Kauza Krnkové: Metodologická poznámka
Datum: Středa, 05. prosinec 2001 @ 08:00:00 CET
Téma: Články


Krátká poznámka jednoho z aktérů poměrně slušné aférky

Vážené čtenářky a vážení čtenáři G-I stránek,

tentokrát si dovolím využít této platformy jako určitého otevřeného dopisu všem, kdo se aktivně nebo pasivně zajímají o odborné spisování o dějinách zbrojní techniky.

Jak už asi mnoho z Vás ví, před časem, konkrétně v čísle 2/2001, mi na stránkách odborného časopisu Historie a vojenství vyšla rozsáhlá recenze na knihu M. Slaniny "Krnkové a vývoj palných zbraní 1848-1926". Tento text bez poznámek je spolu s dalšími ohlasy na Slaninovu publikaci zveřejněn zde na spřátelené stránce J. Balcara. (Kromě toho jsem podstatně stručnější informaci o této knize napsal i pro Český časopis historický, kde vyšla v letošním třetím čísle.)

Následně jsem ve Střeleckém magazínu začal od čísla 11/2001 otiskovat třídílný článek "Sylvestr Krnka a přechod k zadovkám v habsburské armádě". Vycházel jsem přitom ze svého obsáhlého článku "Vynálezce ručních palných zbraní a nábojů Sylvestr Krnka", který vyšel v málo známém regionálním periodiku Výběr (Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech), konkrétně v číslech 2 a 3/2000. Mimochodem: tento materiál byl publikován zhruba o půl roku dříve, než vyšla Slaninova kniha.

K obecnému povědomí odborné veřejnosti již asi také patří, že jsem si těmito kroky vysloužil doživotní nepřátelství M. Slaniny. Pokud je mi známo, animozitu tohoto pána poněkud paradoxně vyvolává především článek na stránkách SM. Oprávněnost Slaninova náhledu ponechávám na individuálním zvážení každého z vás. Obodobně "postižen" je též J. Balcar, jenž si na stránkách Střelecké revue dovolil podrobit kritice část Slaninovy knihy věnovanou Karlu Krnkovi.

Přívětivou stránkou celé kauzy je fakt, že se mi díky ní dostalo početných povbudivých i pochvalných ohlasů. Popravdě je to nejlepší reakce čtenářstva za celou dobu mého tzv. odborného spisování. Realita je totiž taková, že valná část čtenářské obce Střeleckého magazínu nad výsledky práce naší redakce mlčí. Těžko říci, zda naštvaně, neutrálně nebo dokonce nadšeně.

V některých pro mě přívětivých ohlasech ovšem zaznívá mírně matoucí hodnocení celé situace, které bych touto cestou rád uvedl na správnou míru. Např. pán jménem Konrád z Vratislavic na stránkách J. Balcara uvedl, že D. Pazdera "publikuje materiály neotřelé, původní, neopsané. Bude to zřejmě tím, že jsou to informace, získané studiem archivních pramenů, nikdy nezveřejněné. Zřejmě je povoláním historik s vědeckou průpravou."

Jsem povoláním historik s vědeckou průpravou (abslovoval jsem obor kulurní historie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích). Snažím se publikovat materiály neotřelé, původní, neopsané (sám dobře vím, že zdaleka ne vždy s úspěchem; ale učím se a snažím se). V tomto konkrétném případě to však není tím, že jsou to informace získané studiem archivních pramenů, nikdy nezveřejněné. Což je na celé kauze Krnkové to nejkouzelnější.

Nebudu otravovat výklady o metodách historikovy práce. Uvedu pouze tolik, že jejím nezbytným předpokladem ani zdaleka nemusí být vyhledání archivních, dosud neznámých materiálů. Podle volby tématu lze s úspěchem využívat již existující literaturu, edice pramenů či třeba dobový tisk. Což byl přesně případ mého přístupu k osobnosti Sylvestra Krnky. Pokud lze vyvodit z bibliografických údajů v knize "Krnkové", disponovali jsme M. Slanina i já prakticky shodnou pramennou základnou sestávající především z článků v dobových časopisech a meziválečných historických studií. Jediný rozdíl byl, že Slanina dotyčné materiály podle všeho zdědil po historikovi a bibliografovi J. Lugsovi, zatímco já je musel vyhledávat po českých knihovnách, kde jsou k dispozici každému, kdo o ně projeví zájem. V čem se náš přístup zásadním způsobem lišil, byla otázka interpretace těchto pramenů. Stručně řečeno: M. Slanina dostupné údaje víceméně mechanicky přejímal, zatímco já se je pokoušel podrobit kritice a vzájemnému porovnání.

Za slova podpory však ještě jednou vřele děkuji. Možná bych si celou záležitost neměl tolik pouštět k tělu, jenže musím přiznat, že mě reakce pana Slaniny, o níž jsem se navíc nedozvědel od něj, ale hned z několika navzájem nezávislých zdrojů z různých konců republiky, přece jen trochu vyvedla z míry. Ani má recenze, natož pak články rozhodně nebyly formulovány jako osobní útok; nepřímá odpověď M. Slaniny se však pohybuje výhradně v osobní rovině, a to se pak opravdu těžko diskutuje.

Na úplný závěr tohoto terapeutického výlevu dovolte ještě konstatování, že jsem svými materiály o Sylvestru Krnkovi neměl v úmyslu tuto osobnost jakýmkoli způsobem poškodit. Historik nemusí jako lékaři skládat slib, který by ho zavazoval k dodržování určitých profesních etických zásad. Podle mého názoru by se ovšem měl v rámci svých schopností a možností vždy pokoušet o co největší přiblížení ke skutečnému průběhu dějů, jimiž se zabývá. Např. ve výzkumu moderních dějin, jejichž aktéři často ještě žijí, to není žádný špás. Proč si ale lhát do kapsy v případě osob, které už pomalu sto let odpočívají v Pánu? Nevím jak pro vás, ale pro mě osobně je teď Sylvestr Krnka se všemi svými případnými nešvary podstatně sympatičtější osobností, než se mi kdysi jevil po přečtení klišoidních životopisných výplodů, kde se to hemžilo ctnými českými řemeslníky, zlými Rakušáky a bystrými Rusy.





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=144