Povídání o habešské armádě konce 19. století – 1. část
Datum: Úterý, 05. březen 2002 @ 17:16:13 CET
Téma: Články


Zajímavé ukázky ze svérázné knihy „Kozáci v Habeši“.

Knihu „Kozáci v Habeši“, která nese kouzelný podtitul „Denník velitele průvodu carského poselství do Habeše v roce 1897-1898“, napsal kozácký nadporučík P. K. Krasnov, který v uvedených letech velel oddílu kozáků doprovázejícímu k habešskému císaři ruského vyslance Vlasova. Kdo by se snad podivoval, kde že se vzal impuls k tomuto poněkud nezvyklému bratření, je hned v předmluvě zpraven, že během války s Italy v letech 1895-1896 poslal „bílý car Severu“ habešské armádě, která nedisponovala žádnou zdravotní službou, na pomoc ruské lékaře, načež „černý negus-negesti a Bílý car Severu se sblížili v křesťanské lásce, v staré víře křesťanské“. Výsledkem carovy údajně nezištné pomoci byly studijní pobyty Habešanů v matičce Rusi a naopak cesty ruských poslů vybavených četnými dary do Habeše.

Česky vyšlo půvabné Krasnovovo dílko v Praze v roce 1901 v překladu Jana Wagnera, z něhož pro G-I stránky vybíráme některé zajímavé pasáže z kapitoly věnované problematice ozbrojených sil.

„V Habeši není armády, tak jako není pokojných obyvatelů. Každá Habešan od jinošství až do hlubokého stáří jest vojínem. Jeho žena jest žena vojínovou a děti – dětmi vojína a příštími vojíny. Habešan rodí se s myšlenkou na válku, celé dětství stráví na pochodech, čeká bohatství, krásu a přebytek jen od války, miluje válku a považuje ji za své výhradní zaměstnání. Stavěti domy, vzdělávati půdu, ano i vésti obchod – jest pro Habešana pokořujícím; on může jen bojovati, zúčastniti se válečných výprav a chrániti osobu svého velitele.

Příroda obdařila Habešana výbornými vojenskými vlastnostmi: Habešané jsou stateční, horliví v boji, vytrvalí při chůzi, snášejí vedro i zimu, mají neobyčejnou, jen jim vlastní způsobilost běhati po horách, aniž by se udýchali, ve stravě nejsou vybíraví a mají neobyčejně bystrý zrak …

Habešan slouží volným nájmem svému veliteli. S ním společně vykonává pochody, za něho bojuje, za něho umírá. Jsou vojáci neguse Menelika, rasa Makonena, rasa Uoldiho, jsou habešští vojáci u francouzského presidenta a každý člen ruského poselství měl své najaté vojáky. Vojáci Makonenovi vykonávají rozkazy, jež dostávají jen jménem svého rasa, a sám Menelik nemá u nich žádné moci; můj, váš ašker poslouchá mne, vás a více nikoho. Ten, kdo ho najal, kdo ho zařadil, ten jest jeho velitelem.

Následkem tohoto pojmu o vojenské službě Habeš ještě dlouho bude feudální říší. V nynější době všichni místokrálové uznali za svého neguse čili císaře Menelika a poslouchají ho, ale vojsko podrobuje se jen svým rasům.

Habešský voják přijde lacino svému králi. Potřebuje oblek, výzbroj a výživu a pak tu a tam nějaký dárek za prokázanou statečnost nebo věrnou službu. Přechod od jednoho rasa ke druhému se nestihá. Přeběhlík nemůže se ovšem více vrátiti, ale na novém místě přijímají ho ochotně.

[…]

Říci, kolik jest v Habeši vojáků, jest velice těžké. Počet armády mění se každým rokem. Je-li pochod, válka, všichni mužové opouštějí své chudobné chýše a odcházejí se svým rasem; není-li války, včerejší aškerové klidně chodí za nenáviděným pluhem, bedlivě naslouchajíce, nepáchne-li to někde prachem, nechystá-li se kdesi nová válečná výprava. Jsou vojáci, kteří stále zůstávají při svých rasech, podobně jako naše činná armáda; jsou vojáci, kteří dostavují se na první zavolání svého rasa, jaksi zemská obrana habešská a konečně v okamžiku nebezpečí vlasti povstane celá Habeš jako jediný muž – a to jest domobrana čili ruské „opolčenije“. Myslím, že činná i záložní armáda postaví dohromady půl milionu ručnic, upozorňuji však, že číslice ta jest neurčitou.“


Pokračování někdy příště.





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=216