Vítejte na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
 

Hlavní Menu
· Hlavní
· Novinky
· Download
· Historie
· Moderní zbraně
· Časopisy
· Literatura
· Odkazy
· Puškaři
· Krnkové
· Střelnice
· Zabezpečení zbraní
· Lidé kolem zbraní
· Muzea a cestování
· Vzdělávání
· Zbrojní zákon
· Galerie
· Váš účet
· Poslat příspěvek
· Statistika
· 20 Nej...



Další volby
· Inzerce a diskuse
· Archiv článků
· Seznam členů
· Zprávy členům
· Doporučte nás
· Kontakt

Anketa
Ve Střelecké revui nejraději čtu články na téma

Moderní zbraně (včetně testů)
Historické zbraně
Chladné zbraně
Příslušenství
Přehled knih
Poradna
Sportovní střelba
Vojenská technika



Výsledky
Ankety

Hlasů: 3026
Komentářů 4

Kdo je Online
Právě je 63 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Languages
Vyberte si jazykové rozhraní:


Moderní zbraně: Samopal & Wesson Model 76
Posted on Pátek, 26. duben 2002 @ 14:54:15 CEST od David_Pazdera

Články Jedním ze zajímavých rysů účasti ozbrojených sil USA ve vietnamském konfliktu je skutečnost, že vedle standardních moderních zbraní byla v této válce malých jednotek v poměrně hojné míře používána také zastarávající, ale i zcela nová výzbroj, vyvinutá právě na základě bojových zkušeností z Jihovýchodní Asie. Poněkud stranou všech těchto skupin stojí samopal Smith & Wesson Model 76, který za svůj vznik vděčí tehdejší poptávce U. S. Navy, z konstrukčního hlediska navazuje na koncepci typickou pro samopaly z doby druhé světové války a dnes je pro nás pozoruhodný především jako ukázka toho, jaké mohou být osudy vojenské zbraně při špatném odhadu možností jejího uplatnění.

Zatímco se v ozbrojených silách SSSR a dalších zemí východního bloku s čestnou - vzhledem k našemu tématu ovšem nepodstatnou - výjimkou v podobě Československa začal od padesátých let rozšiřovat proslulý Automat Kalašnikova, jehož bojové vlastnosti umožnily omezit do té doby pestrou paletu pěchotních zbraní, cesta armád západních států k tomuto stavu trvala výrazně delší dobu díky počátečnímu preferování poněkud předimenzovaného náboje střední balistické výkonnosti 7,62 mm NATO.

Zdaleka ne optimální parametry na něj zařízených zbraní, které je příliš nevzdalovaly od automatických pušek střílejících klasickými puškovými náboji, způsobily, že ještě dlouhá desetiletí po druhé světové válce byla řada západních států nucena ponechat ve své výzbroji vedle moderních útočných pušek také samopaly na pistolové střelivo. Tento z hlediska logistiky nepříznivý stav nebylo možno opustit tím spíše, že se poválečná otevřená vojenská vystoupení západního bloku v čele s USA ve velké míře soustřeďovala do asijského prostoru a dalších exotických a na vegetaci bohatých krajů, pro něž byl samopal díky svým rozměrům, hmotnosti a palebné síle v mnoha případech naprosto ideální zbraní.

Za zmínku přitom stojí, že výbornou reputaci samopalů na asijských bojištích pomáhal upevňovat zejména australský Owen charakteristický nahoru směřujícím zásobníkem, který byl zkonstruován během druhé světové války přímo pro boj v džungli a skvěle se osvědčil mj. v 50. letech během protipartyzánské kampaně Velké Británie a Commonwealthu v Malajsku, jež mimochodem představovala jedinou úspěšnou akci svého druhu uskutečněnou po roce 1945.

Podstatné pro nás ještě je, že souběžné používání útočných pušek a klasických samopalů v ozbrojených silách západních zemí a států, které přebíraly západní výzbroj, ukončil nástup zbraní na náboj 5,56 x 45, po němž zůstaly uživateli samopalů na pistolové střelivo pouze policejní a speciální vojenské jednotky.

