Feinwerkbau-od počátku na špici
Datum: Pondělí, 17. květen 2010 @ 00:00:00 CEST
Téma: Články


Na počátku 50. let 20. století se začalo nesměle blýskat na lepší časy i v německé  zbrojní výrobě. Probudil se (mohl se probudit) spolkový život, ale činnost střeleckých spolků byla nadále omezována z obav před jejich zneužitím. Zatím se mohlo střílet pouze ze vzduchovek. Mnozí předváleční střelci, kteří byli zvyklí na velkorážové zbraně, se s tímto trendem jen velmi těžko smiřovali, protože z hlavně vzduchovky přece při výstřelu nevyšlehl žádný oheň, ale ti méně upjatí a na střelbu více natěšení byli rádi, že si konečně mohli vystřelit alespoň z něčeho a zasoutěžit si.

V roce 1953 už měl ústřední německý střelecký spolek Deutsche Schützenbund 200 000 členů. 90% aktivních členů střílelo ze vzduchovky. Tím zde vznikala velká poptávka po nových vzduchovkách a příležitost pro zbytky starého a zárodky nového německého zbrojního průmyslu. Někteří výrobci začínali nejjednoduššími modely a postupně se propracovávali k modelům náročnějším. Už v roce 1953 dodaly firmy Weihrauch a Walther zbraně, se kterými se při použití dobrého střeliva dala zasáhnout desítka každým výstřelem.V roce 1956, když Josef Ritschel z Aschaffenburgu dosáhl 586 bodů z 600 možných, změnil Deutsche Schützenbund průměr desítky na vzduchovkovém terči ze 4,2 na 2 mm. Výkonnost německých střelců šla rapidně nahoru.    
Do závodu o to, kdo vyrobí lepší vzduchovku, záhy nastupovaly další firmy. Nejprve Anschütz. Potom, na počátku 60. let, nastoupily firmy Feinwerkbau a Diana se vzduchovkami, u nichž byl eliminován ráz zbraně, což pochopitelně představovalo novou kvalitu. První patenty, týkající se vzduchovek, které firma Feinwerkbau přihlašovala byly podány v prosinci roku 1958. Na jejich udělení se čekalo v průměru rok a půl, v jednom případě dokonce tři a půl roku, takže černé na bílém to pánové měli až v letech 1961-1962. Jako autoři patentů byl i uvedeni Ernst Trümpelmann, Carl Westinger a Ernst Altenburger.
Nástup Feinwerkbau na pole vzduchovek byl rychlý a podnik nezačínal nějakými jednoduchými vzduchovkami pro kluky. Tuto kategorii na rozdíl od jiných jeho obchodní strategie ignorovala. Byli zde zavedeni na výrobu exkluzivního přesného zboží pro náročné zákazníky. V duchu názvu firmy. Nikoli od jednoduchého k technicky náročnému jako konkurence, ale rovnou zde přišli s vynikající sportovní vzduchovkou.  
Tou zbraní, která záhy začala lámat rekordy, byl model 150, který se objevil v první polovině 60. let 20. století. Šlo o zbraň s pevnou hlavní a napínáním pomocí postranní napínací páky.
V roce 1966 zlepšila firma Feinwerkbau přesnost vzduchovek model 150 aplikací pláště hlavně. Navíc tento plášť mohl být aplikován i na starší vzduchovky tohoto typu. Po vzduchovkách řady 150 přišel model 200 a potom 300.
Systém vzduchovek Feinwerkbau řady 150, 200 a 300 je vyřešen tak, že náraz pístu absorbuje současný pohyb celého systému v protisměru, čímž je zajištěna stabilita zbraně ve chvíli, kdy střela opouští hlaveň. Základem úspěchu je pochopitelně také pevná hlaveň dlouhá 555 mm, přičemž přímka mířidel činí u této zbraně podle polohy dioptru 810-840 mm. Mířidla jsou pochopitelně regulovatelná, stejně jako zde je nastavitelná poloha spouště. Napínací síla u této zbraně činila 4,6 kg.
Přesné zpracování, na svoji dobu velmi moderní konstrukce mechanismu a kvalitní materiál zaručovaly u této zbraně stálý a neměnný výkon. Rychlost střely ve vzdálenosti 5 metrů od ústí činila podle tehdejších měření 170-175 ms-1. Tento výkon byl dán i poměrně velkým průměrem vzduchového válce, velkou plochou kónického těsnění mezi hlavní a závěrem. Pažba Monte Carlo je zde poměrně mohutná a správné zaujetí polohy umožňovalo i mohutné předpažbí.
V roce 1972 přišel model 300 S s jiným plášťěm hlavně, lépe vyvážený, s lépe vyřešeným nastavením spouště, novou sportovní pažbou se stavitelnou délkou a výškově stavitelnou botkou. Zbraň se nabízela také se zkrácenou napínací pákou.
Potom přišlo provedení 300 S Match a po něm v roce 1977 model 300 S Universal, identifikovatelný na první pohled podle prodlouženého předpažbí. V souvislosti s nástupem malorážek řady 2000 přišla firma v roce 1979 se vzduchovkou 300 S Match L, jejíž pažba byla absolutně identická s pažbou malorážky 2000 UIT Standard. Mimochodem, vznikla tak tradice vzduchovek a malorážek se stejnou pažbou, kterou u Feinwerkbau dosud neopustili.
Koncem 70. let firma adaptovala vzduchovky řady 300 také pro střelbu na běžící terč a v roce 1980 k nim přibyla i malorážka řady 2000 ke střelbě této disciplíny. Pažby obou zbraní byly zase identické.
O zbraních Feinwerkbau se v našem časopise psalo poprvé v roce 1971. Stalo se to v souvislosti se vzduchovkou řady 300. Tato zbraň byla produktem doby, která zavedla vzduchovkové disciplíny (pistolové i puškové) do programu kontinentálních i světových střeleckých soutěží.

Toto je ukázka z rozsáhlého materiálu o firmě Feinwerkbau, který vyšel ve Střelecké revui číslo 1/2010.


Střelecká revue
Střelecká revue








Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2124