O Mnichovu 1938 jinak a svobodněji
Datum: Pondělí, 10. listopad 2008 @ 05:00:00 CET
Téma: Články


Úplná verze rozhovoru s Pavlem Šrámkem nad jeho knihou Ve stínu Mnichova, který v poněkud zkrácené podobě vyšel v SR 11/2008. Plus podstatné dodatečné informace.

Mezi osudovými „osmičkovými“ událostmi našich novodobých dějin, které si v letošním roce s jistým národním masochismem ve velkém stylu připomínáme, samozřejmě nechybí ani mnichovská krize ze září roku 1938. Jak se dalo očekávat, na českém knižním trhu se při této příležitosti objevilo několik nových titulů. Do značné míry zvláštní postavení mezi nimi zaujímá publikace známého vojenského historika Pavla Šrámka Ve stínu Mnichova, kterou v říjnu letošního roku vydává nakladatelství Mladá fronta.
Mnozí naši čtenáři si jistě vzpomenou, že Pavel Šrámek se kritickým rokem 1938 zabýval už ve dvou knihách, nemluvě o řadě studií a článků. Tentokrát se ale ve zpracování „problematiky Mnichova“ vydal poněkud jinou cestou, o níž hodně napovídá už podtitul jeho nejnovější knihy: Z historie československé armády 1932-1939.

Mohl byste nám nejprve zrekapitulovat, jak se česká a případně i zahraniční historiografie k „tématu Mnichova“ stavěla a staví a nakolik se dá považovat za takříkajíc pokryté? A naopak: Jsou okolo událostí spojených s tím, čemu se u nás populárně, ale výstižně říkává také mnichovská zrada, ještě nějaká bílá místa?

Knih o Mnichovu 1938 vyšlo u nás i v zahraničí velké množství, takže panuje mínění, s nímž jsem se setkal i během svých vysokoškolských studií, že vše již bylo řečeno a těžko se dá přinést něco nového. Já si to ale nemyslím, protože když se na ty knihy blíže podíváte, zjistíte, že velká část z nich opakuje stále stejné věci a drží se zavedených schémat. Přitom je řada velmi málo zpracovaných témat, například konkrétní spolupráce Československa se spojenci ve vojenské oblasti, role politických stran při zvyšování obranyschopnosti státu nebo třeba stav německé armády v září 1938. Situace se naštěstí u nás zásluhou profesionálních i amatérských historiků zlepšuje.

Co k bádání a psaní „o Mnichovu“ přivedlo vás?

Na počátku asi byly středoškolské prázdninové brigády, kdy jsem řadu let dělal průvodce na tvrzi Dobrošov u Náchoda. Tam jsem se poprvé seznámil s československým předválečným opevněním a řadou zajímavých lidí, kteří se o toto opevnění i rok 1938 zajímali. A když jsem byl přijat na vysokou školu ke studiu historie, stal se mým tématem právě Mnichov 1938.

Jak dnes hodnotíte své první dvě knihy o roce 1938? Pokud se nemýlím, obě byly přijaty velmi dobře jak širší veřejností, tak profesionálními historiky.

Skončit vysokou školu a hned vydat knihu a zanedlouho nato druhou byl nepochybně velký úspěch, ale dnes se na obě dvě dívám spíše kriticky, takže jsem odmítl i nabídku znovu vydat druhou z nich. Obě práce se musí hodnotit s ohledem na dobu, kdy vznikly, neboť odrážejí stav mého tehdejšího poznání a mé tehdejší názory. A třeba pokud jde o ty názory na rok 1938, vidím to vše přece jen už jinak. Získal jsem ale neocenitelné zkušenosti a troufám si říci, že bez těchto knih by nebyla ani ta dnešní.

Dá se říci, že vaše nová kniha Ve stínu Mnichova se od vašich předchozích prací zřetelně liší. O vašem novém přístupu hodně napovídá už sám název, připomínající tíživý a dlouhodobý dopad pomnichovské kapitulace nejen na české dějiny, ale snad v ještě výraznější míře na jejich výzkum a výklad. Jak jste se k tomuto interpretačnímu posunu dopracoval?

