Nová střela proti letadlům
Datum: Pondělí, 25. září 2006 @ 06:00:00 CEST
Téma: Články


Opět jsem se podívala do starých ročníků časopisu Vynálezy a pokroky a našla jsem zajímavý článek z roku 1939.

V protiletadlové střelbě časovanými granáty je nejobtížnější úlohou, vyvolati výbuch střely v bezprostřední blízkosti cíle. Příčin obtížnosti je řada: cíl pohybuje se v trojrozměrném prostoru podle vůle pilotovy a je možné zaměřiti na něj jen za předpokladu, že platí jisté zjednodušující domněnky, které ve skutečnosti nemusí být ani splněny, jsou odchylky v konstrukci střely i ve zpracování zapalovače atd.

Střela, která by zaručeně vybuchovala v blízkosti cíle, představovala by nesmírný pokrok. Takovou střelu navrhuje jistá velká švédská továrna. Princip její konstrukce je zdánlivě jednoduchý: projektil vysílá za letu světelné paprsky, které po odrazu na cíli (letounu) dopadají zpět do zadní části střely, kde účinkují na fotoelektrický článek, jehož elektrický proud uvede v činnost relé, které pak přivodí výbuch trhací náplně. V podrobnostech jest ovšem tento návrh mnohem složitější. Světelný zdroj tvoří nálož hořčíku nebo hliníkového prachu, uložená v hlavě střely. Paprsky, které hořící nálož vysílá, procházejí otvory, rozloženými pravidelně na obvodu střely. Zapálení světelné nálože obstarává obvyklý časovaný zapalovač, který nemusí býti příliš přesný. Fotoelektrická soustava střely obsahuje fotoelektrický článek, zdroj proudu a relé. Relé uvádí v činnost primární cívku transformátoru, napájeného jiným proudovým zdrojem. Aby transformátor nebyl předčasně uveden v činnost a tak nedošlo k předčasnému rozprasku (v blízkosti palebného postavení nebo dokonce v hlavni děla), má bezpečnostní zařízení, které jest ovládáno hodinovým strojem a připraví transformátor k činnosti teprve tehdy, když střela již urazila jistou část dráhy.

Světelné paprsky, odražené na cíli, vcházejí otvory, rozloženými na obvodu zádi střely, dovnitř, kde jsou řízeny hranolem a spojnou čočkou na fotoelektrický článek. Tím vznikne proud, který uzavře relé, to uvede v činnost transformátor a způsobí jiskru v jiskřišti, čímž se způsobí výbuch náplně střely.

Konstrukce švédské střely počítá s některými možnostmi. K zvýšení pravděpodobnosti zásahu cíle světelnými paprsky je soustava otvorů, jimiž paprsky vycházejí, upravena tak, že paprsky jsou řízeny poněkud kupředu ve směru letu střely, a přijímací soustava jest umístěna tak, aby zachycovala odražené paprsky, které dopadají na střelu šikmo. Mohlo by se také státi, že k rozprasku granátu dojde účinkem světla, na př. světla denního. Tomu se lze vyhnouti na př. snížením citlivosti světelného článku. Bylo však přijato jiné řešení: přijimač byl sestrojen na světelnou intensitu periodicky proměnlivého charakteru, a proto bylo zařaděno do střely vedle součástí, které jsme již uvedli, ještě filtrační zařízení na přerušované světlo. Filtr tvoří v podstatě oscilačníokruh, a přerušování vyslaného světla je způsobeno otáčením střely kolem její osy.

Střely takto konstruované vybuchují v blízkosti cíle. Přesto bude třeba, aby střely byly opatřeny samočinným ničicím zařízením, které by přirozeně vstoupilo v činnost, až by granát proletěl větší dráhu, než je vzdálenost od zbraně k cíli. Jinak by se mohlo státi, že by střely, zamířené s příliš velkou odchylkou od cíle, při dopadu na zem způsobily značné škody, i kdyby při tom nedošlo k jejich výbuchu.

Autor článku se tentokrát pod svůj článek nepodepsal ani počátečními písmeny svého jména a příjmení.






Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1299