Francouzská“ pistole firmy A.V.Lebeda
Datum: Pátek, 25. květen 2007 @ 06:00:00 CEST
Téma: Články


Vysocí důstojníci se od masy těch nižších a od mužstva rádi výrazně odlišují. Zvláště pak, když se jedná dokonce o důstojníky generálního štábu. Nejinak tomu bylo s důstojníky generálního štábu armády francouzského císaře Napoleona III.



Když k tomu připočteme skutečnost, že od roku 1854 byla Francie angažována ve zdlouhavé válce, jíž se dostalo názvu Krymská, nedivíme se, že v roce 1855 zasedla ve Francii komise důstojníků generálního štábu a vysokých hodností všech druhů vojska, aby řešila otázku lepší osobní výzbroje vysokých důstojníků. Pánové rozhodli, že nejvhodnější bude perkusní pistole s hlavněmi ráže 17,1, ležícími nad sebou.

Pro zkoušky byly objednány dvě vzorové zbraně od firmy Rebeau-Montillet ze St.Etienne. Firma vznikla sňatkem příslušníka známé puškařské (hlavňařské) dynastie Pierra Rebeauda s Margueritou Montillet. Firma Rebeaud-Montillet (signovala též Rebeau-Montillet) své výrobky vystavovala na pařížské světové výstavě v roce 1855, kde obdržela stříbrnou medaili. Na výstavě se objevily i obě zkušební pistole pro důstojníky generálního štábu, na nichž se proto objevilo značení „EXPon UNIlle 1855“. Jedna z těchto zbraní je uložena v pařížské Invalidovně, druhá, uložená v soukromé sbírce byla publikována v DWJ č.1/2005.
Perkusní pistole-kozlice byly nakonec jako vzor 1855 zavedeny do výzbroje. Jde o perkusní předovky s hlavněmi, ležícími nad sebou, se dvěma zadními zámky a dvěma spouštěmi. Kovový nabiják je umístěn na pravé straně svazku ve dvou objímkách a proti vypadnutí je jištěn řetízkem. Hlavně jsou drážkované 48 (!) drážkami, což je u vojenských zbraní jistě neobvyklé, ale pro důstojníky generálního štábu muselo být vždy něco extra. Spoušťový oblouček má ostruhu, rukojeť v novorenesančním stylu s lesklou politurou je kanelovaná a z ploché hlavice vychází kuželka k uchycení kroužku pro řemínek.

Jelikož francouzští důstojníci byli povinni si svoji výzbroj pořizovat sami a ti z generálního štábu nebyli žádní chudáci, výroba pistolí modelu 1855 se odhadem jen asi z 10% realizovala ve státních manufakturách St.Etienne a Chatellerault. Zbraně z manufaktur se mezi sebou liší maximálně materiálem hlavně a odpovídají přesně vzoru. Zbytek pistolí vyrobily více či méně špičkové puškařské firmy v Paříži (Faure-Lepage, Carron, Lepage-Moutier, Gastinne Renette, Delvigne), v St.Etienne (Berger, Bizalion, Flachat, Granger, Jalabert-Lamotte). Další zbraně vznikaly v Lutychu a existuje i řada nesignovaných exemplářů.

Jednotlivé exempláře, které nevznikly ve státních manufakturách se mezi sebou liší nejen bohatstvím výzdoby, ale i tvarem rukojeti, umístěním kroužku pro řemínek, umístěním a uchycením nabijáku i drážkováním. Některé exempláře mají v rukojeti dokonce schránku. Vznikla tak nepřehledná řada vzájemně odlišných, ale v zásadě velmi podobných pistolí. Ty nezdobené, pocházející ze státních manufaktur, jsou na trhu ceněny mnohem více než ty z věhlasných puškařských dílen.

Služba perkusních pistolí vzoru 1855 byla ve francouzské armádě krátká. Výroba ve státních manufakturách byla zastavena již roku 1861. Ostatně již v době jejich zavedení francouzské námořnictvo úspěšně zkoušelo revolvery Lefaucheux model 1855. Éra krátkých palných zbraní nabíjených zezadu již klepala na dveře a tuto skutečnost brali na vědomí i důstojníci generálního štábu.

Jak jsem již uvedl, perkusní pistole vzoru 1855 byly vystaveny také na světové výstavě v Paříži roku 1855. Ano, jde o tutéž výstavu, které se jako návštěvník zúčastnil pražský puškař Antonín Lebeda mladší a o níž dokonce spolu s Dr.Edmundem Schebkem napsal brožuru s dlouhým názvem „Bericht über die Feuerwaffen und die übrigen auf das Kriegswesen bezüglichen Gegenstände der Pariser Welt-Ausstellung im Jahre 1855“.