Pro poválečné období včetně naší současnosti je charakteristická dominantní role relativně nevelkého počtu typů zbraní, z nichž řada byla kromě vojenských či bezpečnostních složek země původu na základě přímého prodeje, odkupu licence nebo kopírování zavedena v dalších státech. Dlouhá léta po ukončení druhé světové války byl jednou z těchto zbraní švédský samopal "kulsrutepistol m/45", resp. "m/45B", známější pod komerčním označením Carl Gustaf podle státní zbrojovky v Eskiltuně, kde byl vyvinut v letech 1944-45. Byla to robustní, jednoduchá a spolehlivá zbraň nenáročné výroby s dynamickým závěrem, která konstrukčně vycházela z osvědčených britských samopalů Sten. Ve srovnání s nimi nabízela kromě přitažlivějšího designu také několik menších, avšak efektivních vylepšení: především šlo o kvalitní rámovou ramenní opěru a nový velmi dobrý zásobník na 36 nábojů progresivního lichoběžníkového tvaru (který se nedlouho poté objevil u čs. samopalů 23 a 25). Do zbraně se používal zvláštní vysokorychlostní náboj 9 mm Parabellum (Luger) se zesíleným pláštěm střely nazvaný Model 39B, který dosahoval zvýšeného průbojného účinku. O tento švédský samopal projevily zájem ozbrojené síly řady zemí (jeho licenční výroba byla v 50. letech zahájena v Egyptě), mezi kterými nechyběly ani Spojené státy.

K vývoji vyzbrojování ozbrojených sil USA v poválečném období uveďme stručný komentář: Ještě během korejské války v letech 1950-53 disponovali američtí pěšáci poměrně pestrou směsicí standardních zbraní používajících neméně pestrou paletu střeliva: šlo o pušku M1, karabinu M2, samopal M3A1 a lehký kulomet BAR. V roce 1957 byla v americké armádě zavedena nová puška M14 střílející již zmiňovaným nábojem 7,62 mm NATO, která měla v příslušných modifikacích nahradit všechny předešle uvedené zbraně, čehož ovšem "em čtrnáctka" nebyla při svých technicko-taktických datech uspokojivě schopna. Stala se sice na krátký čas standardní pěchotní zbraní ozbrojených sil Spojených států, avšak mezitím byl doveden k uspokojivým výsledkům projekt pušky zcela nové koncepce - AR15 (M16) na nově vyvinutý malokaliberní náboj 5,56 x 45. Produkce pušky M14 byla na počátku roku 1963 zastavena a v následujících letech začala její místo zaujímat "em šestnácka", přičemž zkušenosti z bojového nasazení v jižním Vietnamu vedly k průběžnému zdokonalování této zbraně.

Přímá americká vojenská účast ve vietnamském konfliktu v roce 1965 byla ovšem zahájena v okamžiku, kdy se k přijetí pušky M16 odhodlaly zatím pouze letecké síly a delší čas ji ve výzbroji měly pouze speciální oddíly; zbylá část armády je následovala až v roce 1967. Během bojů v tropické vegetaci tak v první fázi vietnamské války přišly ke slovu mj. za druhé světové války vyvinuté samopaly M3A1 v ráži .45 ACP, které představovaly maximálně účelovou, převážně lisováním zhotovovanou modifikovanou verzi samopalu M3 přijatého v roce 1943 a proslulého pod hanlivým označením "Greas Gun" čili "olejnička". "A jednička" byla za války vyráběna pouze krátce v roce 1945, avšak její produkce byla nakrátko obnovena v souvislosti s válkou v Koreji. Celkově bylo tuto zbraň možno považovat za kvalitní, byť rozhodně ne špičkovou (pravděpodobně až do současnosti jsou ostatně samopaly M3 a M3A1 vyzbrojeny posádky ozbrojených vozidel americké armády); její nejslabší místo představovaly zásobníky selhávající při znečištění, kterému se od roku 1944 bránilo zvláštním víčkem z průhledného plastu nasazovaného na ústí zásobníku.

Zhruba taková byla situace, když se podle všeho krátce po otevřeném vstupu Američanů do Vietnamu obrátili na washingtonského zástupce firmy Smith & Wesson zástupci amerického vojenského námořnictva s tím, že mají zájem o nákup většího počtu jednoduchých samopalů na pistolové střelivo. U. S. Navy je známá tím, že se její požadavky na ruční palné zbraně často liší od nároků ostatních složek amerických ozbrojených sil. Během války ve Vietnamu námořníci neváhali své speciální jednotky vyzbrojit celou řadou zcela nových zbraní (viz např. článek o pistoli Mark 22, Mod. 0 "Hush Puppy" v SM 7/99), přičemž mnohé z nich se dokonce ještě nacházely ve fázi prototypu.

V případě samopalů měla U. S. Navy původně velký zájem o výše zmíněné švédské zbraně Carl Gustaf, které se také v její výzbroji ve Vietnamu pravděpodobně v nepříliš velkém množství objevily - zmiňovány jsou především v provedení s integrálním tlumičem zvuku. Švédsko však po eskalaci konfliktu v Jihovýchodní Asii vyhlásilo v duchu svých tradic neutralitu, čímž byl další oficiální nákup těchto samopalů ozbrojenými silami USA znemožněn.

