Kuchenreuter se závěrem Snider
Datum: Neděle, 25. květen 2008 @ 00:00:00 CEST
Téma: Články


Jméno Kuchenreuter mezi sběrateli historických zbraní i mezi uživateli moderních loveckých zbraní zvuk. Tito puškaři ze Steinwegu u Řezna dodávali zbraně pohlavárům z celé Evropy a někdy i celého světa. Vždy ve vynikající kvalitě.

kuchenreuter
Světový seznam puškařů jich zná do roku 1900 hned dvanáct. Oficiální rodokmen Kuchenreuterů (též Kuchenreiterů) jich až do současnosti uvádí 27 ve čtyřech rodových liniích, z nichž živá je nyní pouze linie chamská. Když si v roce 1695 vzal Johann Christoph Kuchenreuter (Kuchelreiter) vdovu po puškaři Wilfingovi ze Steinwegu, netušil, že jeho potomci budou puškařit ještě za více než 300 let.

Práce Kuchenreuterů jsou na aukcích v německy hovořících zemích všeobecně vysoko ceněny, ale i sběratelé mají své miláčky, takže některé Kuchenreutery si cení více než ty ostatní. Jedním z nejoceňovanějších puškařů byl Johann Adam Kuchenreuter. Narodil se roku 1794 a zemřel 1869, takže zažil přechod od zbraní křesadlových k perkusním a ještě od perkusních předovek k zadovkám.

Byl synem Johanna Andrease Kuchenreutera II., jenž zemřel v Řezně roku 1808. Dílnu poté vedla vdova. Mladý Johann Adam se vyučil u svého strýce Johanna Christopha Kuchenreutera, jehož dílnu ve Steinwegu v roce 1815 přejímá. Dílna měly již za strýce vynikající pověst, ale po jejím vyplundrování a částečném zničení Francouzi v roce 1809 se původní majitel z této rány zřejmě nevzpamatoval.
Mladý puškař se záhy vypracoval na vyhledáváného řemeslníka, jenž jako jeho strýc dodával knížeti Thurn-Taxisovi a vyvážel luxusní zbraně do celého světa. Stal se dvorním puškařem bavorských králů. Prosluly zejména jeho párové pistole, které jsou na aukcích velmi ceněny. Počet jím vyrobených dlouhých zbraní byl zřejmě menší.

Nevýhodou Kuchenreuterů bylo jejich sídlo ve Steinwegu. Do Řezna to nebylo daleko, pouze přes řeku Dunaj, ale i to bylo obchodní nevýhodou. V roce 1837 proto puškař získal přes odpor městských institucí právo usídlit se v Řezně. Od té doby jako místo svého působení v signaturách uvádí toto město a nikoli Steinweg. Ačkoli byl podporován knížetem Thurn-Taxisem a bavorským králem, přesto měl nadále potíže s městskými institucemi, které jeho právo usídlit se ve městě neustále zpochybňovaly. Dílna proto zůstala ve Steinwegu a obchod sídlil v Řezně. Dílnu převzal po jeho smrti syn Adam Kuchenreuter.

U soukromého sběratele jsem měl možnost vidět zbraň, která původně byla perkusní kulovnicí a kterou vyrobil právě Johann Adam Kuchenreuter. Jeho signatura je vyložena stříbrem na hlavni. Zbraň vznikla někdy po roce 1837, kdy puškař ze Steinwegu získal právo usadit se v Řezně a začal toto město uvádět ve své signatuře. Medailonek na krku pažby nesl zřejmě monogram původního majitele. Ten později zmizel a byl nahrazen medailonkem prázdným.

Kuchenreuter


Kuchenreuter


Perkusní kulovnicí však zbraň nebyla dlouho, neboť byla transformována na zadovku. Nevíme, kdo transformaci provedl, ale dílna Kuchenreuterů to zřejmě nebyla. Transformace jednoranových civilních perkusních kulovnic na zadovky není právě obvyklá, ale prováděla se. Zde však bylo použito závěru, který se v našich zemích u civilních zbraní vyskytuje pouze ojediněle. Neznámý puškař aplikoval závěr amerického konstruktéra Jacoba Snidera, který byl od roku 1866 zaveden v britské armádě. Tento závěr vznikl s úmyslem transformovat levně předovky britských vojáků na zadovky. Podobný účel měl rakousko-uherský systém Wänzel, který se ostatně se Sniderovým systémem úspěšně utkal při výběru zadovky pro rakouskou armádu.

