Vítejte na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
 

Hlavní Menu
· Hlavní
· Novinky
· Download
· Historie
· Moderní zbraně
· Časopisy
· Literatura
· Odkazy
· Puškaři
· Krnkové
· Střelnice
· Zabezpečení zbraní
· Lidé kolem zbraní
· Muzea a cestování
· Vzdělávání
· Zbrojní zákon
· Galerie
· Váš účet
· Poslat příspěvek
· Statistika
· 20 Nej...



Další volby
· Inzerce a diskuse
· Archiv článků
· Seznam členů
· Zprávy členům
· Doporučte nás
· Kontakt

Anketa
Ve Střelecké revui nejraději čtu články na téma

Moderní zbraně (včetně testů)
Historické zbraně
Chladné zbraně
Příslušenství
Přehled knih
Poradna
Sportovní střelba
Vojenská technika



Výsledky
Ankety

Hlasů: 3025
Komentářů 4

Kdo je Online
Právě je 56 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Například posílání komentářu pod jménem, nastavení komentářů, manažer témat atd.

Languages
Vyberte si jazykové rozhraní:


Moderní zbraně: SA80 A1
Posted on Pondělí, 10. únor 2003 @ 00:00:00 CET od David_Pazdera

Články Čtenáři G-I mají výhodu: na rozdíl papírových časopisů jim můžeme nabídnout související starší i novější materiály v těsném sousedství. Jako třeba v případě článků o britském zbraňovém systému SA80. Startujeme první částí, původně otištěnou ve Střeleckém magazínu č. 6/2000; v nejbližších dnech bude následovat volné pokračování z počátku tohoto roku.

Vojskové zkoušky útočné pušky FA MAS na počátku 70. let a zejména pak její zavedení do výzbroje francouzské armády v roce 1975 odstartovalo v konstrukci vojenských střeleckých zbraní éru uplatnění koncepce bull-pup, jak je dnes již běžně nazýváno konstrukční řešení využívající umístění spoušťového mechanismu před zásobníkem. Přestože tento systém vznikl ve Velké Británii již na počátku 20. století a rozhodně nikdy neupadl do naprostého zapomnění, plné životaschopnosti poprvé dosáhl teprve ve spojení s nábojem 5,56x45 mm NATO a s progresivním designem nové francouzské útočné pušky.

V průběhu následujících třiceti let bychom nejspíše jen těžko hledali stát s vlastním vývojem vojenské střelecké výzbroje, ČSSR nevyjímaje, jehož konstruktéři by se touto problematikou alespoň cvičně nezabývali. Systém bull-pup se navíc začal rychle uplatňovat i u mnoha dalších typů zbraní počínaje brokovnicemi a konče sportovními a loveckými opakovacími kulovnicemi, jakou je např. puška S+O.

Pozice zbraní využívajících toto konstrukční řešení je dnes natolik pevná, že jí jen těžko dokáží otřást někteří méně hodnotní soukmenovci, mezi než je třeba považovat britský střelecký komplet SA80 sestávající vedle útočné pušky L85A1 a ručního kulometu L86A1, jimž se budeme detailněji věnovat v tomto článku, z karabiny a cvičné pušky.

První poválečné bull-pupy z RSAF
Za otce systému bull-pup je považován liverpoolský puškař Harry Gamwell, který již v roce 1904 získal spolu se svým bratrem Charlesem patent na zdvojený zásobník pro opakovačku Lee-Metford a na jeho umístění v pažbě zbraně. Následující uplatnění Gamwellovy geniální myšlenky v české odborné literatuře stručně shrnul J. Fencl ve svém článku v SR 1/91: již v meziválečném období se objevil např. patent Francouze H. Delacreho na policejní pistoli se závěrovým a zásobovacím zařízením za spouští a rukojetí; brzy po druhé světové válce se tímto konstrukčním řešením zabývala britská Royal Small Arms Factory (RSAF), belgická FN Herstal či švýcarská firma W+F.