V každém případě se v produkci firmy Lebeda ve druhé polovině 50. a zřejmě i na počátku 60.let 19.století objevují perkusní pistole-kozlice vojenského typu, které jsou francouzskému vzoru 1855 velmi podobné. Ostatně Lebedova firma je v literatuře uváděna jako jeden z civilních výrobců těchto pistolí. Můžeme říci, že byla výrobcem, který sídlil ze všech nejvýchodněji.

Perkusní vojenské pistole-kozlice Lebedova firma v době, kdy ji již vedli zakladatelovi synové, nabízela počátkem 60.let 19.století také švýcarskému jezdectvu. Zda to byly právě zbraně, vycházející z francouzské pistole vzoru 1855, bohužel nevím, ale možné to je.
Dvě Lebedovic pistole, vycházející zcela nepochybně z francouzského vzoru, jsou uloženy ve sbírkách Národního zemědělského muzea na zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Mají ráž kolem 14 mm a délku 36 cm.
Lebeda-pistole-kozlice
Obě zbraně jsou perkusní předovky, signované na zámkových deskách „A.V.LEBEDA / IN PRAG“. Z německé signatury vyvozuji, že nebyly určeny zákazníkům ve Francii, ale zákazníkům německy hovořícím, tedy nejspíše důstojníkům rakouské armády. O tom svědčí i ráže. Ostatně proč by si francouzští důstojníci objednávali nepříliš honosné pistole v Praze, když měli dostatek výrobců téhož zboží mnohem blíže.

Lebeda-pistole-kozlice
Lebeda-pistole-kozlice
Lebeda-pistole-kozlice
Provedení zbraní je sice důkladné a kvalitní, ale nijak honosné. Nepochybně byly určeny k dennímu nošení a službě v poli. Na rozdíl od Lebedových dvojhlavňových pistolí na náboje Lefaucheux se závěrem Lefaucheux, vycházejících z modelu, nabízeného pro švýcarskou armádu (Střelecký magazín č.2/2005), které byly zřejmě číslovány v rámci vlastní číselné řady nebo vůbec, perkusní pistole-kozlice z Ohrady mají výrobní čísla 6256 a 6257 a zařazují se tak do souvislé číselné řady Lebedových výrobků. Výrobní čísla je řadí do druhé poloviny 50. nebo na počátek 60.let 19.století. Zatímco párové pistole v jedné kazetě nesly u Lebedových zbraní vždy jedno, na obou zbraních stejné výrobní číslo, tyto zbraně mají každá své číslo a zřejmě se tedy prodávaly i jednotlivě.
Lebeda-pistole-kozlice
Lebeda-pistole-kozlice
Lebeda-pistole-kozlice
Hlavně z Bernardova damašku obou zbraní jsou drážkované. Drážkování nese poměrně silné stopy opotřebování.

Nabiják je umístěn na pravé straně hlavňového svazku ve dvou objímkách. Proti vypadnutí a ztrátě při nabíjení je zajištěn třmenem, což je řešení osvědčenější než řetízek u původního francouzského vzoru.

Lebeda-pistole-kozlice

Povrchové úpravy jsou dochovány s původními stopami nošení. Na jednoduše zdobených zámkových deskách se signaturou výrobce, nacházíme zbytky mramorování, podobně jako na spoušťovém obloučku, na jehož spodní straně je u každé zbraně výrobní číslo. Na pažbě obou zbraní je původní lesklá politura, rybina je mírně zahlazená.

Jeden z kohoutů zbraně číslo 6257 má v současnosti uražený hmatník.

Kolik pistolí tohoto typy firma bratří Lebedů vyrobila, mi není známo, stejně jako je nejasné, jaký s nimi zaznamenala úspěch. Jen mi připadá, že oproti éře Antonína Vincence Lebedy jsou takovéto výrobky, byť nepochybně kvalitní, krokem zpět nebo alespoň nesprávným směrem.
Lebeda-pistole-kozlice

Lebeda-pistole-kozlice






Autor děkuje ing.Václavu Kasalovi a Mgr.Martinu Slabovi z Národního zemědělského muzea na zámku Ohrada za umožnění studia těchto zbraní.

Foto: Jana Procházková









Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1475