Lena Nordström: White Arms of the Royal Armoury.
Datum: Středa, 30. květen 2012 @ 07:00:00 CEST
Téma: Články


Švédská královská zbrojnice-Livrustkammaren ve Stockholmu, to nejsou jenom palné zbraně, ale samozřejmě také zbraně chladné. Zatímco sbírka palných zbraní bude postupně představována v několika publikacích, chladným zbraním byla v poslední době věnována pouze jedna publikace typu katalogu.

Ačkoli vyšla již před 18 lety, je v tomto švédském muzeu stále v prodeji. Seriózní publikace o zbraních nejsou kuchařky nebo dívčí románky a tak se prodávají pomalu, ale zato jistě. Ostatně v muzeích plyne čas jinak.

Kniha Leny Nordström, která přípravě této práce a katalogizaci sbírky chladných zbraní Livrustkammaren, věnovala patnáct let, v první fázi ve spolupráci s Dr.Heribertem Seitzem, je rozdělena do řady vzájemně se prolínajících kapitol.

V té první najdeme meče, a to jak bojové, tak popravčí od 14. do 17.století. Následují kordy, dvorské kordíky, rapíry a palaše z celé Evropy s převahou zboží německého, španělského a samozřejmě italského. Jsou zde jak zbraně bohatě, až přepychově zdobené, tak ty, které jsou určeny pro prosté vojáky, ale těch je poměrně málo, neboť jsme v královské zbrojnici. V této kategorii již velice rychle přibývá domácích švédských výrobků. Zvláštní kapitolka je věnována obřadním mečům.

Rozsáhlá je pasáž, věnovaná šavlím. Zde již švédské zbraně převažují, a to jak vzorové, tak individuálně na zakázku vyráběné. Kromě nich zde najdeme ve větších počtech šavle anglické a francouzské. Několik stránek je věnováno také loveckým tesákům.

V následující kapitole najdeme bodáky, důstojnické kordíky, levoruké dýky, dýky obecně a všemožné nože včetně loveckých.

Zajímavá a jinde se nevyskytující kapitola je věnována dětským zbraním, respektive zbraním pro děti. Je krátká, ale připomene nám skutečnost, že milovníci zbraní by neměli zapomínat na dorůstající generaci. S výcvikem se musí začít od nejútlejšího věku.

Všemožnými cestami se i do švédské královské zbrojnice dostaly orientální zbraně. Jde o rozsáhlou kapitolu, poněkud méně vybavenou obrázky. Zdá se tedy, že část zde publikovaného orientálního materiálu patří spíše k průměrným zbraním.

Nevelká, ale o to zajímavější pasáž je věnována také kombinovaným zbraním nebo alespoň zbraním zákeřným, jejichž účel je skryt.

Předposlední kapitolka je věnována zbraním, které se dochovaly v torzech. A zde bych rád upozornil na jednu zajímavost a současně nepřesnost, která se vloudila i do této jinak velmi kvalitní publikace. Pod číslem 6 je zde uvedena čepel meče, vyrobená Johannem Wundesem v Solingenu údajně v rozmezí let 1585-1600, opatřená kalendářem a nápisem s výčtem čtyř zajímavých osobností, které mají souvislost i s českými dějinami. Tyto osobnosti jsou:

1/ Fridrich Falcký, z boží milosti král český, zvaný historiky zimní král (zvolen 1619, titulu užíval do smrti v roce 1632)

2/ Arnošt, vévoda z Mansfeldu, vojevůdce ve službách protestantů (1580-1626)

3/ Mořic Oranžský, vévoda Nassavský, místodržitel Spojených nizozemských provincií, vojevůdce, vojenský teoretik, (1560-1625)

4/ Kristián z Halberstadtu (1599-1626) německý vojevůdce počátku třicetileté války, který byl ve službách Fridricha Falckého v letech 1622-1623.

K tomu bych ještě dodal, že Mořic Oranžský byl příbuzný Fridricha Falckého a Arnošt z Mansfeldu se dostal do Nizozemí v roce 1623.

Podíváme-li se na uvedená fakta, je pravděpodobnější, že čepel byla vyrobena o něco později, než se autorka knihy domnívala. Kristián z Halberstadtu byl ve službách Fridricha Falckého pouze v letech 1622-1623. V roce 1623 také přichází do Nizozemí Mansfeld. Předtím nebyl důvod, aby se všichni tito pánové na čepel dostali a po roce 1623 již také ne, protože Kristián z Halberstadtu ze služby u Fridricha Falckého odchází. Lze proto předpokládat, že současného vzhledu se zbrani dostalo nejspíše v roce 1623 a nikoli na konci 16.století.

Skutečnou ukázkou profesionality a serióznosti švédké badatelky je kapitola poslední , věnovaná padělkům a napodobeninám. Takové věci má ve svých sbírkách většina muzeí. Starožitnosti se padělají již stovky let a padělat se budou. Do sbírek se dostanou nákupy nebo dary a někdy je kurátor prostě neprokoukne. V této zajímavé kapitolce nás tedy paní Nordström seznamuje s padělky, replikami a složeninami ze vzájemně k sobě nepatřících dílů, které najdeme ve sbírkách Livrustkammaren.

K části zbraní je připojen jeden černobílý obrázek, výjimečně více. Uprostřed knihy je zařazena menší barevná fotografická příloha. Slovní popis v angličtině málokdy přesáhne 10 řádek, spíše bývá kratší. Objevují se v něm jména výrobců, znění signatur a samozřejmě základní rozměry a hmotnost. Úplně na závěr je u každé zbraně uveden odkaz na odbornou literaturu.

Kniha je zakončena tradičním rejstříkem výrobců, jejich značek, významných osobností, jimž zbraně patřily a míst a přehledem literatury.

Domnívám se, že tato švédská práce, publikovaná v angličtině, patří k velmi kvalitním dílům o chladných zbraních a je dobře, že je ve Stockholmu stále ještě k dostání.




Lena Nordström: White Arms of the Royal Armoury. Livrustkamaren-The Royal Armoury, Stockholm, 1984. 341 s., cena neuvedena.






Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2554