Čím více jsem se problematikou roku 1938 zabýval, tím více jsem si uvědomoval, jak je vliv pojetí Mnichova jako osudového momentu našich novodobých dějin hrozně svazující. Přesvědčil jsem se, že když se člověk vymaní ze závislosti na otázce, zda jsme se měli bránit nebo ne, z teorie mnichovského komplexu zlomených páteří a černobílého pohledu vůbec, vidí vše najednou nějak jinak a svobodněji. Tak jsem se rozhodl zkusit tímto způsobem napsat knihu o československé armádě a jsem zvědavý, jak bude přijata.

Pro čtenáře bude možná poněkud překvapivé, že samotnému kritickému roku 1938 se tentokrát věnujete jen z malé části a v podstatně širším kontextu. Co vše tedy vaše nová práce obsahuje a co tu naopak budeme hledat marně?

Není to kniha o Mnichovu 1938, takže v ní nejsou údaje o dramatickém politickém vývoji koncem září 1938. Je to kniha o historii československé armády ve 30. letech 20. století, která se snaží zachytit všechny důležité vnitřní i vnější vlivy na ni. Dočíst se v ní můžete o reorganizaci a modernizaci armády, o vzájemné spolupráci se spojenci, o vojenských manévrech, ale také o bojích v roce 1938 a 1939 nebo o vývoji od Mnichova 1938 do německé okupace v březnu 1939. Ve stručnější podobě je zmíněna řada dalších témat, například vojenské mise v Jižní Americe, činnost vojenské zpravodajské služby, vojenské výcvikové prostory nebo výstavba dálnice.

V naší odborné a populárně naučné historické literatuře je dosti nezvyklé i vámi použité strukturování textu, které umožňuji jakési víceúrovňové čtení. Můžete nám tuto koncepci přiblížit?

Každá z kapitol popisuje jedno téma vztahující se k československé armádě, které je pro lepší orientaci spojeno s určitým rokem, například spolupráce se spojenci s rokem 1933, kdy byla podepsána dohoda o spolupráci československého a francouzského letectva, nebo vojenské manévry s rokem 1936, kdy se konaly největší z nich v celém meziválečném období. Tento text dále doplňují životopisy klíčových vojenských i civilních osobností spojených s armádou, tematická hesla zaměřená na vybrané problémy a fotografie, z nichž každá je doprovázena stručným výkladem. Díky této koncepci je možné číst knihu třeba zprostředka a pracovat s ní jako s informační příručkou.

Zmínit zaslouží i bohatý obrazový doprovod tvořený mnoha dosud nepublikovanými fotografiemi (včetně unikátního záběru na gen. Krejčího při střelbě z nedochovaného prototypu samopalu vz. 38). Odkud vámi vybrané snímky pocházejí?

Snímky pochází především z pozůstalosti po generálovi Ludvíku Krejčím, která je v držení jeho dcer. Patří jim obrovský dík za to, že o tyto materiály vzorně pečovaly v době, kdy se o jejich otci a jiných generálech nesmělo mluvit vůbec nebo jen ve špatném světle, a tím je zachránily pro dnešek. Další snímky pochází z Vojenského ústředního archivu – Vojenského historického archivu v Praze a z fotografických sbírek několika mých přátel, kteří se zabývají československým opevněním. Nesmím zapomenout ani na vyhlášku o stanném právu na Slovensku v březnu 1939 z pozůstalosti po generálu Bedřichu Homolovi.

A obligátní otázka na závěr: Na jaké vaše další zajímavé publikační výstupy se můžeme těšit?

Musím dokončit ještě nějaké články přislíbené k letošnímu 70. výročí Mnichova, a pak se uvidí. Do budoucna bych se ale chtěl věnovat problematice, která není přímo spojena s rokem 1938, například vojenským manévrům československé armády.

Redační P.S.: Křest knihy Ve stínu Mnichova proběhl ve čtvrtek 6. listopadu 2008. Recenze na knihu vyjde pravděpodobně v SR č. 1/2009; my se vám ji na guns.info pokusíme představit o něco dříve. Už v SR č. 12/2008 se ale objeví nabídka výhodného zakoupení této publikace - zájemci nechť sledují inzertní rubriky.





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1693