Asi nejlepších poválečných výsledků dosáhla enfieldská RSAF. Britové nejprve pokročili vpřed vývojem nového střeliva střední balistické výkonnosti, jenž vyvrcholil v roce 1947 nábojem .270 Enfield, resp. o rok později mírně upraveným nábojem .280 Enfield, na který byly zkonstruovány minimálně čtyři zbraně. V RSAF se pustily dva týmy do práce na tehdy nesporně revolučních bull-pup puškách E.M. 1 a E.M. 2. Druhá z nich byla v na přelomu 40. a 50. let fakticky připravena k zavedení do výzbroje, čemuž nakonec zabránily vojenskopolitické důvody, když Spojené státy coby vůdčí člen nově vzniklé Severoatlantické smlouvy prosadily v roce 1954 jako standardní pěchotní munici aliance náboj 7,62 mm NATO. Velká Británie toto nepříliš šťastné rozhodnutí akceptovala a namísto náročné rekonstrukce vlastní konstrukce nakonec zavedla pod označením L1A1 variantu kvalitní belgické pušky FN FAL klasické koncepce.

Podivný příběh EWS
Unifikace ráží střeleckých zbraní byla vůbec prvním standardizačním projektem NATO. Jeho průběh však ani zdaleka neodpovídal představám evropských členů aliance: již deset let po přijetí náboje 7,62 mm NATO Američané bez varování a rozpaků zavedli nový malorážový náboj 5,56x45 (čímž mimochodem ospravedlnili směřování britské armády ve druhé polovině 40. let) použitý v jejich kontroverzní pušce M16. Ostatním členským státům Severoatlantické smlouvy nezbylo, než vzít tuto skutečnost na vědomí a znovu připravit nedávno dokončené přezbrojení.

Málokterý z nich však s touto drahou a náročnou aktivitou pospíchal, a to tím spíše, že od přelomu 60. a 70. let probíhala ve většině armád důkladná analýza dosavadního používání pěchotní výzbroje s cílem nalézt optimální moderní konfiguraci zbraň-náboj. Zatímco o střelivu nebylo již v zásadě možno vést vážnější diskuse, zvláště poté, co byl náboj 5,56x45 NATO osazen kvalitní belgickou střelou SS 109, právě díky jeho příznivým vlastnostem se spolu s novými výrobními technologiemi v čele s používáním polymerů otevíralo poměrně široké pole zbraňové konstrukci.

Britové, přesněji RSAF, se však kupodivu v 70. letech pustili do nového vývoje hned několika podivuhodnými oklikami. Především za základ nového zbraňového systému zvolili vlastní mikrorážový náboj 4,85x49, avšak s možností jednoduché konverze na jiné malorážové náboje; z konstrukčního hlediska se pak vedle E.M. 2 stala "inspirací" kvalitní a jednoduchá americká puška AR 18, resp. její britská verze vyráběná firmou Sterling. Příčina uvozovek u slova inspirace je prostá: konstrukční tým RSAF totiž závěrový mechanismus AR 18 jednoduše s minimálními úpravami okopíroval. Na nové zbrani se mimochodem údajně výrazně projevilo, že na jejím vývoji pracovali snad pouze civilisté bez zásadnějších vojenských zkušeností, kteří příliš nechápali připomínky a námitky vznášené občasnými návštěvníky z řad příslušníků ozbrojených sil.

Výsledkem mnoha let práce byl v roce 1976 poprvé představený silně nedůvěryhodný, těžký a nespolehlivý Enfield Weapon System (enfieldský zbraňový systém - EWS), později přejmenovaný na SA80 (Small Arms for the 80s čili ruční palné zbraně pro 80. léta), jehož vývoj stál neuvěřitelných 500 mil. liber. Toto nepochopitelné plýtvání času a prostředky, kterému se bylo možno snadno vyhnout přijetím některé z již existujících kvalitních útočných pušek (např. excelentní AUG 77, jimiž se vyzbrojily mj. i na Británii plně závislé drobné Falklandy), se objasnilo teprve ve chvíli, kdy byl oznámen záměr privatizovat RSAF. Jednou z podmínek privatizace byla totiž vlastní výroba továrny, přičemž v zásadě vůbec nezáleželo na tom, co se vlastně bude produkovat.

