Pravěk Feinwerkbaku
Datum: Sobota, 17. duben 2010 @ 00:00:00 CEST
Téma: Články


Německo patřilo v období mezi světovými válkami spolu s Rakouskem a Švýcarskem k zemím, v nichž byly nejživější tradice sportovní střelby.  Tyto tradice zde nijak zásadně nenarušila ani první světová válka, takže sportovní střelba byla nadále národním sportem, masovou národní zábavou a zcela jistě součástí národní identity. Ve třicátých letech dostala tato tradice první ránu, když Hitler a jeho sebranka zapojili střelbu do předvojenské výchovy. Začalo se střílet poněkud jinak, povinně a sportovní zbraně byly nahrazovány výrobky služebními nebo zbraněmi, které měly ty služební imitovat. Už nešlo o střelbu pro zábavu, ale o přípravu na válku.

Ochromující ránu však sportovní střelbě v Německu zasadili vítězní spojenci po porážce Hitlera. Ozbrojený Němec představoval pro mnohé (v zásadě oprávněně a pochopitelně) něco, co by se nemělo vyskytovat. Až do vzniku Spolkové republiky Německo v roce 1949 se tak sportovní střelba v zásadě neprovozovala a i potom, od roku 1950, se začínalo velmi opatrně.
S neexistencí sportovní střelby souvisely i osudy výrobců zbraní. Co nevyrábělo pro spojence v rámci reperací (především v Suhlu pro Sovětský svaz), to v zásadě nemělo oprávnění k existenci. Některé továrny spojenci demontovali a odvezli jako součást reparací a preventivních opatření tu do Ruska, tu do Francie. Budovy se leckdy i srovnávaly se zemí jako symboly německé agrese a možná také proto, aby se dokázalo, jaký je někdo pašák a jak mu ta denacifikace jde.
Lidé, kteří do té doby zbraně vyráběli, proto museli hledat jinou obživu. K místům, kde to lidé měli opravdu těžké, patřil také Oberndorf, sídlo Mauserových závodů, které spojenci chápali (oprávněně) jako jednu z opor německé zbrojní výroby a její symbol. Mauserovy závody byly zlikvidovány a lidé, kteří po nich zbyli, se potřebovali nějak živit. Čili byla zde k dispozici kvalifikovaná a levná pracovní síla.

Počítací stroj
Proto se zde pustili do podnikání také páni inženýři Karl Westinger a Ernst Altenburger, kteří měli zkušenosti ze zbrojní výroby právě od firmy Mauser.  Pracovali nejprve více či méně ilegálně ve sklepní dílně na vývoji a výrobě počítacího stroje s kombinovaným elektrickým a ručním pohonem. Teprve v roce 1948 mohla firma legálně existovat. Jenomže na hromadnou výrobu počítacího stroje neměli pánové peníze, takže jeho výrobu převzal podnik Olympia-Werke ve Wilhelmshavenu. Mimochodem spolupráce Feinwerkbau a Olympia Werke na tomto poli přetrvala řadu let. Ještě v 80. letech se firma podílela na vývoji a výrobě počítacích strojů a dlouhodobě pro tuto výrobu dodávala velmi přesné součástky. Jemná mechanika téhle firmě prostě šla a byla držitelem řady patentů v tomto oboru.
Tomu učinila konec až specializace podniku na zbraně a pochopitelně také nástup kalkulaček a počítačů, které učinily elektromechanické počítací stroje nepotřebnými.
Firma Feinwerkbau v 50. letech také začala dodávat a vyvíjet obráběcí stroje pro automobilový průmysl, nářadí pro tyto podniky, stejně jako pohony vřeten a vřetena pro průmysl textilní. To všechno ve velkých objemech a dobře, takže se rozrůstala.


Toto je ukázka z rozsáhlého materiálu o firmě Feinwerkbau, který vyšel ve Střelecké revui číslo 1/2010.


Střelecká revue
Střelecká revue






Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2107