PISTOL DYNAMICS
Datum: Pátek, 24. květen 2013 @ 00:00:00 CEST
Téma: Články


Při našem občasném putování mezi americkými výrobci laděných pistolí jsme se dostali až k firmě, která se usadila na adrese, jež je pro americké výrobce zbraní poměrně netypická. Značka Pistol Dynamics totiž sídlí v Palm Bay na Floridě. Tuto část Spojených států amerických známe spíš jako místo, kam se na stáří stěhují movitější američtí důchodci. Ale jak je zřejmé, dělají se tam pistole.


 

 
Píšeme o značce Pistol Dynamics, protože firma, která tuto značku používá, nese jméno SuperFormance. Ve zbraňovém světě se jen zřídka setkáme s případy, že firma má jiný název než je její značka, pod kterou se zboží prodává. Maličko jsme zapátrali a obáváme se, že jde o ústupek politické korektnosti a bezpečnosti poštovních zásilek. Řada zákazníků posílá firmě zbraně poštou a firma je poštou odesílá. Název Pistol Dynamics v adrese zřejmě někoho dráždil a se zásilkami byly potíže. A tak se používá v zásadě krycí adresa.
 Také tato firma  vznikla nejprve jako podnik jednoho muže, který dělával úplně všechno. A jak je zvykem, v Americe nemusí být úspěšný muž vždycky rodilý Američan. Paul Liebenberg přišel do USA z Jihoafrické republiky.
 
Ze země zaslíbené
Jak majitel firmy sám uvádí, na konci 70. a  na počátku 80. let 20. století byla Jižní Afrika vedoucí zemí ve výrobě zbraní pro IPSC a také v jejich užívání. Měla řadu vynikajících střelců světových jmen jako byli  Jimmy von Sorgenfrei, Gavin Carson a Paul Liebenberg. A proč se jihoafrické zbraně pro akční disciplíny neprosazovaly ve světě? Klíč tkví ve zbrojním embargu, které na Jihoafrickou republiku uvalil svět kvůli silně kritizovanému režimu apartheidu. Angažoval se v tom tehdy západ i východ. Protože embargo platilo jak pro dovoz, tak vývoz zbraní do Jižní Afriky, Jihoafričanům nechyběly nápady a zkušenosti a na druhou stranu postrádali potřebné dovozové díly pro stavbu zbraní a jejich ladění
A tak si jihoafričtí střelci museli pomoci sami a Paul Liebenberg zahájil v roce 1974 stavbu pistolí pro IPSC a výrobu ladičských dílů, které nebylo možno nikde získat. Nejprve to byla libůstka, kterou dělal při zaměstnání, ale záhy se z hobby stalo zaměstnání na plný a ještě větší úvazek. Původem byl průmyslový designér, takže vzhledu svých zbraní věnoval stejnou pozornost jako tomu, aby mechanismus běhal jako hodinky. A svými střeleckými výsledky dělal svým výrobkům nejlepší reklamu. Reprezentoval Jihoafrickou republiku (všude, kam jej bojovníci proti apartheidu pustili) a jeho výsledky byly na světové úrovni.
Věnoval se pistolím řady Colt 1911 a v roce 1981 vstoupil do spojení s Američanem Frankem Pachmayrem a Rossem Seyfriedem. Nakonec začal Paul Liebenberg pracovat v Pachmayrově americké firmě Pachmayr Gun Works jako ředitel výroby zbraní. Vznikaly zde mimo jiné proslulé pistole-klony Coltu 1911 Pachmayr Combat Special. Šlo jim to, jenomže v roce 1983 Pachmayr umírá. Za ty dva roky však Liebenberg nabral další zkušenosti s laděním devatenáctsetjedenáctek. Při tom všem pokračoval jako profesionální střelec v Bianchi international division, byl držitelem rekordů NRA a šel od vítězství k vítězství.
S laděním devatenáctsetjedenáctek mu však udělali škrt přes rozpočet noví majitelé firmy Pachmayr Gun Works, kteří ve firmě zrušili ladičské centrum (custom gun shop). Liebenberg se tedy definitivně rozhodl usadit v Americe, neváhal a spolu s jedním společníkem, kterým byl With Collins  založil v roce 1985 firmu Pistol Dynamics, která Pachmayrům začala dodávat speciály pro akční disciplíny, které jejich zákazníci požadovali. Vyráběli ovšem také vlastní devatenáctsetjedenáctky.
 
