Stručná historie čs. pušky vz. 24 (4)
Datum: Pátek, 24. listopad 2006 @ 00:00:00 CET
Téma: Články


A máme tu konec seriálku, v němž podstatně zrychlíme tempo vyprávění. Mimo jiné se tak dostane i na hrubé vyčíslení objemu výroby, které ovšem doporučujeme brát pouze orientačně.

Ještě před tím, než se z opakovačky Mauser stačila stát puška vz. 24, byl v brněnské Zbrojovce v roce 1923 nastartován náročný a drahý proces normalizace výroby s cílem dosáhnout stoprocentní vyměnitelnosti součástek. Díky tomu se začátkem roku 1925 konečně mohlo přestat s číslováním většiny součástek pušek vz. 24. Důsledkem opouštění ručního dopracovávání se staly drobné konstrukční změny zbraně, schválené v létě 1925. K dokonalosti byl zbrojovácký toleranční systém doveden po přenesení puškárny z budovy na Nové ulici (tu si totiž po akcionování brněnské Zbrojovky ponechal československý stát) do Zábrdovic, k čemuž došlo v letech 1927-1928.

Pušku vz. 24 v následujících letech čekalo ještě několik menších konstrukčních a především technologických změn, díky nimž v závěru meziválečného období pronikavě poklesla její cena. Svou základní podobu si však už ponechala. Jedinou podstatnější výjimku tvoří menší počet exemplářů se zaměřovacími dalekohledy s patřičně upraveným pouzdrem závěru a klika ohnutou dolů.

Přes opakované požadavky vojenské správy na zřízení další puškárny byly pušky vz. 24 velmi dlouho vyráběny pouze v Brně; teprve od roku 1937 začala jejich produkce i v nově vybudovaném zbrojováckém závodě v Považské Bystrici. Hlavním odběratelem pušek vz. 24 se stala čs. armáda, která jich na jaře 1939 měla k dispozici 762 000 kusů.

Kromě toho se tyto zbraně začaly v meziválečném období brzy s úspěchem dodávat do zahraničí, což s sebou neslo vznik řady lehce odlišných variant (a také výrazněji přepracovaných samostatných modelů). Podle zbrojováckého souhrnu z roku 1942 nakoupily pušky vz. 24 tyto země:

Rumunsko - 750 000 kusů
Bolívie - 101 000 kusů
Čína - 195 000 kusů
Japonsko - 40 000 kusů
Jugoslávie - 10 000 kusů
Španělsko - 40 000 kusů
Írán - 30 000 kusů
Brazílie - 15 000 kusů
Litva - 15 000 kusů
Turecko - 40 000 kusů
Kolumbie - 10 000 kusů
Ekvádor - 30 000 kusů
Uruguay - 4000 kusů
Peru - 5000 kusů
Guatemala - 4000 kusů
Nikaragua - 1000 kusů
Venezuela - 300 kusů.

Po okupaci Čech a Moravy byly pušky vz. 24 do roku 1942 vyráběny i pro německou brannou moc v celkovém počtu 330 050 kusů.

I když je československá puška vz. 24 bezpochyby právem považována za jednu z nejkvalitnějších přímých nástupkyň původního německého vzoru 1898, ve své době se nejednou dočkala překvapivě kritického hodnocení kvůli některým ne zcela ideálním parametrům a uživatelským vlastnostem. Takový pohled nabízí např. výňatek z “důvěrné klasifikace” z nedatovaného interního podkladu pro zbrojovácké obchodní zástupce:

“Puška vz. 24 je na svoji délku těžká, protože pažba byla příliš zesílena. … zejména boční spodní poutko ohrožuje střelce v obličeji při střelbě. Proto jest naše továrna propagátorkou vzoru 24 pouze z důvodů obchodních, poněvadž to znamená jednotnost výroby s výrobou pro [čs. armádu].”

Konec.





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1338