře s údají našeho článku. Další zmínku nalezne čtenář v právě vyšlé knize plukovníka G e b a u e r a, "Balistilka vnějši" (1938). Tam na str. 336- 338 je podrobně popsána Charbonníerova myšlenka dalekonosných střel a jejích vývoj, který vedl r. 1918 k uskutečněni.


 

 
Příbuzné odkazy
· Více o Články
· Novinky od Jana_Procházková


Nejčtenější článek o Články:
Samonabíjecí plynová pistole Drulov DU-10 Condor


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím najděte si čas a hlasujte pro tento článek:

Špatný
Průměrný
Dobrý
Výborný
Skvělý



Možnosti

Vytisknout stránku  Vytisknout stránku

Poslat tento článek známým  Poslat tento článek známým

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentářů
Práhy
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.
 


Vyzkoušejte Linux

Všechna loga a obchodní známky na tomto webu jsou vlastnictvím svých majitelů. Za komentáře si odpovídají jejich odesílatelé. © 2001 mIRC.cz Team.
Tento web je vytvořen pomocí PHP-Nuke, systému pro webové portály, napsaný v PHP. PHP-Nuke je Free Software šířený pod GNU/GPL licencí.
Naše zprávy si můžete stahovat pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt