Švýcarské nadělení
Datum: Neděle, 20. září 2009 @ 00:00:00 CEST
Téma: Články


Hornatá alpská země se dokázala vyhnout oběma světovým válkám, nacismu i komunismu. Nedávno se Švýcarsko referendem ubránilo i vstupu do Evropské unie a zbraňové zákonodárství zde bylo vždy poměrně liberální. Protizbraňové hysterii dnešní doby se však Švýcaři ubránit nedokázali. A pochopitelně v tom je namočena Evropská unie.

Nový švýcarský zákon nyní reguluje nejen výrobu, prodej, nošení a transport zbraní, ale nově i jejich držení.
Švýcaři si totiž referendem v roce 2005 dopřáli radosti vstupu do schengenského prostoru, takže byť nejsou členy EU, musí se podřídit řadě nesmyslů z ní pocházejících. Například hranice pro historické zbraně byla trapně snížena na rok 1870, což je úlitba článku 82 schengenského prováděcího protokolu. Bylo by zajímavé zjistit, kolik Švýcarů bylo střeleno zbraněmi, vyrobenými mezi lety 1870 a 1890. Mezi historické byly zařazeny také zbraně chladné, vyrobené před rokem 1900.

Nože

Do režimu zákona se jako zakázané dostaly motýlky, vrhací nože i dýky, ale vypadly z něj nože, otevíratelné jednou rukou, pokud nemají pomocný mechanismus (pružina, guma, atd.). Na vyhazovací, vypadávací čili t.zv. gravitační nože se prostě nějak zapomnělo a tak mezi zakázané nepatří.  Němci to mají horší. Někdo zřejmě kouká na akční filmy a nebo již množství obyvatel Švýcarska, kteří pocházejí ze zemí, kde je normální podřezávat lidi, přesáhlo snesitelnou úroveň a musí se tomu přizpůsobit ostatní. Tyto zbraně se nesmějí nabízet, prodávat, nabývat a dovážet. Kdo je má, ten je má. Stejné je to s elektrickými paralyzéry.


Vzduchovky a spol.

Nově považuje zákon za zbraně i  zbraně vzduchové s úsťovou energií střely nad 7,5 J. Zbraněmi jsou i poplašňáky a softairové zbraně nebo zbraně na CO2, pokud mají vzhled palných zbraní. A pokud mají vzhled palných zbraní, považuje zákon za zbraně též makety! Na nákup těchto zbraní však nepotřebujete povolení a jejich nabytí nemusíte nikde hlásit. Nesmíte je však nosit na veřejně přístupných místech. A o to zřejmě šlo.

Bez povolení

Bez povolení k nabytí zbraně mohou Švýcaři nadále nabývat jednoranové a vícehlavňové lovecké zbraně, jednoranové předovky a vybrané vojenské opakovačky, určené k neslužebním a loveckým účelům. Povolení ale potřebujete na  koupi pákových opakovaček a pump, které zákon nepovažuje za lovecké zbraně, resp. chápe je jako nebezpečné. O velkorážových dělech na brambory (viz SR 1/2008) se zatím zákon nezmiňuje, takže je lze považovat za povolená.

Automaty a jejich klony

Mezi zbraně, které je zakázáno nabývat a obchodovat s nimi, patří automatické zbraně všeho druhu. Nabývat a prodávat  se nesmějí ani jejich samonabíjecí verze. Vyňaty z tohoto ustanovení jsou pouze švýcarské služební útočné pušky a jejich samonabíjecí verze. Střelba ze zbraní střílejících dávkou je zakázána, opět s výjimkou švýcarských útočných pušek. Výcvik armády tak ještě zakazovací mánii na čas odolal, ale všeho do času.
Kdo nyní vlastní samonabíjecí verze zbraní střílejících dávkou jiného než švýcarského původu, ten je má a nemusí je odevzdávat. Cizozemské zbraně střílející dávkou musí občané do tří měsíců nahlásit, i když na ně mají výjimku. O novou žádat nemusejí. Kdo výjimku nemá, musí je zbraň do půl roku prodat. Samonabíjecí verze cizozemských útočných pušek občané nuceně prodávat nemusejí.


Identifikuj se

Pro nabývání zbraní platí, že prodávající musí být pro úřady identifikovatelný i když se jedná o prodej či koupi mezi soukromníky a přes internet. Musí tedy zákazníkovi poskytnout kopii osobních dokladů. Prodej zbraní na výstavách a tržištích je nyní zakázán s výjimkou specializovaných burz.
O každém nákupu zbraně se musí vyhotovit písemný záznam s údaji o zbrani i účastnících příslušné obchodní transakce, kterýžto záznam se musí uchovávat deset let. Kopie se předává kantonálnímu úřadu.

Povolení

Švýcarský státní příslušník nebo usazený cizinec (to je kategorie, kam rozhodně nespadají všichni cizinci žijící ve Švýcarsku)  nově musí mít ke koupi určených zbraní povolení. To dosud potřebovali jen obchodníci se zbraněmi. Povolení potřebujete i k nabytí zbraní děděním.
Podobně jako u nás se nyní musí v žádosti o povolení uvádět důvod, který však nesmí úřady vést k odmítnutí žádosti. Švýcaři tedy zavedli institut zbraně na povolení tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Schengen to vyžaduje, Schengen to má.
Převody zbraní se musí hlásit do třiceti dnů od jejich nabytí kantonálním úřadům, takže nejde o žádnou křeč.

Kde střílet

Nově je regulováno, kde se smí střílet, což je pro Švýcary jako tradičně střelecký národ velmi ponižující, byť je tato úprava poměrně volná. Pro střelbu mimo střelnice se vyžaduje souhlas příslušného kantonálního úřadu. Takže papír.

Problémoví Balkánci

Jako velice moudré se jeví ustanovení, které zakazuje nabývání, držení, nošení zbraní, jejich součástí a střeliva příslušníkům konkrétních, v zákoně vyjmenovaných států: Srbska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Kosova, Černé Hory, Makedonie, Turecka, Srí Lanky, Alžírska a Albánie. Samé lepší adresy. Příslušníci těchto států mají stanoveny lhůty, do kdy mají zbraně převést na oprávněnou osobu, t.j. prodat do obchodu apod. Nedodrží-li danou lhůtu, bude zbraň zabavena. U nás by zřejmě ochránci lidských práv spustili povyk, ale Švýcaři vědí, kdo jim dělá v zemi problémy, přestali kolem toho chodit po špičkách a jednají.
Navíc všichni cizinci bez rozdílu s výjimkou cizinců v zemi řádně usazených, mohou na jedno povolení k nabytí zbraně koupit jednu zbraň, zatímco Švýcaři tři.
Švýcarský zbrojní zákon není z pohledu obyvatele střední Evropy žádnou katastrofou. Jsme zvyklí na více utažené obojky, ale pro Švýcary, kteří byli zvyklí žít prakticky bez obojku, jde o krok poměrně bolestivý.


Tento článek vyšel ve Střelecké revui číslo 3/2009.


Střelecká revue
Střelecká revue

















Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1979