TESÁKY ZA CÍSAŘE PÁNA
Datum: Neděle, 02. květen 2010 @ 00:00:00 CEST
Téma: Články


Za časů Milouše Jakeše neblahé paměti byla nám coby studentům naordinována návštěva Muzea revolučních tradic v Hradci Králové (zkratka MRT). Nikdy nezapomenu na průvodce-soudruha, který nám vyprávěl o „imperialistické“ válce roku 1866 a ukazoval nám údajnou šavli rakouského jezdectva. Ve vitrině, ke které směřovala jeho ruka, však visel rakouský ženijní tesák vzor 1853.

tesaky Na moji připomínku, že se docela jistě nejedná o jezdeckou šavli, reagoval soudruh průvodce velmi podrážděně, neb diskutovat o pravdách stranou zjevených se nesmí.

Vojenské tesáky patří zcela jistě k zajímavým sbírkovým předmětům. Najdeme je skoro v každé muzejní sbírce zbraní a může se jimi pochlubit řada soukromých sběratelů. Nejčastěji se na našem území pochopitelně vyskytují tesáky rakouské, respektive rakousko-uherské provenience.
Ve výzbroji technických jednotek, kterým se v rakouské armádě říkalo pionýři nebo sapéři (vzpomeňme na sapéra Vodičku ze Švejka), by představovala klasická šavle v zásadě zbytečnost. U těchto jednotek se předpokládal přímý kontakt s nepřítelem spíš výjimečně a víc než šavličku potřebovali vojáci nástroj, který by jim umožnil něco přeseknout, opracovat kus dřeva a podobně.

tesák
Těžší a lehčí provedení tesáku vzor 1853 (1853/62). Délka obou zbraní je takřka shodná. Liší se jen šířkou čepele a pochopitelně rozměry pochvy.

Práce na vývoji tesáku pro rakouské sapéry probíhaly už někdy v letech 1846 až 1847. Ačkoli vznikal tesák, v oficiální terminologii se stále mluvilo o šavli (Pioniersäbel). Protože za napoleonských válek a krátce po nich se v Evropě (Francie) objevily poměrně nepraktické tesáky, jejichž tvar vycházel z antických mečů, bylo v roce 1847 v každé setnině sapérů několik mužů zkušebně vybaveno tesáky tohoto druhu s pilovým hřbetem čepele, ale to bylo všechno.
Poněkud úspěšnější, ale stále ještě neúspěšný byl plukovník baron s typicky německým jménem Schlechta. Ten se pokusil vytvořit opět tesák s pilovým hřbetem čepele. Zuby však nebyly na celé délce hřbetu. V hrotu čepele jeho zbraně byl otvor, který měl sloužit k upevnění druhé rukojeti a ze zbraně se tak stala dvojmužná pila nebo alespoň pila, kterou byly možno držet oběma rukama. Vlastní rukojeť byla rohovinová, rýhovaná, se zahnutou hlavicí napodobující šavle uherské provenience. Jenomže rakouští pionýři již v té době měli ve výzbroji pily, takže Schlechtův nápad byl poněkud mimo mísu a zbraň snad dostaly dvě setniny.
V roce 1847 byl proto narychlo zaveden velmi jednoduchý tesák vzor 1847 s masivní širokou čepelí. V revolučních letech 1848 bylo těchto zbraní vydáno 5500, ale ukázalo se, že mají špatně upevněné střenky rukojeti a stále to není ono.


Předměty na fotografiích v tomto článku pocházejí ze sbírek Východočeského muzea v Pardubicích.

Tento článek vyšel ve Střelecké revui číslo 9/2009. Tam si také můžete přečíst úplné znění.


Střelecká revue
Střelecká revue







Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2117