 
Ráž 10 mm
S Collinsem se však také pustili do experimentů s rážemi kolem jednoho centimetru, které se pokoušeli sladit s tělem pistolí řady Colt 1911. Pomáhal jim v tom výrobce a konstruktér nábojů Bud Watson a „hlavňařský guru“ Irving O. Stone. Prvními výstřely s náboji v ráži 1 cm z klonů devatenástsetjedenáctek otevřeli cestu, na jejímž konci je dnes populární a ve světě jednoznačně etablovaná ráž 40 Smith & Wesson. Pánové se svými experimentálními zbraněmi obrátili právě na firmu Smith & Wesson, kam je uvedl odborník na IPSC Tom Campbell. Prezident Steve Melvin se tehdy jejich nápadu přestavby pistole Smith & Wesson 5906 ujal a cesta k novému náboji byla otevřená.
Steve Melvin také Paula Liebenberga přetáhl z jeho malé firmy do Smith & Wesson Performance Center, které někdy v té době právě vznikalo. Tam střelec a konstruktér nastoupil v roce 1989. Zde se ladily pistole a revolvery z velké fabriky pro fajnšmekry z celého světa. Jenomže Paul nerozuměl revolverům, takže musel shánět parťáka. Pomohl proto do firmy Smith & Wesson přivést také kalifornského odborníka na revolvery Johna Frenche. Ve službách velké zbrojovky prožil Liebenberg 12 let, ale v roce 2001 ji opustil. Byla to léta úspěšná, ale nikoli bezkonfliktní. Šéf Performance centra byl v neustálých konfliktech s lidmi, kteří uměli vyrábět zbraně továrním způsobem, ale jemné a drahé puškařské práci v ladičském oddělení nerozuměli. Liebenberg tam vydržel několik ran do vazu, ale pohár jeho trpělivosti přetekl, když podnik uzavřel proslulou dohodu s Clintonovou administrativou, která byla považována za zradu zájmů střelecké veřejnosti. Nastal bojkot střelecké obce, podporovaný NRA. Protože firma spěla k bankrotu, následně se vyměnili majitelé i vedení. Liebenberg nechtěl být spojován s clintonovskou ostudou a šel.
 
