Kauza pistole pro finanční stráž v dokumentech Národního shromáždění RČS
Datum: Úterý, 05. únor 2002 @ 11:29:11 CET
Téma: Články


Co řekl poslanec Pšenička v lednu 1922 aneb o zajímavém, méně známém prameni pro dějiny čs. zbrojní techniky

Jedním z velmi zajímavých pramenů pro dějiny meziválečné československé zbrojní výroby a také používání zbraní v tehdejším Československu jsou stenoprotokoly ze schůzí Národního shromáždění republiky Československé. Jejich přístupnost se pronikavě zvýšila poté, co se objevily v elektronické podobě na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Popravdě jde o pramen spíše doplňujícího charakteru, kterému místy nelze přisuzovat přílišnou objektivitu. Politická pluralita meziválečného Československa byla totiž živnou půdou pro četné útoky a špičkování, jejichž zuřivosti či neomalenosti naši současní volení zástupci lidu kupodivu velmi často zdaleka nedosahují. V takové atmosféře se věcné a objektivní informace neobjevovaly příliš často, a pokud ano, nelze je právě snadno odlišit od výmyslů a zmanipulovaných faktů.

Ale posuďte sami z následující ukázky vybrané z vystoupení poslance Josefa Pšeničky na 125. schůzi NS RČS konané ve středu 25. ledna 1922, tedy před rovnými 80 lety a pár dny navíc.

Pro úplnost je vhodné předeslat, že Josef Pšenička (1889-1922) byl poslancem za Československou stranu socialistickou. Měl za sebou napínavou kariéru protirakouského antimilitaristy (za což si vysloužil žalářování), spoluorganizátora čs. legií v Rusku, kam se dostal jako zajatec již koncem rokem 1914, tajného kurýra do Čech, kam ho údajně vyslal sám TGM, a vězně bolševiků po jejich Velké revoluci. Z bolševického žaláře se dostal až v roce 1920, načež absolvoval nebezpečnou cestu do Československé republiky. Doma byl na podzim roku 1921 povolán do poslanecké sněmovny, kde se stal členem výboru iniciativního, branného a zemědělského „a ujal se několikráte slova, hlavně v debatě o dodatečném rozpočtu“. Svého mandátu si ovšem příliš neužil, zamřev náhle 8. července 1922.

Obsáhle se Pšenička rozhovořil zejména na zmíněné schůzi 25. ledna 1922. Z jeho dlouhé promluvy vybíráme pasáž, která svou náplní konvenuje se zaměřením G-I stránek:

"A nyní, vážené paní a pánové, dovolte, abych několika slovy se zmínil též o jednom sboru našich státních zaměstnanců, o naší pohraniční finanční stráži. Je to sbor, na který je ze všech státních zaměstnanců nejvíce zapomínáno, o kterém se málo ví, ale ještě méně mluví. Můžeme býti vděčni, že se nám podařilo nalézti dosti obětavých, ke státu a vlasti plným srdcem lnoucích lidí, kteří šli na naše hranice, aby tam chránili naši státní pokladnu před podloudnou dopravou zboží přes hranice. Až dosud vykonali jsme velice málo ve prospěch těchto našich hraničářů, našich - jak oni sami se nazývají - "živých patníků". Nutno stěžovati si, že dosud všechny hlasy z pohraniční finanční stráže byly oslyšány a že neděje se takřka ničeho na úpravu poměrů pohraniční finanční stráže, ačkoliv finanční zájmy státu a bezpečnost našich hranic nesporně a neodkladně toho vyžadují. Je to v prvé řadě výzbroj, která je pro pohraniční finanční stráž naprosto nedostatečná. Zatím co úředníci, inspektoři atd. jsou vyzbrojeni opakovacími pistolemi, má náš zřízenec finanční pohraniční stráže až dosud jen starou jednorannou Werndlovku a francouzské pušky, které pro svoji délku - i s bodlem až 2 m . . . (Hlas: Které jsme zahazovali!) - ano, to jsou ty, které jsme zahazovali - hodí se ne pro obránce našich hranic, nýbrž pro nějaké ostrostřelce na parádu. Když povážíme, že naše pohraniční finanční stráž má velice mnoho co činiti s dobře ozbrojenými podloudníky, kteří jsou vyzbrojeni lehkou zbraní, opakovacími pistolemi, je jasno, že potom lehce přichází k častým zraněním a že jsou již desítky zabitých pohraničních finančních strážníků jen ledabylostí naší byrokracie, která nechce přiznati pohraniční finanční stráži právo na moderní, jejich nebezpečné službě odpovídající výzbroj. Až dosud bylo všechno toto volání marné. Pánové na vyšších místech posud odbývali deputace pohraniční finanční stráže tím, že "to nejde", že by nebylo pak možno rozlišovati úředníka, který nosí opakovací pistoli, od zřízence pohraniční finanční stráže.

Musíme jenom vítati, že v dodatečném rozpočtu je na výzbroj a výstroj naší finanční pohraniční stráže pamatováno obnosem 2,100.000 Kč. Nesouhlasím však s tím, aby naší pohraniční finanční stráži místo opakovacích pistolí vdány byly pušky systému Mannlicherova, což by nevyhovovalo potřebě, bylo by nedostatečné, ano i nešetrné. Je známo, že opakovací pistole a vůbec lehká zbraň je lacinější nežli puška systému Mannlicherova, a jestliže se má u nás prováděti prakticky otázka šetrnosti, pak nutno také šetřiti při koupi výzbroje pro naši pohraniční finanční stráž a dáti jí místo pušek levnější opakovací pistole. Pro libovůli byrokratů nesmí se naše finanční pohraniční stráž ponechávati stále v nejistotě a nebezpečí."





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=186