Vladimír Dolínek: Gustav Fükert a konec slávy vejprtského puškařství
Datum: Pondělí, 22. duben 2002 @ 12:45:44 CEST
Téma: Články


Shrnutí historie známé puškařské firmy z pera uznávaného odborníka. Převzato s laskavým svolením autora ze Střeleckého magazínu č. 1/2002, s. 50-51 a 2/2002, s. 44-45.

Na české i saské straně Krušných hor vzniklo v minulosti několik významných středisek puškařské výroby. Napomohly tomu příznivé místní podmínky - těžba železných i dalších rud a bohaté zásoby dřeva v této oblasti i horské potoky obstarávající pohon strojů v hamrech. Nejvýznamnějším zbrojním centrem se staly Vejprty, které v roce 1607 císař Rudolf II. povýšil na královské horní město a propůjčil jim městský erb. V té době se zde již vyráběly vojenské zbraně a v roce 1630 postavil Hans Bittner ve Vejprtech první hamr na výrobu hlavní. (Puškařský rod Bittnerů zde pak působil nepřetržitě až do 20. století.) Švédové sice za třicetileté války Vejprty vypálili, ale puškařská výroba se brzy obnovila a pracovala zde řada různých dílen dodávajících vojenské zbraně.

Dobou rozkvětu byla první polovina 18. století, kdy habsburská monarchie vedla četné války vyžadující stále nové a nové dodávky vojenských zbraní. Vedle Vejprt se v té době v krušnohorské oblasti vyráběly vojenské zbraně i v Přísečnici, ve Vernéřově a v Duchcově, zatím co nepříliš vzdálené Karlovy Vary se zaměřily na výrobu luxusních civilních zbraní pro lázeňskou klientelu. Po skončení sedmileté války (1756-1763) poptávka po vojenských zbraních poklesla, ale v menším rozsahu se ve Vejprtech udržela i nadále. Puškové hlavně musely být na odzkoušení posílány do Prahy, což výrobu zdržovalo a prodražovalo. Tři místní výrobci vojenských pušek proto požádali císaře Josefa II. v době, kdy byl na léčení v Karlových Varech, aby dozorčí důstojník působil přímo ve Vejprtech. Císař s tím souhlasil a v roce 1790 nastoupil do této funkce major Karel Jelínek. Následující napoleonské války znamenaly poslední velkou konjunkturu výroby vojenských zbraní ve Vejprtech. Po skončení napoleonských válek došlo k silnému úpadku, objednávky vojenských pušek značně poklesly a v roce 1864 byly úplně zastaveny. V roce 1865 skončila činnost dozorčích důstojníků ve Vejprtech.

Vejprty v té době již nemohly konkurovat moderní výrobě vojenských zbraní ve Vídni a ve Štýru a staly se pouze subdodavatelem některých součástek. Ve Vejprtech se např. vyráběly mířidla a spoušťové mechanismy pro rakouské pušky Mannlicher, ale i pro německé pušky vzor 88. Po poklesu a ztrátě vojenských zakázek se zbrojní výroba ve Vejprtech v průběhu 19. století stále více orientovala na zbraně civilní. Město si i nadále udrželo postavení významného střediska zbrojní výroby, o čemž svědčí i to, že mezi čtyřmi zkušebnami zbraní zřízenými v roce 1889 v Rakousku byly vedle Vídně, Prahy a Ferlachu i Vejprty.

V druhé polovině 19. století patřil mezi nejvýznamnější výrobce zbraní ve Vejprtech Gustav Fükert. Celosvětový seznam puškařů (E. Heer, Der neue Stockel) o něm pouze uvádí, že byl připomínán v letech 1880-1910, jiná zahraniční odborná publikace (H. Schedelmann, Die grossen Büchsenmacher) jej zařazuje do 80. let 19. století. K osobě Gustava Fükerta můžeme dnes přinést řadu podrobnějších údajů, včetně jeho přesných životních dat (8.7.1844 - 12.5. 1918). Přesto zde zůstávají některé nejasnosti, zejména v příbuzenských vztazích k dalším příslušníkům Fükertovy rodiny, kteří působili rovněž ve Vejprtech.

O firmě Gustav Fükert uvádí materiál z počátku 20. století, že podnik byl založen otcem dnešního majitele v roce 1830 a Gustav Fükert převzal vedení firmy v roce 1870. Zakladatelem firmy nejspíše mohl být Jan (Johann) Fükert, s jehož signaturou se zachovala řada perkusních zbraní a v malém množství i lovecké pušky systému Lefaucheux a systému Werndl, tedy vesměs zbraně odpovídající dobou výroby období 1830-1870. Také v adresáři z roku 1861 se jako jediná puškařská firma ve Vejprtech s příjmením Fükert objevuje Johann Fükert, či přesněji: Joh. Fikert. (Přestože jde o německý adresář, Fükertovo příjmení je tam uvedeno v této spíše české podobě a vedle obvyklého Fükert či Fückert můžeme varianty Fikert a Fickert nalézt občas v signaturách zbraní i u dalších příslušníků této rodiny.)