Pistol Dynamics II
Aby se nějak uživil a zabavil, vzkřísil k životu firmu Pistol Dynamics. Firma dnes nese pro pořádek označení Pistol Dynamics II, takže nejde o stejnou firmu („se stejným IČO“), která byla v roce 1989 svým zakladatelem opuštěna. Začalo se laděním pistolí řady Colt 1911. Co kdo přinesl. Ale postupně přišly na řadu vlastní ladičské výrobky, ať již celé zbraně nebo ladičské sety.
Liebenbergův výrobní program dnes představuje především stavba laděných pistolí, výroba ladičských komponent a celých setů ladičských dílů, které mají sloužit ke zvýšení přesnosti a spolehlivosti. Na druhou stranu firma si nevyrábí všechno, když ví, že to někde může dobře nakoupit za přiměženou cenu. Zvláště v posledních letech Liebenberg používá těla a případně i závěry pistolí od nám dobře známých firem STI a SVI. V kurzu jsou zde také ladičské díly od firmy Ed Brown. Pokud si klient donese či poručí ladičské díly od jiných výrobců, firma se tomu nebrání a zbraň klidně postaví z nich. Samozřejmě pouze v případě, že to nejsou díly mizerné.
Majitel firmy dnes může nabídnout 35 let zkušeností střelce IPSC a ladiče. Takových po světě mnoho neběhá, ačkoli jich samozřejmě pár existuje, především v Americe.
Nový podnik využívá všechny vymoženosti moderní doby. Při konstrukci jednotlivých dílů se uplatňují počítače, které také řídí obráběcí centra. Na druhou stranu řada dalších dílů vzniká tradičně na jednoúčelových strojích nebo dokonce ručně. Mezi zákazníky firmy patří vedle střelců a sběratelů také ozbrojené složky, které představují významný zdroj referencí, na jejichž základě se pak rozhodují k nákupům mnozí civilisté. Podnik vybavil pistolemi zvláštní jednotky jihoafrických ozbrojených sil, prodává zbraně FBI a americkým Navy Seals.
Dnes Pistol Dynamics živí čtyři lidi. Kromě zakladatele Paula Liebenberga tu ještě pracují Bob Hunt, Al Tong a Marie Liebenberg. Nepochybujme o tom, že firma má další externí spolupracovníky. Nepočítáme-li jmenované dodavatele součástek, patří sem nepochybně ještě rytci. Přestože je krize, firma stále shání kvalifikované zaměstnance na pozice obsluhy jednoúčelových obráběcích strojů a dalšího člověka k programování a obsluze CNC centra. A vypadá to, že přes vysokou míru nezaměstnanosti takoví specialisté, podobně jako u nás, nejsou.
Sortiment floridské firmy stojí a padá s klony pistolí řady Colt 1911. Podobně tomu je i u většiny ostatních konkurenčních firem.
Díly vlastní výroby, které se uplatňují v nabídce firmy, představují především mířidla. Firma nabízí několik druhů hledí a mušek (se zlatým bodem, s optickým vláknem a tritiová). V nabídce jsou také hlavně, kohouty a spoušťové mechanismy vlastní výroby a jako samozřejmost tu mají také vkusné micartové střenky na pistole.
 
 
Pachmayr Combat Special
Další specialitu v nabídce podniku představují přesné kopie Pachmayrových pistolí Combat Special z první poloviny 80. let minulého století  Zbraň vznikla koncem 70. let jako výrobek firmy Franka Pachmayra a jeho firmy Pachmayr Gun Works. A Paul Liebenberg se podílel na jejich výrobě. Osvědčila se tehdy v rukou střelců akčních disciplín jako Bullseye Championships  nebo IPSC. Takže je to vlastně taková nostalgie po pravěku nebo alespoň středověku akčních disciplín. Ty pistole byly skvělé, zákazníci je chtěli, tak proč neobnovit výrobu, když ji Pachmayrovi nástupci netakticky zrušili?
Tyto zbraně se vyrábějí ve dvou verzích. Ta první má naprosto stejný vzhled jako Pachmayrovy originály s tím, že před typovým označením Combat Special se objevuje výrobcovo příjmení Liebenberg. Zbraň v ráži 45 Auto se vyrábí z uhlíkaté oceli se její povrch je kvalitně černěný nebo chromnovaný či kombinovaný. Hledí je systému Bomar, kohout odpovídá Coltu Commander. Cena začíná na 4600 dolarech za kus. Je to hodně a mimo jiné se platí za použití stejných tradičních a drahých výrobních metod, jaké se používaly v 70.-80. letech minulého století.
Paul Liebenberg ovšem neodolal, aby starou dobrou pistoli alespoň trochu nemodernizoval a neučinil její výrobu racionálnější. Nová verze dostala označení Combat Special Evolution. Podle výrobce je na této zbrani 95% součástek vlastní výroby. Pistole dostala celkově modernější vzhled, nová mířidla a byl jí ponechán starý tradiční název doplněný o slovo Evolution. Ačkoli výrobce avizuje vysoký podíl ruční práce, cena pistole se snížila o tisícovku na 3600 dolarů.
 
