PAMÁTKA NA PLUKOVNÍKA
Datum: Středa, 22. květen 2013 @ 00:00:00 CEST
Téma: Články


Voják bojové jednotky neměl za napoleonských válek dobré vyhlídky na přežití. Pohyboval se po světě pěšky nebo na koni za každého počasí. O spaní v posteli se mu mohlo jenom zdát a outdoorové vybavení pro pobyt pod širým nebem také neměl.
A což teprve nepřítel. Ten zabíjel a způsoboval zranění, na jejichž následky umírali další vojáci. Ani životnost důstojníků nebyla vysoká. Bojovalo se často, velelo se v dosahu  nepřátelského dělostřelectva nebo se postupovalo přímo s mužstvem. Nevalné vyhlídky.

lebrun
Alexandre-Louis-Jules Lebrun to v Napoleonově armádě dotáhl až na plukovníka, ale byla to hodnost vykoupená krví. Přišel na svět  5. srpna 1783 jako syn Charlese Francoise Lebruna. Po vypuknutí francouzské revoluce se jeho otec stal poslancem.  V letech 1799-1804, kdy Napoleon Bonaparte maskoval svoji vládu ve Francii jako konzulát, byl třetím z konzulů. V letech 1804-1814 byl ministrem financí Francie, za což si vysloužil titul vévody z Piacenzy. V letech 1810-1813 stihl být ještě generálním guvernérem Holandska.
Mladý Lebrun vstoupil do vojska jako devatenáctiletý 8. dubna 1802, kdy se stal adjutantem tehdejšího divizního generála a od roku 1804 maršála Jeana-Baptista Bessièra. Služba se odehrávala v severní Itálii, ale v únoru 1805, kdy se stal nadporučíkem a adjutantem maršála Bernadotta, pozdějšího krále švédského, s nímž se vrátil do Paříže, se situace změnila. Stal se příslušníkem Velké armády o 200 000 mužích, se kterou chtěl Napoleon přeplout kanál La Manche a dobýt Anglii. Lebrun se patřil k  jezdeckému sboru, kterému velel maršál Joachim Murat.

Lebrun

U Slavkova
Po ostudné porážce Rakušanů u Ulmu zahnali Francouzi Rakušany a Rusy až na Moravu, kde došlo 2. prosince 1805 u Slavkova k rozhodující bitvě. Lebrun sloužil v 8. dragounském pluku, plukovníka Beclera, který byl součástí 3. dragounské divize generála Boyé.
Divize přišla ke slovu až v pozdní fázi bitvy při útoku na třetí kolonu generála Przybyszewského, na druhou Langeronovu a první Dochturovovu kolonu. Pluk spolu s pěchotou rozbil dva prapory ruského Kurského pluku a nepobité zahnal na útěk.
Pak ale přišla krize. Na divizi, která postupovala v kolonách v čele s 5., 8. a 12. plukem (9 švadron, cca 800 šavlí), zaútočil švališerský pluk hraběte O’Reilly o cca 700 šavlích. Švališaři se rozvinuli k frontálnímu útoku. Francouze zachránil elitní 21. dragounský pluk, který se postavil přesile a umožnil přeformování. Napoleon, který viděl kritickou situaci kavalerie, jí poslal na pomoc jízdní dělostřelce gardy a Rakušané těžkou palbu nevydrželi. Na ustupující švališary vyrazily 5. a 8. dragounský pluk, které Rakušany dorazily. Lebrun zde osvědčil statečnost.


