Moderní zbraně: PAMÁTKA NA PLUKOVNÍKA
Posted on Neděle, 22. květen 2016 @ 00:00:00 CEST od Jan_Tetřev
Voják bojové jednotky neměl za
napoleonských válek dobré
vyhlídky na přežití. Pohyboval se po světě
pěšky nebo na koni za každého počasí.
O spaní v posteli se mu mohlo jenom zdát a
outdoorové vybavení pro pobyt pod
širým nebem také neměl.
A což teprve nepřítel. Ten zabíjel a způsoboval
zranění, na jejichž následky umírali
další vojáci. Ani životnost
důstojníků nebyla vysoká. Bojovalo se často,
velelo se v dosahu nepřátelského
dělostřelectva nebo se postupovalo přímo s mužstvem.
Nevalné vyhlídky.
lebrun
Alexandre-Louis-Jules Lebrun to v Napoleonově armádě
dotáhl až na plukovníka, ale byla to hodnost
vykoupená krví. Přišel na
svět 5. srpna 1783 jako syn Charlese Francoise Lebruna. Po
vypuknutí francouzské revoluce se jeho otec stal
poslancem. V letech 1799-1804, kdy Napoleon Bonaparte
maskoval svoji vládu ve Francii jako konzulát,
byl třetím z konzulů. V letech 1804-1814 byl ministrem
financí Francie, za což si vysloužil titul vévody
z Piacenzy. V letech 1810-1813 stihl být ještě
generálním guvernérem Holandska.
Mladý Lebrun vstoupil do vojska jako
devatenáctiletý 8. dubna 1802, kdy se stal
adjutantem tehdejšího divizního
generála a od roku 1804 maršála
Jeana-Baptista Bessièra. Služba se odehrávala v
severní Itálii, ale v únoru 1805, kdy
se stal nadporučíkem a adjutantem
maršála Bernadotta,
pozdějšího krále
švédského, s nímž se
vrátil do Paříže, se situace změnila. Stal se
příslušníkem Velké
armády o 200 000 mužích, se kterou chtěl Napoleon
přeplout kanál La Manche a dobýt Anglii. Lebrun
se patřil k jezdeckému sboru, kterému
velel maršál Joachim Murat.
U Slavkova
Po ostudné porážce Rakušanů u Ulmu
zahnali Francouzi Rakušany a Rusy až na Moravu, kde
došlo 2. prosince 1805 u Slavkova k
rozhodující bitvě. Lebrun sloužil v 8.
dragounském pluku, plukovníka Beclera,
který byl součástí 3.
dragounské divize generála Boyé.
Divize přišla ke slovu až v pozdní
fázi bitvy při útoku na třetí kolonu
generála Przybyszewského, na druhou Langeronovu a
první Dochturovovu kolonu. Pluk spolu s pěchotou rozbil dva
prapory ruského Kurského pluku a
nepobité zahnal na útěk.
Pak ale přišla krize. Na divizi, která
postupovala v kolonách v čele s 5., 8. a 12. plukem (9
švadron, cca 800 šavlí),
zaútočil švališerský pluk
hraběte O’Reilly o cca 700 šavlích.
Švališaři se rozvinuli k
frontálnímu útoku. Francouze
zachránil elitní 21. dragounský pluk,
který se postavil přesile a umožnil
přeformování. Napoleon, který viděl
kritickou situaci kavalerie, jí poslal na pomoc
jízdní dělostřelce gardy a
Rakušané těžkou palbu nevydrželi. Na
ustupující švališary
vyrazily 5. a 8. dragounský pluk, které
Rakušany dorazily. Lebrun zde osvědčil statečnost.
Proti Prusům
V roce 1806 vyrazil Napoleon proti Prusku a Lebrun opět nechyběl. V
bitvě u Jeny 14. října 1806 se dostal do akce až kolem
poledne, když Prusové byli na ústupu. Muratova
jízda s VI. sborem maršála Neye
přišla na bojiště ve chvíli, kdy se
pruské posily, kryjící
ústup, vrhly do protiútoku. Osmý
dragounský pluk po jejich odražení
pomáhal nepřítele dorazit a nadporučík
Lebrun vzal do zajetí tři pruské
důstojníky.
Na konci listopadu 1806 už nadporučík Lebrun jako
příslušník Muratova
jízdního sboru postupoval na Poznaň a 16.
listopadu 1806 se náš hrdina za své
výkony v bitvě u Jeny stal kapitánem. Jako odměnu
za své hrdinství obdržel také
darovací šavli, o které vlastně
pojednává tento článek.
