Povídání o habešské armádě konce 19. století – 2. část
Datum: Úterý, 19. březen 2002 @ 00:00:00 CET
Téma: Články


Pokračování ukázky ze svérázné knihy P. K. Krasnov „Kozáci v Habeši“.

Jak jsme slíbili, přinášíme další úryvek z půvabné knížky kozáckého nadporučíka P. K. Kranova, o níž jsme podrobněji informovali zde. Tentokrát se dostáváme k zajímavým detailům o složení habešských ozbrojených sil.

„Habešské vojsko druhem zbraně dělí se na pěchotu, na pěchotu jezdící na mezcích, jízdu a dělostřelectvo. Zákopníků není, tak jako není vojsk pomocných, vojenských lékařů atd.

Pěchota svým počtem tvoří hlavní část armády, na mezcích jezdící pěchotu má pouze ras Uoldi v poštu 7000-8000 mužů; jízda sestává z výlučně habešské a z volných družin gallasských jezdců a konečně dělostřelectvo – čítající 70 italských horských děl, nachází se ve sboru rasa Mangaši v armádě Menelikově.

Všechna tato vojska tvoří armády počtem 10.000 až 100.000 mužů, spravované samotným rasem. Ku pomoci má ras: velitele předního voje čili fitaurariho, velitele pravého křídla čili gerazmače a velitele zadního voje čili uoba. Každý z těchto velitelů v čas pokoje má velikou moc, spravuje jistý kraj, město, dostává od svého rasa statky a otroky ku vzdělávání půdy. Většina těchto hodností přechází z otce na syna a z nich také vytvořila se habešská šlechta. Za doby míru chodí tyto osoby v průvodu několika desítek vojáků, oblékají čistou šámu, někdy nosí šedý plantážnický klobouk, dlouhou šavli a revolver. Jejich tělesný strážce nosí před nimi ručnici. Jsou to skoro vždycky lidé, kteří vyznamenali se v boji a proto mají buď štít, ozdobený stříbrem nebo zlatem, nebo lví hřívu na hlavě nebo levhartí lempt. Zřídka chodí pěšky, ale skoro vždycky jezdí na bohatě vystrojeném mezkovi, majíce před sebou koně. Jsou to ti lidé, na nichž spočívá mobilisace svěřených jim tisíců, opatření jich zbraní a vybírání daní od rolnických Gallassů, vybírání celních poplatků od kupců; zkrátka řečeno, v době míru jsou to nejvyšší administrativní úředníci provincie.

Pod nimi nacházejí se tisícníci, setníci nebo balambarasové a padesátníci, čili bašové. Každý habešský voják může statečností dosáhnouti těchto hodností a nejen těchto, ale i hodností gerazmače, keňazmače, ba i fitaureriho… Tisícník, balambaras a baša mají čistou bílou šámu s červeným pruhem napříč, bohatý atlasový nebo hedvábný lempt, štít, šavli, revolver a ručnici.

Pod nimi jsou menší velitelé čili šumové, kteří od ostatních vojáků liší se pouze čistotou svých obleků.

Habeš jest zemí vojenskou. Vojenská služba a osobní statečnost poskytují zde i společenské postavení, hezký oblek i hezkého mezka a jako následek všecho toho to, co jest nedražší Habešanu – úctu a lásku žen.“


Pokračování někdy příště.





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=228