Lebrun
Proti Prusům
V roce 1806 vyrazil Napoleon proti Prusku a Lebrun opět nechyběl. V bitvě u Jeny 14. října 1806 se dostal do akce až kolem poledne, když Prusové byli na ústupu. Muratova jízda s VI. sborem maršála Neye přišla na bojiště ve chvíli, kdy se pruské posily, kryjící ústup, vrhly do protiútoku. Osmý dragounský pluk po jejich odražení pomáhal nepřítele dorazit a nadporučík Lebrun vzal do zajetí tři pruské důstojníky.
Na konci listopadu 1806 už nadporučík Lebrun jako příslušník Muratova jízdního sboru postupoval na Poznaň a 16. listopadu 1806 se náš hrdina za své výkony v bitvě u Jeny stal kapitánem. Jako odměnu za své hrdinství obdržel také darovací šavli, o které vlastně pojednává tento článek.
Lebrunova šavle se  dochovala díky jeho otci. Jde o vysoce kvalitní práci z Boutetovy manufaktury ve Versailles. Pan Boutet je nám znám především jako výrobce luxusních pušek a pistolí, ale jím řízená manufaktura vyráběla také luxusní šavle. Ostatně těch darovacích Napoleon a jeho maršálové spotřebovali pro statečné důstojníky hodně.
Horní část čepele této zbraně je modřená a oboustranně opatřená zlatem vykládanými rostlinnými a trofejními motivy. Na hřbetě je signatura „Boutet a Versailles“.
Příčka, záchytky, hlavice a prut koše jsou mosazné, pozlacené a zdobené ornamentem. na spodní straně příčky je vyryto datum narození „5. Aout 1883“ a datum úmrtí „28. Octobre 1812“. Předpokládá se, že tato data nechal na šavli po Lebrunově smrti vyrýt jeho otec, aby uchoval synovu památku.
Další nápisy najdeme na kožené pochvě se zlaceným mosazným kováním. Na vnější straně horního kování je signatura výrobce „Manufacture a Versaille Boutet Directeur Artiste“. na užší straně tohoto kování najdeme také vyryté jméno majitele „Capitaine A.L.J. Lebrun“

Lebrun

Proti Rusům
Tažení dobytím Varšavy nekončilo, protože místo poraženého Pruska se proti Francouzům postavili Rusové. V bitvě u Jílového 8. února 1807 3. dragounská divize pod velením generála Milhauda spolu s celým Muratovým sborem podnikla útok, kterému se říká útok 80 švadron, ačkoli ve skutečnosti jich zde útočilo 52. V každém případě zde kavaleristé zachránili francouzské vojsko před porážkou, když rozbili jednu linii ruské pěchoty a druhou zahnali na ústup.
Své velitelské schopnosti Lebrun prokázal v bitvě u Heilsbergu 10.června 1807. Muratovi jezdci zde sice prorazili první sled ruského uskupení o 90 000 mužích generála Benningsena, ale pak se dostali pod hustou dělostřeleckou palbu. Velitel Lebrunovy švadrony při útoku padl a Lebrun převzal velení. Muratovi jezdci museli ustupovat a Rusové na ně poslali těžkou jízdu od sborů Uvarova a Bagrationa. V boji začali mít Rusové postupně navrch. Ale Lebrun zde prokázal své vynikající kvality, jeho jednotka způsobila nepříteli velké ztráty a sama zůstala relativně nepoškozená. Nepříznivý vývoj bitvy zvátil až příchod sboru maršála Lannese, Rusové ustoupili a i tři dny později je Napoleon rozdrtil u Friedlandu. Po měsíci Lebrun oficiálně převzal velení švadrony a současně byl jmenován adjutantem maršála Berthiera.

Lebrun

O Lebrunových osudech po pruském tažení mnoho nevíme. V každém případě však v roce 1811, když se Velká armáda opět formovala k tažení do Ruska, byl povýšen z kapitána na plukovníka a převzal velení 3. pluku chevauleger-lancier, bývalých dragounů. Bojoval u Borodina v září 1812. Při ústupu z Moskvy byl plukovník Lebrun 16. října 1812 těžce zraněn při srážce s kozáky a za několik hodin svým zraněním podlehl. Nedávno mu bylo 35 let.
Po mnoha vojácích těchto válek nám nezbylo vůbec nic. Po Lebrunovi alespoň krásná šavle. Jeho zbraň se dražila v květnu 2009 u holandské aukční firmy Hessink, kde za ni nový majitel zaplatil 53 550 eur.
Lebrun starší podporoval Napoleona až do jeho konce. V roce 1814 jej převzali Bourboni a jmenovali pairem. Po návratu Napoleona se k němu ihned připojil a po bitvě u Waterloo byl na pět let vyloučen ze sněmovny pairů. Zemřel roku 1824.

Fotografie pro tento článek laskavě poskytla aukční firma Hessink's Auctions Nijmegen

Tento článek vyšel ve Střelecké revui číslo 8/2009.



Střelecká revue
Střelecká revue








Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2708