Neméně bizarní jsou také informace o výsledcích zkoušek kompletu EWS, který byl po testech Severoatlantické aliance v letech 1977-79 upraven na ráž 5,56 mm NATO a sestával z pušky (Individual Weapon - IW) a lehkého či spíše ručního kulometu (Light Support Weapon - LSW). V zásadě lze říci, že při nich selhalo všechno, co selhat mohlo, počínaje optickým zaměřovačem, jenž se nezamžíval pouze v úzkém teplotním rozpětí, a konče plastovým pažbením, které "tálo" při dotyku se služebním repelentem. Varianta LSW byla navíc kromě vysoké poruchovosti natolik nepřesná a náchylná k přehřívání při střelbě dávkami, že se doporučovalo střílet z ní pouze jednotlivými ranami!

Klopýtavá cesta k průměru
Přes to všechno byl komplet již pod jménem SA80 po mnoha úpravách v roce 1985 přijat do výzbroje britských ozbrojených sil, kde měla varianta IW se vzorovým označením L85A1 nahradit jakožto vůbec první ve Velké Británii zavedená samočinná puška samonabíjecí pušku L1A1 a samopal L2A3 (Sterling), s variantou LSW čili L86A1 se pak počítalo namísto kulometů řady L4 (úpravy kulometů BREN na ráž 7,62 mm NATO) a univerzálního kulometu L7A1. K pušce a kulometu posléze přibyla cvičná zbraň řešená jako opakovací puška (Cadet Rifle L98A1), kterou lze s použitím dílů L85A1 upravit na samonabíjecí funkci; existuje pro ni také kit pro střelbu náboji .22 LR. Ještě později se pak objevila jen velice málo rozšířená karabina.

Literatura se shoduje v tom, že prvních pět let služebního používání nového zbraňového kompletu bylo doslova katastrofou. Např. již v roce 1987 vznikla oficiální zpráva, v níž byly na 89 stranách vyjmenovány chyby SA80 a která končila vyjádřením řadových vojáků o nevhodnosti zbraní pro služební účely. K určité nápravě došlo teprve po privatizaci RSAF v Enfieldu. Následný nákup německé firmy Heckler & Koch v jejím špatném období při zastavení projektu G 11 vedl k uzavření legendární enfieldské zbrojovky a otevření nové RSAF v Nottinghamu. Sem pak byla přesunuta výroba zbraní SA80, jejichž kvalita se zde začala díky počítačově řízenému provozu poněkud zlepšovat.

Samozřejmě následovala další vylepšování (je známo např. přinejmenším 5 modifikací záchytu zásobníku, který se v původní podobě snadno stiskl po dotyku s tělem vojáka, přičemž nejúspěšnější z úprav v podstatě znemožňuje ovládání tlačítka rukou v rukavici). Díky nim byly v okamžiku vypuknutí války v Perském zálivu zbraně konečně alespoň v takovém stavu, v jakém měly být v době konečných armádních zkoušek před 8 lety. Přesto se britští vojáci v Zálivu ocitali v bojových situacích, aniž si mohli být jistí, že jejich puška či kulomet opravdu vystřelí. Bylo proto jen vítáno, že některé oddíly nestihly být přezbrojeny a bojovaly zde se starými dobrými L1A1; některé jednotky se pak neváhaly vybavit ukořistěnými AK. Podobná historie se minimálně v jednom prokázaném případě opakovala nedávno v Kosovu. Své opodstatnění nejspíše mají neskrývaně ironické názory, podle nichž by britské síly ozbrojené zbraněmi SA80 nikdy nemohly vyhrát válku na Falklandech.

Britští armádní představitelé zatím všechny výpady vůči SA80 vytrvale odmítají a tvrdí, že vojáci jsou s kompletem spokojeni. Využívají přitom takové triky, jako jsou praktické ukázky, při nichž nechávají zájemce ze zbraní vystřelit: systém SA80 je totiž skutečně mimořádně přesný, zvláště při používání optického zaměřovače. Tiše opomíjeno přitom zůstává, že dvě třetiny pušek jsou vybaveny daleko méně zdařilými klasickými mířidly s hledím v transportní rukojeti a muškou na nástavci nad plynovým regulátorem. O spolehlivosti zbraní se při takových prezentacích samozřejmě nemůže nikdo přesvědčit.