U Smith & Wessonů zcela jistě celou věc důkladně zvážili - tato firma totiž na pole výroby samopalů do té doby vkročila pouze jednou na počátku druhé světové války svou výrobně velmi náročnou zbraní Light Rifle Model 1940, která nezaznamenala prakticky žádný úspěch. Pod dojmem zájmu armády a při předpokladu dalších zákazníků z řad bezpečnostních složek bylo nakonec rozhodnuto zahájit vývoj zbraně vycházející právě z osvědčeného švédského samopalu, přičemž některé jeho části v čele se znamenitým zásobníkem byly okopírovány bez jakýchkoli změn.

Samopal vzniklý u firmy Smith & Wesson během rok a půl trvajících vývojových prací měl stejně jako jeho předloha dynamický závěr a vykazoval také obdobné vlastnosti co se spolehlivosti a účinnosti týče: jedna ze zbraní z počátku výroby během testování ve Vietnamu údajně vystřílela 18 000 ran bez jediné poruchy. Výraznou konstrukční odlišností od švédské zbraně byla oboustranně ovládaná přepínací páka režimu střelby sloužící zároveň jako pojistka umístěná uprostřed pouzdra spušťadla (Carl Gustaf se zajišťuje zachycením napínací páky ve výřezech v pouzdru závěru), která je mimochodem v odborné literatuře považována za největší slabinu Modelu 76. Na rozdíl od švédského samopalu tak bylo možno z americké zbraně střílet nejen dávkami, ale i jednotlivými ranami (u Carla Gustafa je to otázka odmačkávání spouště). Kromě této úpravy bylo podle Nelsona a Musgrava na samopalu Smith & Wesson realizováno několik dalších vylepšení, avšak žádné z nich není konkrétně zmíněno. Z řezu obou zbraní se můžeme domýšlet, že se změny kromě dalšího týkaly také tvaru závorníku, který byl u americké zbraně z části dutý. Do zbraně byly podle všeho určeny standardní náboje 9 mm Luger.

Firma Smith & Wesson však znovu neměla štěstí: v době, kdy byl Model 76 připraven k výrobě, tj. v závěru roku 1967, už o klasický samopal z důvodu nástupu zbraní z programu AR a CAR ztratily zájem jak U. S. Navy, tak i další složky ozbrojených sil Spojených států. Podle údajů Nelsona a Musgrava bylo v závěru 60. let vyrobeno pouze několik tisíc těchto zbraní, které nakonec odkoupili především sběratelé a bezpečnostní složky. Přinejmenším určitá část samopalů Model 76 se ovšem dostala také do výzbroje amerického vojenského námořnictva, v němž byla tato zbraň zavedena pod označením Mark 24, Mod. 0 (podle E. C. Ezella zůstávala ve výzbroji ještě minimálně v polovině 80. let). Ve Vietnamu ji prokazatelně používali přinejmenším legendární jednotky SEAL. Obdobně jako v případě samopalu Carl Gustaf je jeho americká modifikace zmiňována především v provedení s integrálním tlumičem. O tom, jak se Model 76 ať už ve standardním provedení nebo ve verzi s tlumičem během vietnamské války a případně i v další službě osvědčil, jsem zatím nenalezl žádné informace.

V souvislosti se samopalem Model 76 je ještě třeba zmínit, že v roce 1968 byly zahájeny práce na jeho úpravě pro střelbu experimentálním beznábojnicovým střelivem ráže 9 mm. Tyto náboje byly zažehovány elektricky, přičemž na čele závorníku se namísto úderníku a vytahovače nacházely dvě elektrody. Podle dostupných údajů nebylo s takto upravenou zbraní dosaženo uspokojivých výsledků a vývoj byl posléze zastaven.

Převzato ze Střeleckého magazínu 10/1999, s. 18-19.

 

 
Příbuzné odkazy
· GNU Project
· NASA
· KDE
· SETI Institute
· Více o Články
· Novinky od David_Pazdera


Nejčtenější článek o Články:
Samonabíjecí plynová pistole Drulov DU-10 Condor


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 4.66
Hlasů: 3


Prosím najděte si čas a hlasujte pro tento článek:

Špatný
Průměrný
Dobrý
Výborný
Skvělý



Možnosti

Vytisknout stránku  Vytisknout stránku

Poslat tento článek známým  Poslat tento článek známým

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentářů
Práhy
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.
 


Vyzkoušejte Linux

Všechna loga a obchodní známky na tomto webu jsou vlastnictvím svých majitelů. Za komentáře si odpovídají jejich odesílatelé. © 2001 mIRC.cz Team.
Tento web je vytvořen pomocí PHP-Nuke, systému pro webové portály, napsaný v PHP. PHP-Nuke je Free Software šířený pod GNU/GPL licencí.
Naše zprávy si můžete stahovat pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt