Tanky pražských povstalců
Datum: Úterý, 18. listopad 2014 @ 00:00:00 CET
Téma: Články


Mgr. Tomáš Jakl patří k našim známým vojenským historikům. Vystudoval archivnictví na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Potom pracoval v Archivu hlavního města Prahy a v Ústavu pro soudové dějiny Akademie věd ČR. Od roku 2002 pracuje jako vědecký pracovník Vojenského historického ústavu Praha. V nakladatelství Mladá fronta nedávno vyšla jeho unikátní publikace Prahou pod pancířem povstalců. Obrněná technika našich povstalců je téma často opomíjené. A tak jsme se za autorem knihy vypravili na krátký rozhovor.

tanky-prazskych-povstalcu
Můžeš nám stručně říci, o čem tvoje nová kniha pojednává a pokud je to nutné, tak o čem nepojednává?
Pojednává o bojovém nasazení útočné vozby, jak se tehdy říkalo pozemní bojové technice, pražskými povstalci v květnu 1945. Nepojednává o povstaleckých obrněných vlacích, protože to je téma na další samostatnou knihu či dvě, a také nepojednává o vozidlech mimopražských povstalců. Ze stejného důvodu.

Jaký je cíl této práce a komu je určena?
Kniha je určena všem zájemcům o českou vojenskou historii a samozřejmě především zájemcům o české povstání v roce 1945. Cílem bylo připomenout poněkud opomíjenou složku povstalecké výzbroje a připomenout lidi, kteří i kvůli poválečným hrám o moc některých svých spolubojovníků neprávem upadli do zapomenutí. Mým cílem bylo také zveřejnit soubor fotografií, který poslouží jako srovnávací základ pro další bádání, jako pomůcka pro určování dalších fotografií.

Mgr. Tomáš Jakl

Co nového a dosud nepublikovaného tato kniha přináší?
Z dvě stě dvaceti pěti, respektive dvě stě dvaceti šesti fotografií v knize jich je většina publikována poprvé, nebo nově určena. Upozornil bych především na snímky 201 až 207 ze sbírky Aleše Knížka, na kterých jsou vozidla soustředěná po povstání ve Vysočanech. V knize je také poprvé zveřejněna zpráva velitele Útočné vozby velitelství Bartoš plukovníka generálního štábu Zdeňka Vltavského ze 4. června 1945.

Je zde nějaký snímek, který pokládáš za skutečně vzácný a velmi cenný
Určitě je to snímek č. 142, který zachycuje doposud neznámou variantu vyzbrojené verze ženijního tanku Bergepanzer Hetzer. Ale důležité jsou všechny snímky v knize protože takto vedle sebe jakou soubor jsou publikovány poprvé. Potvrdila se ovšem platnost Zlatého Rajlichova pravidla, že snímek je buďto kvalitní nebo raritní. Takže třeba snímek č. 210, zachycující odtahování poškozeného čs. bombardéru Liberator povstaleckými Hetzery na letišti v Ruzyni, se dochoval pouze v podobě nekvalitní časopisecké reprodukce.

Ze kterých zdrojů pocházejí fakta a fotografie, které publikuješ a jak dlouho jsi na knize pracoval?
Fotografie pocházejí z mnoha státních i soukromých sbírek a znovu na tomto místě děkuji všem jejich správcům a majitelům za to, že mi umožnili jejich studium a publikaci.
První článek na toto téma jsem publikoval v roce 1995, takže se tématu věnuji něco přes patnáct let. Samotná knížka vznikla poměrně rychle v posledních měsících roku 2009 a v prvních měsících roku tohoto.

Zpracoval někdo toto téma již v minulosti?
Samozřejmě. Před rokem 1989 to byl především Ota Holub, poté Vladimír Francev a další autoři. Všichni ale vycházeli z písemných pramenů, které z nejrůznějších důvodů jsou v tomto případě zavádějící. Analýza fotografií umožnila určit, kolik vlastně povstaleckých bojových vozidel bylo a které bylo které. Mnohé písemné prameny pak lze přesněji interpretovat. Fotografie z povstání nově a objevně v roce 2004 publikoval Zdeněk Roučka. Ovšem fotografie obrněných vozidel v jeho knize Skončeno a podepsáno tvořily pochopitelně pouze malou část většího souboru.