I když nebudeme pochybovat o tom, že se kvalita systému SA80 skutečně postupně zlepšuje a že snad jednou dosáhne takové úrovně, že jej bude možno objektivně uznat za plně odpovídající požadavkům ozbrojených sil, daleko déle potrvá, než - pokud vůbec někdy - k těmto zbraním získají důvěru jejich řadoví uživatelé. Komplet SA80 zatím zkrátka patří k tomu nejhoršímu, co se mezi zbraněmi koncepce bull-pup na světové scéně objevilo, což ještě více vynikne v porovnání s dalšími dvěma konstrukcemi, které byly dosud zavedeny do armádní výzbroje: FA MAS a AUG 77.

Systém SA80 bývá někdy nazýván "The last Enfield", čímž je odkazováno na skutečnost, že je to poslední komplet zbraní vyvinutý a produkovaný v proslulé královské zbrojovce RSAF v Enfieldu. Obdivovatelé tradic britské zbraňové konstrukce však prozatím jen vítají, že původní označení EWS bylo opuštěno ve prospěch neutrálního SA80, čímž byla alespoň částečně ponechána nedotčena až na tuto výjimku skvělá reputace dnes již neexistující enfieldské továrny.

Technické řešení - několik dobrých nápadů
Pojďme se ale nyní blíže podívat na zbraně L85A1 IW a L86A1 LSW. Především je třeba poznamenat, že základní řešení obou zbraní je shodné (mluví se o cca 80 % identických dílů). Ruční kulomet se od pušky liší pouze těžší a delší hlavní, dvojnožkou na rampě pod hlavní, předpažbím, botkou pažby, na níž je umístěna jednoduchá drátová ramenní podpěra, a konečně druhou rukojetí za zásobníkem. Zbraně jsou koncipovány pouze pro praváky, což je v dnešní době bezmála nevídané unikum (podle některých údajů přitom některé prototypy EWS měly po úpravě zbrojířem umožňovat přestavbu na ovládání levákem).

Zbraně SA80 jsou robustní výrobky ze svařených plechových výlisků a velkého počtu plastových dílů. Jejich základními celky jsou: pouzdro spušťadla se spoušťovým a bicím ústrojím (údajně je možno ho bez problémů vyjmout, což jsme nezkoušeli) a pouzdro závěru se závěrovým mechanismem a s hlavní uchycenou v pouzdru bodovými sváry a čepy; u LSW se pak na pouzdru závěru nachází ještě neodnímatelná ventilovaná rampa s dvojnožkou. Tyto základní celky jsou spojeny závěsem v přední části a dvěma výsuvnými čepy.

Závěr zbraní je uzamčen obvyklým otáčivým závorníkem s 8 uzamykacímu ozuby. Pro pohon automatiky je využit impuls prachových plynů odebraných z vývrtu hlavně, který je na nosič závorníku přenášen dutým pístem obepínajícím krátký plynový válec a odpruženou aktivační tyčkou; jde o mírně zjednodušenou variaci řešení, které známe již ze sovětské samonabíjecí pušky SVT či německé G 43 (o ní jsme psali v SM 12/98 a 1/99). Nosič závorníku je tvořen blokem pohyblivým po dvou vodících tyčkách, což je pro změnu převzato z výše zmíněné americké pušky AR 18. Takováto koncepce umožňuje výrazně zjednodušit výrobní nároky na pouzdro závěru. Z opěrky vodících tyček závorníku vychází také mezi nimi uložená vodící tyčka vratné pružiny. Zde došlo oproti AR 18 ke změně: u americké zbraně byly vratné pružiny dvě, obě umístěné na vodících tyčkách. Řídící čep závorníku se dnes obvyklým způsobem pohybuje v kulise na pravé straně nosiče závorníku. Úderník je neodpružený; funkci vytahovače plní jeden z uzamykacích ozubů, nesený vyhazovač je uložen v lůžku pro dno nábojnice.

Zbraně střílí se závěrem v přední poloze. Spoušťové ústrojí umožňuje střelbu jednotlivými ranami a dávkami; přepínač režimu se nachází na levé straně pouzdra spušťadla a má dvě polohy: páčka nahoru - jednotlivé rány (písmeno R), dolů - dávky (písmeno A). Bicí mechanismus je klasický kladívkový. Při režimu střelby jednotlivými ranami je kladívko v zadní poloze zachyceno za ozub na své dolní části a pro jeho vypuštění je nutno povolit a znovu stisknout spoušť. Po přepnutí na střelbu dávkami je kladívko zachytáváno za ozub na své pravé straně a vypouští je nosič závorníku stlačením automatické spouště (podobně jako např. u našeho samopalu vz. 58). Suvná pojistka je umístěna nad spouští.

