KOŽENÝ ŽIVOT VÁCLAVA CIHELKY
Datum: Pátek, 07. červen 2013 @ 00:00:00 CEST
Téma: Články


Je všeobecně známo, že zručných řemeslníků je v českých luzích a hájích nedostatek. Ti, kteří své řemeslo mistrovsky zvládají, jsou vzácní. Lidé za nimi neváhají jezdit stovky kilometrů.

Můžeme-li soudit podle cesty za výrobcem skvostných kožených pouzder a opasků Václavem Cihelkou, o zákazníky nouzi nemá. Usadil se v klidném místě za Prahou a než jsme konečně stanuli před jeho domem, trošku jsme s kolegou Alešem Obstem bloudili. Kdybychom se však podívali na plánky na Cihelkově webu a nebo dali na jeho radu, zabloudit jsme nemohli. Takže každý svého štěstí strůjcem.

Václav Cihelka v posledních asi dvaceti letech proslul výrobou zdobených kožených výrobků, které jsou určeny střelecké veřejnosti, konkrétně milovníkům westernu, ale nejen jim. Pracuje i na zakázkách, které nemají se zbraněmi nic společného. Ví se o něm u nás i v zahraničí a jeho jméno má dobrý zvuk.

Václav Cihelka

Úraz s následky
K práci s kůží se Václav Cihelka dostal shodou šťastných ale i nešťastných náhod.  Když se rozhodovalo o tom, co bude po základní škole dělat, chtěl jít na Uměleckoprůmyslovou školu. Ale otec zasáhl a nechal jej vyučit montérem telefonních ústředen v Tesle Karlín.  V roce 1968 mladý montér dostal výjezdní doložku do Švýcarska, kde pak ve svém oboru 2 roky pracoval. Dařilo se mu. Pak se musel vrátit, pokud nechtěl být Husákovým režimem považován za emigranta. A jelikož, jak sám řekl, není emigrantský typ, prostě se vrátil za dráty. Po návratu jej Tesla vyslala pro změnu na půl roku montovat ústředny do Moskvy. O tom, že by zůstal v Sovětském svazu, na rozdíl od Švýcarska, rozhodně neuvažoval. Nicméně jen málokdo měl tehdy možnost poznat jako mladý na vlastní kůži kapitalismus i sovětský socialismus. Už v té době miloval zbraně a vše, co patřilo k westernu, včetně muziky.
Pak  v jeho životě následovala éra v showbyznysu, kde se pohyboval hluboko do 80. let. Nejprve řadu let jako muzikant a potom tři roky jako manažer zpěvačky Jany Kratochvílové. Poté,co Kratochvílová roku 1982 emigrovala, pracoval dále s Michalem Prokopem.

Když se vrátil ze zájezdu kapely po tehdejším Sovětském svazu,následoval relaxační večer s kamarády na chatě, návrat a svah, který znal a který jej přesto zradil. Pád znamenal velmi nepěknou zlomeninu nohy. Dvě operace a rekonvalescence jej vyřadily z provozu na roky-z toho dva pak chodil o berlích.
Mnoho lidí kolem něj nezbylo, ale neopustila jej jeho dívka Lenka, která o něj pečovala. A tak, když byl z nejhoršího venku, se vzali. Jenomže ženich chtěl na svatbu nový zdobený kožený pás a holster.
To bylo za normalizace přání poměrně smělé, ale kamarád  ho přivedl do družstva Opus k panu Zdeňku Jedličkovi, který byl mistrem v tomto oboru. U pana Jedličky se nejen domluvila zakázka, ale také se popilo a povídalo. Práce s kůží Václava zaujala a chtěl, aby ho pan Jedlička svému umění naučil. Ten mu sdělil, aby si udělal pár raznic a pak přišel. Několik svých raznic mu otiskl do kůže a vůbec nepočítal, že adept se kdy opět objeví. Jenomže Václav si v potu tváře jehlovým pilníkem raznice vyrobil a přišel. Mimochodem, ty raznice má dodnes.
S manželkou se v době rekonvalescence odstěhoval na chatu, kterou začali předělávat k trvalému bydlení. Na práci s kůží si tam vyčlenil jednu místnost a tam se učil. Byl tu klid a jemu se začalo dařit.
Práce ho uspokojovala tak moc, že odmítl i návrhy na návrat do show byznysu a dal přednost klidu svobodného umělce- řemeslníka na venkově. Začal s opasky, pouzdry na revolvery a dalšími doplňky kovbojské výbavy.

Cihelka

Ozdobník kůže
O živnost požádal už v roce 1988, když už řemeslo zvládl a režim trošku povolil. Nechtěli mu však dát živnostenský list, protože podle předpisu měl být vyučen v oboru. Že uměl, to úřednice sice viděla, leč oficiálně ocenit nemohla a tak musel napsat někdo z oboru dobrozdání o kvalitě jeho práce...no a byl to shodou okolností opět pan Jedlička. Nakonec pro něj museli vymyslet i  zvláštní název živnosti-ozdobník kůží.
Postupem času si vytvořil okruh zákazníků, kteří umí ocenit skutečnost, že pracuje s nejlepším materiálem od koželužské  moravské firmy KUMO Jablůnka, nespěchá a dává si na své práci záležet.  Vyrábí pouze na zakázku, masovou produkcí se nezabývá. Ostatně zaměstnává jen sám sebe.
Zřejmě nejmasovější jeho zakázka byla pouzdra pro Úřad pro ochranu ústavy a demokracie . Dělal  najednou 300 kusů souprav –opasek, pouzdro na pistoli, pouta a zásobník. A začalo to nevinně. Nejdříve jedno pouzdro pro kamaráda, který tam pracoval.To se líbilo, tak jich vyrobil asi dalších deset a nakonec dostal zakázku na již zmíněnou ,,třístovku“. Zajímavá a prestižní byla také zakázka pro hradní policii. Velká část Cihelkovy produkce také směřovala a dosud směřuje za hranice.Na nedostatek klientů si nestěžuje-naopak je často tak zavalen objednávkami,že někdy zákazník čeká i měsíce.

Cihelka-holstr


V dílně
Majitel nás pochopitelně vzal také na prohlídku své voňavé dílny. Základem všeho je u něj kvalitní kůže. Zde nesnese kompromis. Viděli jsme také řadu šablon na vysekávání jednotlivých typů pouzder. Na běžnější modely zbraní má šablony- pouzdra pro méně často se vyskytující zbraně vznikají bez šablon. Také stojan s raznicemi jsme viděli. Ty tmavší jsou ty původní, které vyrobil, aby jej vzal pan Jedlička do učení.
Paleta Cihelkových prací je poměrně široká. Vše začalo westernovými holstery, které tvoří základ nabídky firmy.  Tři základní modely se vyrábějí v celkem čtyřech výzdobných provedení od nezdobených, relativně prostých ale důkladných výrobků po provedení bohatě zdobené.
Opasková pouzdra na revolvery, tvoří další velkou součást nabídky. Napočítali jsme celkem devět modelů.
Protože moderní krátká palná zbraň je pistole a také jejich majitelé chtějí mít krásná, originální a funkční kožená pouzdra, má v katalogu hned patnáct modelů. K pouzdrům všeho druhu pochopitelně patří opasky.
Občas se tu vyrábějí také méně obvyklé výrobky jako jsou pouzdra na nože nebo pouzdra na dlouhé palné zbraně.

Cihelka-raznice
Raznice slouží ke zdobení kůže, ale není to jen o raznicích

Cihelka


Tento článek vyšel ve Střelecké revui číslo 7/2009.


Střelecká revue
Střelecká revue









Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2714