První pistole FN Browning
Datum: Úterý, 27. listopad 2001 @ 08:00:00 CET
Téma: Články


O zbraních, které odstartovaly "století pistolí"

Na jaře roku 1897 se ve městě Hartford v americkém státe Connecticut setkali dva muži. První se jmenoval Hart O. Berg, byl obchodním ředitelem belgické Fabrique Nationale d´Armes de Guerre a chtěl se v USA seznámit s místní produkcí bicyklů. Druhým mužem byl konstruktér John Moses Browning a do Hartfordu přijel v rámci svých pracovních styků se zbrojovkou Colt. Na první pohled okrajová událost se stala předehrou jednoho z nejdůležitějších mezníků v dějinách zbrojní techniky - o dva roky později totiž FN zahájila sériovou výrobu Browningovy pistole model 1899, jejíž modifikovaná verze 1900 definitivně odstartovala „století pistolí“.

Továrna Fabrique Nationale vznikla v roce 1889 s cílem licenčně vyrábět pušky Mauser 1889. Po úspěšném zahájení činnosti se FN v polovině 90. let 19. století začala potýkat s řadou problémů, které vážně ohrožovaly její existenci. Nejprve se jí nepodařilo získat práva umožňující produkci dalších Mauserových opakovaček a z nelegální produkce španělského modelu 1893 pro Chile se stal skandál zakončený předáním zakázky německým firmám. Vrcholem krize se stalo úzké personální propojení s německou finanční skupinou Ludwiga Loeweho, jež v roce 1896 získala v belgické zbrojovce většinový podíl. Při následném dělení výroby opakovaček Mauser mezi puškárny v Německu (Mauser a DWM), Rakousko-Uhersku (OEWG) a Belgii (FN) pak na poslední zbrojovku zůstal nejmenší krajíc v rozsahu pouhých 15 %.

Otázkou přežití FN se stalo urychlené nalezení nového výrobního programu. Jako perspektivní se jevily mj. bicykly, kvůli nimž se do Spojených států vypravil již zmíněný pan Berg, který se v dubnu 1897 setkal v Hartfordu J. M. Browningem. Browning se nedlouho předtím po dlouholeté úspěšné spolupráci s firmou Winchester Repeating Arms Co. začal intenzivně věnovat krátkým palným zbraním, přičemž kromě geniálních konstruktérských schopností projevil také skvěle vyvinutý „čich“ pro rozdílné potřeby trhu Nového a Starého světa. V roce 1896 prodal Browning firmě Colt patenty na výkonnou samonabíjecí pistoli s uzamčeným závěrem spolu s právy na prodej této zbraně v USA. Pro Evropu si konstruktér ponechal v záloze patent č. 580,926, který zachycoval nástin řešení kompaktní zbraně s dynamickým (neuzamčeným) závěrem, jehož použití umožňoval Browningem vyvinutý náboj ráže 7,65 x 17 mm (zdokonalený na přelomu let 1897-98 firmou Winchester).

Za této situace nalezli pánové Berg a Browning velmi rychle společnou řeč a obchodní ředitel FN se domů vracel s prototypem zbraně, jež se měla stát spásou belgické zbrojovky. Pistole byla v továrně přijata s nadšením, a to tím spíše, že kromě elegantního designu prokazovala také v té době mimořádnou spolehlivost, když se u ní během vystřílení 500 ran neobjevila ani jedna porucha. 17. července 1897 proto uzavřela Fabrique Nationale s bratry Browningovými dohodu, kterou byla FN poskytnuta exkluzivní práva na výrobu Browningových pistolí a prodej těchto zbraní na území kontinentální Evropy (tj. s výjimkou Velké Británie). Tímto dokumentem, jenž posléze v roce 1912 doplnila další dohoda přesněji vymezující cílové země belgické továrny a firmy Colt, byla zahájena mimořádně plodná spolupráce mezi J. M. Browningem a FN, kterou ukončila až konstruktérova smrt v roce 1926.

Příprava sériové výroby první pistole FN Browning se protáhla na 18 měsíců. Zahájena byla v lednu 1899. V březnu téhož roku si J. M. Browning nechal patentovat definitivní řešení zbraně.