V literatuře dostupné v českém jazyce se běžně uvádí, že ruční kulomet LSW na rozdíl od útočné pušky při přepnutí na střelbu dávkami střílí se závěrem v zadní poloze z důvodu zlepšení chlazení. Rozhodně nemůžeme vyloučit, že u některých starších provedení zbraně se toto řešení skutečně objevilo; exemplář L86A1 LSW, který jsme měli k dispozici, měl však bicí a spoušťové ústrojí naprosto totožné s L85A1 IW. Věc jsme konzultovali se zahraničními publicisty, kteří měli přístup k většímu počtu těchto britských zbraní; od nich nám bylo potvrzeno, že se s kulometem SA80 střílejícím ze zadní polohy závěru nikdy nesetkali. Popravdě lze o účelnosti takovéto úpravy u zbraně zásobované maximálně 30ranovým zásobníkem směle pochybovat.

Funkce zbraní je následující: Po zasunutí zásobníku do zásobníkové šachty se standardizovanou objímkou NATO, jež umožňuje používání zásobníků amerických pušek M16, natáhneme a vypustíme závěr pomocí napínací páky na pravé straně pouzdra závěru. Po stisknutí spouště je vypuštěno kladívko, které udeří do úderníku, jenž odpálí náboj v nábojové komoře. Poté, co střela mine kanálek pro odběr plynů z vývrtu hlavně, začnou do tohoto kanálku proudit spalné plyny, které přes píst uvedou do pohybu aktivační tyčku. Ta odsune dozadu nosič závorníku, přičemž dojde k pootočení závorníku a tím k jeho odemčení. Odemčený závěrový celek pak se pohybuje vzad po vodících tyčkách, výhozným okénkem na pravé straně pouzdra závěru je vyhozena vystřelená nábojnice, dále dojde k natažení kladívka a posléze ke vsunutí nového náboje do nábojové komory; při střelbě dávkami dojde po doběhu závorníku do přední polohy k automatickému vypuštění kladívka. Po vystřílení posledního náboje zůstává závěr zachycen v zadní poloze. Jeho vypouštěcí elementy jsou jedinými skutečně oboustrannými ovládacími prvky na zbraních: na pravé straně je to drobná plastová páčka, která funguje jako dvouramenná páka a díky poměru ramen je její ovládání velmi obtížné; snadněji to jde s jednoduchým nahoru posuvným tlačítkem na levé straně pouzdra spušťadla.

Velmi zdařilým prvkem zbraně je její demontáž. Provádí se pouhým vysunutím dvou spojovacích čepů v zadní a střední části zbraně směrem doleva. Nyní je možno jednoduše odejmout pouzdro spušťadla od pouzdra závěru. Zadní čep v této chvíli stále ještě drží na místě opěrku vodících tyček; teprve po jeho úplném vysunutí - přičemž je nutno dát pozor, aby nám opěrka z pouzdra "nevystřelila" - je možno ji vysunout. Následuje přesunutí nosiče závorníku do zadní polohy, vyjmutí napínací páky a vysunutí nosiče závorníku se závorníkem. Opětovné sestavení neskýtá žádné zákeřnosti. Pro běžnou údržbu lze také lehce zvýšeným tlakem ruky odklopit plastové nadpažbí a vyjmout píst a aktivační tyčku.

Podrobnější zmínku si zaslouží kvalitní zaměřovací dalekohled L9A1 SUSAT (Sight Unit Small Arms Trilux - zaměřovací dalekohled pro ruční palné zbraně Trilux); kritizovaná více rozšířená klasická mířidla jsme neměli k dispozici. Na dalekohledu na první pohled zaujme velmi primitivní povrchová úprava. Při pohledu do něj se však jeho reputace pronikavě zvyšuje: nabízí čtyřnásobné zvětšení s pevnou ohniskovou vzdáleností a jeho záměrný obrazec je tvořen vysokým optickým hranolem se špičkou, která se jednoduše umísťuje na cíl. Při pohledu na tmavší plochy hranol zčervená. Přestože ne každému může vyhovovat výška zaměřovacího hranolu přesahující polovinu zorného pole, jedná se určitě o nanejvýš jednoduchou a efektivní zaměřovací pomůcku, která se navíc na zbraň, resp. na lištu na horní části pouzdra závěru, upevňuje prostým utažením dvou kliček. Pro případ poškození je SUSAT na své horní části vybaven prostými dioptrickými mířidly. Pro použití v noci je používán některý ze zaměřovačů využívajících zbytkové světlo (např. Pilkington Kite).