Jaká je pravděpodobnost dalších objevů na tomto poli, respektive objeví se občas ještě něco nového a nepublikovaného?
Ověřil jsem si, že i jediná nově objevená fotografie může změnit dosavadní výklad povstání velmi razantně. A nové prameny se objevují prakticky neustále. V rodinných albech je ukryt nejeden skvost, širší veřejnosti neznámý. Krátce po vyjití například jeden z kolegů, který do knihy poskytl fotografie, získal snímky z nasazení obrněného polopásu z vršovické ETY. Také zde zveřejněné snímky č. 02 a 03 v knize nenaleznete. Jsou z přírůstků VHÚ z letošního května a na jejich zařazení do knihy bylo již pozdě. Nové prameny jsou také zpřístupňovány v archivech, takže stále je nad čím bádat a na co se těšit.


Představovala povstalecká pancéřová vozidla se svými posádkami pro povstalce reálnou pomoc nebo šlo spíš o psychickou podporu bez bojového významu?
Vzhledem k tomu, že kromě obrněných vlaků povstalci nic lepšího neměli, tak v boji proti pěchotě představovala tato vozidla pro povstalce skutečně reálnou pomoc. V souboji s obrněnou technikou nepřítele by ale jejich vyhlídky nebyly nejlepší. Uvědomovaly si to jak osádky vozidel tak jejich nadřízení velitelé a podle toho řídili jejich nasazení.


Jaký byl poměr sil mezi povstaleckými obrněnými silami a obrněnými silami německými?
Převaha v obrněné technice byla jednoznačně zcela na straně Němců. A to jak kvantitativně, tak kvalitativně. Čeští povstalci ji vyvažovali ukořistěnými pancéřovými pěstmi a ženijními překážkami - barikádami.


Zachovalo se některé povstalecké vozidlo do současnosti? Jak tyto stroje skončily?
Dochoval se Hetzer „Čs. rozhlas“ ve sbírkách Vojenského technického muzea Vojenského historického ústavu v Lešanech u Týnce nad Sázavou. Bohužel, všechna ostatní šla v padesátých a šedesátých letech do šrotu. A nejen ona. Po roce 1945 se na našem území soustředilo dnes naprosto neuvěřitelné množství typů bojové techniky téměř všech bojujících armád druhé světové války. Chyběly snad jen italské a japonské stroje. Byly zde spojenecké stroje z počátku války, soustředěné Němci ve výcvikových prostorech ke studijním účelům, francouzské stroje, používané Němci k pomocným úkolům, prakticky kompletní německý arzenál včetně Tigerů I a II, maďarské tanky, moderní spojenecké stroje z výzbroje našich zahraničních jednotek a prototypy z protektorátní výroby. Bohužel podle přísloví „kdo čeho moc má, rád tím plýtvá“ v nich tehdy lidé neviděli potenciální muzejní exponáty, ale zdroj druhotných surovin. Svou roli určitě sehrála i úleva ze skončené války, ale pak i sovětský tlak na výstavbu těžkého průmyslu a masovou výrobu tanků, který Československo nakonec zruinoval.
Naštěstí bylo několik výjimek. Například Scout Car Humber, dnes vystavený v Lešanech, se zachoval díky nadšení dobrovolných hasičů. Ve Vyškově byla pro potřeby armády vytvořena dnes legendami opředená sbírka pro účely výcviku, ale i ta šla v šedesátých letech do šrotu. Zůstávají tak pouze fotografie, které nám alespoň trochu umožňují nahlédnout do tehdejšího dění.

Tento článek vyšel ve Střelecké revui číslo 9/2010

Střelecká revue
Střelecká revue








Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2893