Puškařství, stejně jako jiná řemesla, se v mnohých rodinách tradičně přenášelo z otce na syna a zmínil jsem se již, že Bittnerové ve Vejprtech působili nepřetržitě od 17. až do 20. století. V dávnější minulosti se však žádní Fükertové neobjevují a Johann byl zřejmě prvním puškařem z tohoto rodu. Vedle Johanna a Gustava pak ve Vejprtech působil i Václav (Wenzel) Fükert, jehož činnost je zatím doložena v 60.-80. letech 19.století a od nějž známe lovecké zbraně systému Lefaucheux (datovaná 1874) a systému Lancaster.

V roce 1903 jsou pak ve Vejprtech mezi výrobci loveckých a luxusních pušek uváděni čtyři Fükertové - vedle Gustava Fükerta s roční produkcí 150 pušek to jsou menší dílny Ferdinanda Fükerta (ročně 20 pušek), Edmunda Fükerta (12 pušek) a Johanna Fükerta (8 pušek). Tento Johann Fükert z počátku 20. století už bude patřit k nové generaci Fükertů a nebude shodnou osobou se starším Johannem Fükertem vyrábějícím perkusní zbraně. Pro úplnost připomeňme, že existují i lovecké zbraně značené Ferdinand Fückert Troppau (= Opava) a nevíme, zda vejprtský Ferdinand Fükert později přesídlil do Opavy či zda jde o dvě různé osoby.

Vraťme se však k nejvýznamnější osobě tohoto rodu, ke Gustavu Fükertovi. Dílna založená v roce 1830 jeho otcem - nejspíše Johannem Fükertem - vyráběla zpočátku v nevelkém rozsahu lovecké a terčové pušky a pistole. Šlo o klasickou ruční výrobu bez použití strojů, ale svou vysokou kvalitou si dílna získala přízeň zákazníků. V roce 1859 si zde zbraně objednal toskánský velkovévoda a po obdržení prvé zásilky prohlásil, že "dosud kupoval pušky pouze v Paříži a Londýně a nikdy by nevěřil, že puškařství v Čechách je tak pokročilé. Nyní bude kupovat pušky pouze u této firmy." Velkovévoda si skutečně objednal další zbraně a mezi zákazníky se poté objevily i další významní příslušníci šlechty. V této situaci převzal v roce 1870 vedení firmy Gustav Fükert, který činnost podniku dále povznesl.

Doba, v níž se Gustav Fükert ujal řízení firmy, byla přelomem v dějinách puškařské výroby. Končila éra perkusních předovek a objevovaly se nejrůznější konstrukce jednoranových zadovek a opakovaček. V činnosti firmy se to muselo projevit a se signaturou Gustava Fükerta se proto zachovaly lovecké i terčové zbraně různých systémů - Lefaucheux, Remington, Martini aj. Postupně se však prosazovalo nejvhodnější řešení - u loveckých pušek lankasterky a později hamerlesky, u terčových pušek zbraně s blokovým kývavým závěrem.

Gustav Fükert se též sám věnoval konstrukci zbraní a vyráběl i některé vlastní, patentované modely. V roce 1882 na průmyslové a zemědělské výstavě v Terstu vystavoval mj. svou bezkohoutovou dvojku, jejíž bicí mechanismus se samočinně natahoval při odpálení zbraně. Největší proslulost si však získala v roce 1886 patentovaná korunní ručnice (Kronengewehr). Šlo o pušku s malými, nízko položenými kohouty nevyčnívajícími z pažby, uloženými mezi zámkovou desku a pažbu. Kohouty se napínaly buď automaticky otevřením závěru nebo mohly být nataženy ručně. Ručně též mohlo být natažení zrušeno. Výhodou zbraně měla být dobrá ochrana proti prachu a dešti, zámky měly zůstat čisté i při silném a mnohaletém používání. K tomu přispívaly i vnější zápalníky a mechanismus nebyl ohrožován zrezivěním vlivem prachových plynů. Mezi dalšími přednostmi zbraně byla zdůrazňována patentovaná pojistka, automatický vyhazovač nábojnic aj. Korunní ručnice byly vyráběny jako obojetnice, dvojky, dvojáky a trojáky a konstrukce byla patentována - jak se psalo v inzerci - "ve všech kulturních státech". Ve značení na zbraních se pak uváděla patentová ochrana v Rakousko-Uhersku, v Německu, v Belgii, ve Francii, v Anglii a ve Švédsku.