Pistole nesla název Modèle 1899 a její obchodní úspěch nebyl nijak ohromující. V průběhu roku 1899 bylo zhotoveno pouhých 3900 kusů. Výroba modelu 1899 pokračovala přibližně do roku 1901 a dosáhla objemu asi 10 tisíc pistolí. Mezitím však došlo k zásadnímu zvratu v podobě přijetí mírně modifikované verze pistole do výzbroje belgické armády. Fabrique Nationale se o získání armádní zakázky snažila již od roku 1898, přičemž podle požadavků vojáků dokonce vznikly prototypy vybavené delší hlavní a zásobníkem s větší kapacitou. Vojenské zkoušky byly ukončeny v roce 1899 pozitivním hodnocením zbraně a požadavky na menší změny, které byly provedeny po konzultaci s Browningem. Nově vzniklý Modèle 1900 byl do výzbroje belgické armády přijat 3. července 1900; ještě předtím mezi březnem a květnem bylo objednáno prvních 20 000 kusů těchto pistolí. Tím se pochopitelně prudce zvýšil zájem o tuto zbraň, kterou začali urychleně chválit i doboví publicisté slovy jako „nejelegentnější a nejpraktičtější“. Model 1900 pak už sice vzhledem k nízké ráži nezavedla žádná další armáda (používalo ho ovšem velké množství důstojníků – zejména v Německu, Rusku a Rakousko-Uhersku), avšak nalezl široké uplatnění ve výzbroji řady policejních sborů. Vedle Belgie se tak stalo v Francii, Dánsku, Švédsku, Norsku, Finsku, Německu, Rakousko-Uhersku a dokonce i v Indočíně, přičemž např. ve Finsku používali policisté tuto zbraň ještě v 80. letech 20. století.

O ukončení produkce modelu 1900 lze v literatuře nalézt dva údaje: podle prvního výroba skončila již v letech 1910-11 a její objem dosáhl 724 450 kusů (E. C. Ezell); druhá verze uvádí, že výrobu ukončil vpád Němců do Belgie na počátku první světové války a že celkem vzniklo 724 580 pistolí (A. Vanderlinden).

Pozoruhodnou skutečností je, že zatímco pistole FN Browning 1899/1900 nenalezly na rozdíl od většiny ostatních Browningových krátkých palných zbraní v Evropě v podstatě žádné napodobovatele, tisíce kopií se objevily v Asii. Sem se originální pistole údajně dostaly přes Německo, kam je akcionářům FN zaslalo k vyzkoušení asi v roce 1899 vedení zbrojovky. (Tyto zbraně byly mimochodem opatřeny označením Mauser.)

Pistole FN Browning 1899/1900 je SA zbraň s přímoběžným úderníkem, pevnou hlavní a neuzamčeným (dynamickým) závěrem. Její konstrukční řešení vycházelo z amerického patentového spisu č. 621,747, který belgičtí konstruktéři plně respektovali. Zajímavostí zbraně je umístění vratné pružiny nad hlavní. Tato pružina zároveň přes jednoramennou páku dodávala energii úderníku, což způsobovalo pověstnou vysokou spolehlivost pistolí 1899/1900. Výběžek na vrchu zmíněné páky pak sloužil jako výstražník – v případě, že zbraň nebyla nabita, vystupoval výběžek do zorného pole střelce před výřez hledí. Pistole byla vybavena ve své době poměrně ceněnou pojistkou na levé straně těla zbraně, která zajišťovala úderník. Pro demontáž zbraně byl nutný šroubovák k uvolnění dvou šroubů v prostoru pod hledím; jinak je ovšem rozborka pistole velmi jednoduchá.

Co se týká základního odlišení modelů 1899 a 1900, snadno je lze identifikovat podle očka na závěsnou šňůru na levé dolní straně rukojeti, kterou model 1899 nemá. Při identifikaci napomáhají i další markanty: model 1900 má zvětšené střenky z vulkanitu uchycené šrouby (u 1899 jsou menší střenky uchycené cvoky a maticemi) a popsané polohy pojistky (model 1899 nikoli). Kolem výrobního čísla 200 000 byla na střenkách modelu 1900 vypuštěn motiv pistole a zůstalo pouze stylizované logo FN. Pouze pro belgické ozbrojené síly byly jako náhrada za starší – křehčí - provedení střenek dodávány střenky dřevěné.

Pistole FN Browning 1899/1900 představují vysoce elegantní, velmi spolehlivé a uživatelsky dosti jednoduché zbraně. Z dnešního hlediska spíše nepřijatelné nedostatky v podobě značné technologické náročnosti výroby, demontáže pomocí šroubováku či méně bezpečného SA spoušťového a bicího ústrojí nehrály v době vzniku zbraně podstatnější úlohu. Plným právem to byly právě tyto výtvory geniálního J. M. Browninga, které před sto lety zahájily razantní nástup samonabíjecích pistolí.

Literatura: Browning – průkopník moderní pistole. SR 2/1974, s. 28-29. - E. C. Ezell: Handguns of the World. Harrisburg 1981. – R. B. Stevens: The Browning High Power Automatic Pistol. Toronto 1990. - A. Vanderlinden: 100 years. The FN Browning 1899 & 1900 Pistols. American Rifleman, May 2000, s. 26-29, 60.





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=139