Kuchenreuter


Kuchenreuter

K transformaci zbraně nebyl vyroben nový závěr, ale puškař si obstaral již použitý závěr vojenské pušky Snider, který tvarově (ale nikoli funkčně) upravil. Viditelné částí závěru vyzdobil rytinou v kombinaci s arabeskou, která se snažila přiblížit výzdobě ostatních částí zbraně. Předtím odstranil všechny výrobní značky na vnější straně závěru. Vnitřek závěru ponechal v původním stavu včetně značek.
Zbraň má v této transformované podobě ráži 10,6 mm, celkovou délku 104 a délku hlavně 57 cm.
Na hlavni je dobře patrné původní umístění hledí. To se po transformaci posunulo o sedm centimetrů blíže ke střelci, takže překrylo (nikoli narušilo) část Kuchenreuterovy signatury, vykládané světlým kovem, zřejmě stříbrem.

Kuchenreuter


Kuchenreuter

Kuchenreuter


Zbraň je opatřena německým napínáčkem velmi jemné konstrukce.
Všechny kovové součásti zbraně s výjimkou hlavně jsou vyleštěné.
Otázkou zůstává, jak se stalo, že byl závěr Snider z vojenské pušky použit u středoevropské kulovnice, která byla i po transformaci, soudě podle výzdoby závěru, určena pro movitého střelce, pravděpodobně šlechtice.
Do střední Evropy se tyto zbraně dlouho po svém zavedení ve větších počtech nedostaly, ani se sem zřejmě masově nevyvážely vyřazené zbraně po nahrazení zbraní Snider puškami Martini-Henry. Tato oblast disponovala dostatkem zbrojovek a vlastních systémů.
Pokud se nejedná individuální dovoz, vidím jako nejpravděpodobnější zdroj tohoto závěru válečnou kořist. Zbraně systému Snider totiž nebyly zavedeny do výzbroje jen ve Velké Británii, ale také v Holandsku, Egyptě a hlavně v Turecku.
Turci transformovali na systém Snider britské perkusní předovky M 1853 a 1860 a americké M 1855 i M 1861. Na počátku rusko-turecké války z let 1877-1878 měla údajně turecká armáda k dispozici 325 000 pušek systému Snider a příbuzného zjednodušeného systému Snider-Poilvache, pocházejících z transformací i nové výroby.
S těmito zbraněmi se v roce 1878 setkali (utkali) také rakousko-uherští vojáci při svém tažení do Bosny a Hercegoviny. Pušky systému Snider se tak jako součást kořisti dostaly do střední Evropy a ty šťastnější i do sbírek muzeí. Spolu s proslulými vojenskými winchesterovkami 1866, puškami Peabody-Martini, balkánskými křesadlovými bouchačkami, jatagany, balkánskými noži a dalšími zbraněmi z přepestré výzbroje zbytků pravidelné turecké armády, povstaleckých oddílů i loupeživých band, na které Rakušané v Bosně narazili.
Tuto domněnku podporují i značky, které se dochovaly na vnitřní straně bloku závěru. Zatímco značky, provedené latinkou, pocházejí nepochybně z transformace, značka připomínající tak trochu řecké písmeno gama, je ve skutečnosti arabskou číslicí 30 (arabské písmo se v Turecku používalo do roku 1928). Jde o arzenálovou značku.

Kuchenreuter


Kuchenreuter
Detail vnitřní strany bloku závěru. Turecká značka je vpravo.

Kuchenreuter
Závěr naší civilní kulovnice se ani po úpravě vzhledem příliš neliší od závěru původně americké perkusní pušky Springfield 1861, transformované na systém Snider pro tureckou armádu.

A tak před námi leží civilní zbraň proslulého německého puškaře, jejíž užitnou hodnotu kdysi zvýšil závěr amerického konstruktéra, jenž připutoval z Turecka. A pak že je globalizace výmyslem naší doby.

Foto: Jana Procházková

Autor děkuje za poskytnuté odborné rady panu PhDr. Vlastimilu Novákovi, Dr. z oddělení mimoevropské numismatiky Náprstkova muzea v Praze.






Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1638