Lebrunova šavle se dochovala díky jeho
otci. Jde o vysoce kvalitní práci z Boutetovy
manufaktury ve Versailles. Pan Boutet je nám znám
především jako výrobce
luxusních pušek a pistolí, ale
jím řízená manufaktura
vyráběla také luxusní
šavle. Ostatně těch darovacích Napoleon a jeho
maršálové spotřebovali pro
statečné důstojníky hodně.
Horní část čepele této zbraně je
modřená a oboustranně opatřená zlatem
vykládanými rostlinnými a
trofejními motivy. Na hřbetě je signatura „Boutet
a Versailles“.
Příčka, záchytky, hlavice a prut koše
jsou mosazné, pozlacené a zdobené
ornamentem. na spodní straně příčky je vyryto
datum narození „5. Aout 1883“ a datum
úmrtí „28. Octobre 1812“.
Předpokládá se, že tato data nechal na
šavli po Lebrunově smrti vyrýt jeho otec, aby
uchoval synovu památku.
Další nápisy najdeme na
kožené pochvě se zlaceným mosazným
kováním. Na vnější straně
horního kování je signatura
výrobce „Manufacture a Versaille Boutet Directeur
Artiste“. na užší straně tohoto
kování najdeme také vyryté
jméno majitele „Capitaine A.L.J. Lebrun“
Proti Rusům
Tažení dobytím Varšavy nekončilo,
protože místo poraženého Pruska se proti
Francouzům postavili Rusové. V bitvě u
Jílového 8. února 1807 3.
dragounská divize pod velením generála
Milhauda spolu s celým Muratovým sborem podnikla
útok, kterému se říká
útok 80 švadron, ačkoli ve skutečnosti jich zde
útočilo 52. V každém případě zde
kavaleristé zachránili francouzské
vojsko před porážkou, když rozbili jednu linii
ruské pěchoty a druhou zahnali na ústup.
Své velitelské schopnosti Lebrun
prokázal v bitvě u Heilsbergu 10.června 1807. Muratovi
jezdci zde sice prorazili první sled ruského
uskupení o 90 000 mužích generála
Benningsena, ale pak se dostali pod hustou dělostřeleckou palbu.
Velitel Lebrunovy švadrony při útoku padl a
Lebrun převzal velení. Muratovi jezdci museli ustupovat a
Rusové na ně poslali těžkou jízdu od sborů
Uvarova a Bagrationa. V boji začali mít Rusové
postupně navrch. Ale Lebrun zde prokázal své
vynikající kvality, jeho jednotka způsobila
nepříteli velké ztráty a sama zůstala
relativně nepoškozená.
Nepříznivý vývoj bitvy
zvátil až příchod sboru
maršála Lannese, Rusové ustoupili a i
tři dny později je Napoleon rozdrtil u Friedlandu. Po měsíci
Lebrun oficiálně převzal velení
švadrony a současně byl jmenován adjutantem
maršála Berthiera.
O Lebrunových osudech po pruském
tažení mnoho nevíme. V každém
případě však v roce 1811, když se
Velká armáda opět formovala k tažení
do Ruska, byl povýšen z kapitána na
plukovníka a převzal velení 3. pluku
chevauleger-lancier, bývalých dragounů. Bojoval u
Borodina v září 1812. Při ústupu z
Moskvy byl plukovník Lebrun 16. října 1812 těžce
zraněn při srážce s kozáky a za několik hodin
svým zraněním podlehl. Nedávno mu bylo
35 let.
Po mnoha vojácích těchto válek
nám nezbylo vůbec nic. Po Lebrunovi alespoň
krásná šavle. Jeho zbraň se dražila v
květnu 2009 u holandské aukční firmy Hessink, kde
za ni nový majitel zaplatil 53 550 eur.
Lebrun starší podporoval Napoleona až do jeho
konce. V roce 1814 jej převzali Bourboni a jmenovali pairem. Po
návratu Napoleona se k němu ihned připojil a po bitvě u
Waterloo byl na pět let vyloučen ze sněmovny pairů. Zemřel roku 1824.
Fotografie pro tento článek laskavě poskytla
aukční firma Hessink's Auctions Nijmegen
|
| |
|
| |
|
Hodnocení článku
|
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0
|
|
|