Scout z Rhodesie
Další zbraň od Pistol Dynamics představuje Scout. Je to účelná praktická zbraň, která je určená k nošení v pouzdře a předpokládá používání zkušeným střelcem-profesionálem. je testována tak, aby fungovala ve všech představitelných podmínkách a za každé situace. Pojmenování se této zbrani dostalo nikoli na základě amerických, ale jihoafrických tradic. Paul Liebenberg zbraň věnoval památce malých speciálních jednotek Rhodesian Selous Scouts, které působily v Rhodesii (dnes Zimbabwe) a pravděpodobně i v dalších zemích jižní Afrikyv době, kdy tam v 70. a 80. letech minulého století proti sobě stála pravicově orientovaná bělošská vláda a komunisty podporovaná černošská většina, která dnes zemi v čele s prezidentem Mugabem dovedla tam, kam ji dovedla. Rhodesian Selous Scouts pochopitelně stáli na straně protikomunistické a zřejmě s komunisty příliš nediskutovali. Předpokládejme, že levicový multikulturně orientovaný intelektuál si tuhle zbraň nekoupí. Ostatně se s ním ani trochu nepočítá. Zato prý jsou Scouty oblíbené mezi příslušníky jednotek SWAT a kontraktory, dříve označovanými jako žoldnéři.
Zbraň je k dostání v rážích 45ACP, 40 S&W a 9mm. Výrobce ji označuje za multifunkční nástroj.
Zbraň, která je postavena na těle zbraně vlastní výroby z uhlíkové oceli, je vybavena firemní muškou a firemním hledím, pro lepší uchopení jsou zdrsněné plochy jak po stranách zadní části závěru, tak v jeho přední části. Zdrsněná 20 linkami na palce je také přední úchopová plocha rukojeti. Povrch může být hněděný nebo černěný, resp. modřený.
Zbraň se nabízí ve standardních délkách těla 4,5 a 5 palců, ale je možné také tělo s délkou 4 palce jako má Colt Officer. Cena této zbraně začíná na 2900 dolarech za nejzákladnější provedení a čekací doba od doručení objednávky se dnes pohybuje kolem jednoho roku. Proto se shánějí ti noví zaměstnanci.
 
 
Býčí oko a Signature
Zvláštnost v nabídce firmy do nedávna představovala pistole Bulls Eye. Zbraň zmizela z nabídky někdy v posledních dvou letech, ale rozhodně stojí za připomenutí. Možná se ještě objeví. Na závěr klonu klasické pistole Colt 1911 zde totiž konstruktéři umístili masivní lištu, která sloužila k osazení klapkové montáže na zaměřovací dalekohled. Mechanická mířidla zbraň nemá. Rukojeť je dřevěná, anatomická, připomínající rukojeti sportovních pistolí klasických mířených disciplín. Zbraň, kterou celou překonstruoval Paul Liebenberg, se prodávala za cca 3000 dolarů. Výrobce o ní uvádí, že díly této zbraně, zvláště hlaveň, jsou ručně velmi přesně dolícované, aby se zaručila přesnost zbraně. Hlavně jsou pro tuto zbraň specielně vybírané a testované. Sem by nemělo vůbec proniknout nic problematického nebo nepřesného.
Firma ovšem nabízí také levnější laděné zbraně. Zde však vychází z továrních produktů. Jako základ svého modelu Springfield X-O používá pistole-klony Coltu 1911 od firmy Springfield Armory, konkrétně model 45 GI. Přestavba dodaného Springfielda pak vyjde na cca 1600 dolarů.
Snad každý puškař nabízí také výrobu zbraně na přání. U Pistol Dynamics tyto zbraně dostaly označení Signature. Zákazník si v rámci technických možností těla zbraně, které si vybere (vždy klon Coltu 1911) může vybrat co chce. Může ovšem také dát volnou ruku puškaři v rámci nějakých stanovených mantinelů. Pochopitelně se může nejvíc vyřádit na povrchových úpravách, střenkách a výzdobě. Těmto zbraním se ve firmě nevěnuje nikdo jiný než Paul Liebenberg a on je také na zbrani (závěr, střenky) podepsán. U těchto pistolí jsou ceny pochopitelně smluvní.
Nedávno proskočila americkými internetovými diskusemi o pistolích-klonech Coltu 1911 zpráva, že Paul Liebenberg šel do důchodu. Zavládl smutek. Pak se ukázalo, že to není pravda. Jede se dál.

 

Tento článek vyšel ve Střelecké revui číslo 5/2010.

 







Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2709