Ze zbraní jsme si bohužel vystřelit, nicméně i tak bylo naše "suché" seznamování zdrojem zajímavých informací. Především můžeme jen potvrdit, že hmotnost SA80 je nepříjemně vysoká a že jeho ergonomii nelze označit za příliš zdařilou. Umístění rukojeti a předpažbí nutí uživatele k nepříliš přirozenému kladení paží a manipulaci neulehčuje ani výrazně dozadu posunuté těžiště. Běžná manipulace se zbraněmi skýtá hned několik slabých míst: Především je prakticky nemožné vyhnout se při napínání závěru bolestivému poškrábání prstů o odklopenou plastovou protiprachovou krytku zadní části výřezu na pravé straně pouzdra závěru. Kapitolou samou pro sebe je výměna zásobníku. Poměrně sympatické je uložení záchytu zásobníku, relativně snadno dosažitelného levou rukou. Zasunutí nového zásobníku však již vyžadovalo plné soustředění střelce, přičemž po dokončení úkonu se hlaveň zbraně nacházela beznadějně mimo původní cíl. Specifické komplikace se vyskytují u ručního kulometu LSW, údajně mimořádně přesného a dnes již dosti spolehlivého člen rodiny SA80 - jeho dvojnožka je v transportní poloze poněkud komplikovaně zajištěna suvným záchytem, v bojové poloze ji nelze nijak aretovat, takže si zbraň neustále "lehá" na bok.

Těmi, kdo prakticky vyzkoušeli střelbu z kompletu SA80, nám pak bylo potvrzeno, že pověsti o mimořádném znečišťování a následné prudce klesající spolehlivosti těchto zraní rozhodně nelžou. Navíc je pak bezmála nad lidské síly uvést do čistého stavu prostor předpažbí nad plynovým pístem.

Útočná puška L85A1
Ráž: 5,56 mm NATO
Celková délka: 785 mm
Délka hlavně: 518 mm
Počet drážek: 6 pravotočivých
Hmotnost: 4,98 kg (připravená k palbě s optickým zaměřovačem)
Kapacita zásobníku: 30 ran

Ruční kulomet L86A1
Ráž: 5,56 mm NATO
Celková délka: 900 mm
Délka hlavně: 646 mm
Počet drážek: 6 pravotočivých
Hmotnost: 5,4 kg (prázdný bez optického zaměřovače)
Kapacita zásobníku: 30 nábojů

Jedná se o upravený text článku "Britský bull-pup aneb Útočná puška L85A1 a ruční kulomet L86A1" otištěného ve Střeleckém magazínu 6/2000, s. 4-7.

 

 
Příbuzné odkazy
· KDE
· Více o Články
· Novinky od David_Pazdera


Nejčtenější článek o Články:
Samonabíjecí plynová pistole Drulov DU-10 Condor


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 2


Prosím najděte si čas a hlasujte pro tento článek:

Špatný
Průměrný
Dobrý
Výborný
Skvělý



Možnosti

Vytisknout stránku  Vytisknout stránku

Poslat tento článek známým  Poslat tento článek známým

"Přihlášení" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentářů
Práhy
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.
 


Vyzkoušejte Linux

Všechna loga a obchodní známky na tomto webu jsou vlastnictvím svých majitelů. Za komentáře si odpovídají jejich odesílatelé. © 2001 mIRC.cz Team.
Tento web je vytvořen pomocí PHP-Nuke, systému pro webové portály, napsaný v PHP. PHP-Nuke je Free Software šířený pod GNU/GPL licencí.
Naše zprávy si můžete stahovat pomocí souboru backend.php nebo ultramode.txt