V dobových inzerátech byla korunní ručnice označována za "nejlepší a nejznamenitější loveckou ručnici současné doby". Inzerci si ovšem zadával výrobce, ale korunní ručnice byla kladně oceňována i soudobými nezávislými odborníky. Bedřich Brandejs ve své knize z roku 1894 "Zbraně střelné, lovecké, terčovní a obranné" sice podotkl, že nechápe, proč byla zbraň vyznamenána názvem "korunní", ale její konstrukci ohodnotil kladně. Nadšeně se o "Kronengewehrech" rozepsal i Heinrich Zuschlag ve své knize "Der Jagdsport" vydané počátkem 20. století v Lipsku. Korunní ručnice si získala oblibu i mezi lovci a dobře se prodávala v Rakousko-Uhersku i v Německu.

Vedle zbraní vlastní konstrukce Gustav Fükert vyráběl, jak již bylo uvedeno, pušky a pistole tehdy běžných systémů, u loveckých zbraní tedy především lankasterky a hamerlesky, ale v menším rozsahu i jiné systémy např. kulovnice Mannlicher-Schönauer aj. Lovecké zbraně nabízel v celém obvyklém sortimentu, tedy jednohlavňové zbraně kulové i brokové, dvojky, dvojáky, obojetnice, kozlice, trojáky, ale i opakovačky a vedle loveckých zbraní i terčovnice, pistole, salonní pušky, vzduchovky a též lovecké potřeby.

V roce 1903 se Gustav Fükert s roční výrobou 150 loveckých zbraní umístil ve Vejprtech na třetím místě (Gustav Bittner vyráběl ročně 650 a Wenzel Morgenstern 270 kusů). Ve Vejprtech tedy patřil k větším výrobcům, ale roční produkce nebyla příliš velká. Gustav Fükert se zaměřoval spíše na vysokou kvalitu svých zbraní a na náročné zákazníky. Jeho zbraně ocenil již v roce 1873 císař František Josef I., Fükert obdržel pochvalné dopisy od krále saského (v roce 1876) a od krále württemberského, srbský král mu v roce 1883 dokonce udělil rytířský kříž srbského řádu Takovo. Na výstavě v Liberci v roce 1906 s Gustavem Fükertem osobně hovořil císař František Josef I. a arcivévoda Ferdinand Karel si zde objednal korunní ručnici. V následujícím roce Gustav Fükert obdržel titul c.k. dvorní dodavatel a v roce 1908 - při příležitosti 60. výročí panování Františka Josefa I. - dostal od císaře darem zlaté hodinky.

Gustav Fükert se často zúčastňoval různých výstav, a to jak v Rakousko-Uhersku, tak i v zahraničí. Do roku 1910 představil své zbraně na 37 výstavách, při čemž v 28 případech byla jeho výrobkům udělena první cena. Vystavoval mj. ve Vídni v roce 1873, v Paříži v roce 1890, v Mnichově, v Lipsku, v Berlíně, v Terstu, v Teplicích aj. Hlavním výrobním programem Fükertovy firmy byly zbraně civilní - lovecké a terčové, ale majitel firmy samozřejmě usiloval i o vojenské zakázky. Když se vejprtským puškařům naskytla možnost podílet se na výrobě rakouských armádních pušek Mannlicher, utvořilo se zde výrobní konsorcium, jehož členy byli Gustav Fükert, Gustav Bittner, Wenzel Morgenstern, Eduard Schmidl a Elias Schwab. Ve Vejprtech se vyráběly spoušťové mechanismy k puškám Mannlicher, původně v továrnách Gustava Bittnera a Gustava Fükerta, kteří pro tento účel nakoupili řadu nových strojů, v roce 1889 pak konsorcium pro tuto výrobu postavilo novou továrnu. Vyráběly se zde i spoušťové mechanismy pro německé vojenské pušky vzor 88, ale vejprtští výrobci již nemohli konkurovat velkým zbrojovkám v Německu a v rakouském Štýru a zůstala jim pouze úloha dodavatele drobných součástek.

Gustav Fükert sice zemřel nedlouho před koncem první světové války a před rozpadem Rakousko-Uherska, jeho firma však ještě působila i v prvních letech Československé republiky. V Československu pracovaly i další velké vejprtské firmy Gustav Bittner a Wenzel Morgenstern. K jejich zániku a k ukončení zbrojní výroby ve Vejprtech došlo až po druhé světové válce. Firma Morgenstern přešla napřed pod národní správu zbrojovky ČZ Strakonice a ještě v roce 1948 zde pracovalo 19 puškařů, z toho 18 německých. Dílna pak přešla pod správu puškařského družstva Lověna Praha a počátkem 50. let zde byla výroba zbraní definitivně ukončena.

Namísto lovců a sportovních střelců se dnes o vejprtské zbraně zajímají pouze sběratelé. Kvalitní výrobky z dílny Gustava Fükerta patří vždy k tomu lepšímu, co se z vejprtských zbraní nabízí na sběratelském trhu. V roce 1998 byla v Londýně na aukci firmy Christies prodána Fükertova dvojka za 2760 britských liber, v roce 2001 ve vídeňském Dorotheu byl Fükertův troják vydražen za 25000 rakouských šilinků.





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=244