Příběh Josefa Werndla po říšskoněmecku
Datum: Pondělí, 22. červenec 2002 @ 00:00:00 CEST
Téma: Články


První část kapitoly z kontroverzní ideologicko-popularizační německé knihy "Zbraně" z počátku 40. let 20. století, ke které je připojen úvod o zvláštním vlivu této práce na českou naučnou literaturu.

Za časů socialismu, kdy knihy o zbraních byly v Čechách vzácnou květenou, hltalo zdejší vyhládlé čtenářstvo ledacos. Např. celkem milé, čtivě psané a primárně na dětského čtenáře zaměřené práce Karla Vrchoveckého "Záhadné zbraně hrozí" (Praha, Albatros 1975) a "Hrozba z nebe" (Praha, Albatros 1977), které tak trochu v rozporu se svými názvy obsahovaly zajímavé údaje bezmála ze všech oblastí zbrojní techniky.

Ze seznamu literatury v závěru těchto knížek se dovídáme, že Vrchovecký čerpal mj. z německé práce "Waffen" autora Fritze Pachnera z vydané v Lipsku v roce 1937, resp. z jejího českého překladu "Zbraně" vydaného v Praze v památném roce 1942.

Shodou okolností se mi toto dílo dostalo před časem do rukou. Přesněji se jedná o druhé české vydání knihy Fritze Pachtnera (tedy nikoli Pachnera, jak uvádí Vrchovecký, ale to vzal čert), která pod názvem "Zbraně. Tvůrčí zápolení ve zbrojařství" vyšla v Praze roku 1943 v nakladatelství Orbis. Tento překlad byl evidentně pořízen z aktualizované verze Pachtnerovy práce, neboť jsou v něm odkazy na události roku 1940.

Při pročítání této svérázné oslavy německých úspěchů na poli zbrojní techniky jsem ke svému překvapení zjistil, že právě Pachtnerovo nacistickou ideologií dosti silně nasáklé dílo bylo pro našeho popularizátora Vrchoveckého s vysokou pravděpodobností jedním z největších, ne-li dokonce zcela hlavním inspiračním zdrojem. Velmi podobný esejistický styl, výběr některých faktů, jejich interpretace . Jistý si nejsem, ale mé podezření je velmi silné. V každém případě není sporu o tom, že hned několik pasáží (samozřejmě těch ze starších dějin) náš autor od Pachtnera v zásadě zcela převzal, přesněji je po svém - podle mého mínění kvalitněji - převyprávěl.

Upřesňuji, že tímto konstatováním nemíním na pana Vrchoveckého (o němž vůbec nic nevím) nijak útočit. Jeho knížky se mi zamlada velmi líbily a dodnes je považuji - pochopitelně po odečtení všech úliteb režimu, které si svou standardní připitomělostí nezadají s pronacistickými pasážemi páně Pachtnera - za celkem příjemné popularizační čtení o dané tematice. Chtěl jsem tím jen ukázat, jak prazvláštní mohou být někdy cesty spisovatelských múz.

Ke knize F. Pachtnera (o kterém mi taktéž není nic známo): Místy je to nechutný propagační blábol ve stylu ať žije Vůdce a velcí Němci naší minulosti, z větší části jde ale o neškodné, byť nadmíru germanofilské pábení o některých významných osobnostech a okamžicích dějin zbrojní techniky. Nemá smysl dělat z toho novou kauzu Mein Kampf; nicméně pro ilustraci jsem se odhodlal vyvěsit na G-I jednu kapitolu z Pachtnerovy práce, která dle mého mínění nemůže nikoho naštvat. A kdyby přece, dejte nám vědět a my se postaráme o nápravu.

Fritz Pachtner: Zbrojířství v Rakousku
"Proč seslal náš Pán Bůh na svět takovéhle starosti?" myslíval si často starý Leopold Werndl ve Steyru. A po každé se při tom tvářil docela smutně a zadumaně.
Leopold Werndl věru míval starosti, a to otcovské, s Josefem, se synem Josefem.
Josef byl hoch, který mohl skály lámat. Obr, do dvou metrů mu mnoho nechybělo. K tomu širokoplecí a s takovou silou v pažích, že až z něho šel strach.
Nedávno přišel hoch dolů do dílny, chopil se nejtěžší kovadliny, jakou tam měli, vzepřel ji jediným trhnutím a zvolal: "Koukej, otče, tu teď vyhodím oknem, že poletí jako granát z dělové hlavně!"
A sotvaže otec leknutím ze sebe dostal slovo, udělal Josef "Hej - rup!" a vyhodil celou kovadlinu širokým obloukem na ulici, až se hluboko zaryla do dlažby.
"Můj Bože, můj Bože," naříkal si otec a chytil se oběma rukama za hlavu, "snad se venku nic nestalo!"
Josef se však smál.
Otec Leopold Werndl leknutím celý zbledl.
Jen kdyby Josef nebyl tak nezkrotný!
Ve Steyru se mu už nelíbilo. Sotvaže prodělal učednická léta jako puškař, překvapil jednoho dne otce otázkou:
"Otče, a teď do Wien?"
Příštího dne ráno si sbalil svůj tlumok a už si to šlapal po silnici po proudu řeky Steyr z Oberletten.
Otec se za ním díval. Dole na rohu ulice se Josef ještě jednou ohlédl, zamával rukama a zahalekal "juhu!" tak hlasitě, že to bylo slyšet v celém Oberletten.
Pak zmizel.
U wienského puškaře se Josefovi dlouho nelíbilo.
"Teď je mi devatenáct let," pomyslil si jednoho dne, "právě správný čas, abych se stal vojákem!"
Stal se vojákem. V továrně na pušky ve wienském arsenálu mohli puškaře vždycky dobře potřebovat. Strčili tedy Josefa Werndla do puškárny.
"Dovedný hoch, tenhle Werndl," řekl jednou ohňostrůjce, "z toho může ještě něco být."

Pokračování někdy příště.





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=280