ÚTOČNÝ NŮŽ NA PARÁDU
Datum: Čtvrtek, 18. květen 2017 @ 00:00:00 CEST
Téma: Články


První světová válka změnila taktiku pěchoty. Tak velké ztráty v tak malém čase a mnohdy na malých plochách lidstvo ještě nezažilo. Navíc po manévrovém začátku, kdy se všichni hlavní účastníci snažili zaujmout co nejlepší pozice a doběhnout tam, kam protivník doběhnout nestačil, se vojska rychle zakopala do spleti zákopů a drátěných překážek. Najednou se nebojovalo ve volném prostoru proti nepříteli, který na tom byl stejně, ale vojáci se rvali o zákopy, pevnůstky a střelecká postavení. Postup o pár kilometrů byl, zvláště na západní frontě, vykoupen šílenými ztrátami.

utocny-nuz Je jasné, že zbraně, se kterými vojáci do války vyrazili, byly pro boj v zákopech a o zákopy poněkud nepraktické. Dlouhé pušky, opatřené až na výjimky dlouhými bodáky, byly nepříliš vhodné a ti, kdo je do výzbroje evropských armád (měly je všechny válčící armády) zavedli, si na konci 19. století příští válku představovali jako ty předchozí z doby kolem roku 1870.
A tak přišly ke slovu nové improvizované zbraně, které si vojáci upravovali nebo vyráběli přímo v poli. Polní lopatky, bijáky a v neposlední řadě nože.

Nůž

Nůž vojáky neopustil prakticky po celou dobu, co vojáci jako takoví existují. Představoval však vždy spíš nástroj, užitečný zejména při porcování potravy nebo při nutné práci se dřevem. Jeho používání k boji tehdejší moderní armády (na rozdíl od nemoderních armád a bojovníků orientu) nepředpokládaly. V zákopovém boji se však nůž náramně hodil. Dal se bez větší zátěže nosit na těle nebo v holínce a ve stísněném prostoru představoval dobrou zbraň pro boj z blízka. Uplatnil se také jako nástroj pro tiché zabíjení při průzkumech a přepadech, přičemž neztrácel svoji funkci užitečného pracovního nástroje.


Nůž

Staronová zbraň
První útočné nože si vojáci zřejmě obstarávali sami svépomocí, a jejich funkci plnily kuchyňské či lovecké nože civilní, ale ještě během války stačily vojenské správy zavést vlastní vzorové nože, které se pro armádu průmyslově vyráběly.
V roce 1917 se vzorového, čili oficiálního útočného nože dočkali také vojáci rakousko-uherské monarchie. Rakousko-uherský útočný nůž vz. 1917 byl jednoduchý, elegantní a praktický. Mezi našimi současnými sběrateli se pro něj, vzhledem k jeho charakteristickýcm tvarům, vžilo veselé označení mrkev.
Ovšem nebyli by to vojáci, aby na svých zbraních neprováděli další úpravy a zlepšení. Zatímco zasáhnout do palné zbraně s úmyslem vyzdobit ji nebo zdokonalit, si netroufali a pravděpodobně by za to byli tvrdě potrestáni, u chladných zbraní byla situace jiná. Zde se leccos tolerovalo. Ostatně útočný nůž byl jakási zbraň navíc. A tak vojáci, pokud měli čas a chuť, své útočné nože zdokonalovali, „zdokonalovali“ a zdobili.
Přetváření chladných zbraní dostalo v roce 1917 další impuls, když došlo ke zrušení nošení šavlí a případně kordů u vojenských osob v poli i v zázemí s výjimkou strážní služby a přehlídek.. Místo dlouhých chladných zbraní byl pro vojenské gážisty, tedy především důstojníky a všechny šarže šavlí ověšené, zaveden poddůstojnický bodák vz. 1895. Ostatně šavle se už stejně v poli nějaký čas prakticky nenosily, protože překážely a byly tam k ničemu.
Jenomže zejména vyšší důstojníci obtížně nesli, že mají mít stejné bodáky jako poddůstojníci, byť se od nich odlišovali nákladnějším třapcem. Proto si své bodáky nechali všelijak zdobit, případně místo nich nosili kordíky či upravené nože. Vylepšené bodáky a nože bylo možné také koupit u některých pružných firem.
Prostor pro šikovné lidi tak v rakousko-uherské armádě nepochybně existoval, protože zde byla poptávka. A tak se tvořilo.

Nůž
Detail rukojeti, jejíž hřbety tvoří narovnané použité mosazné vodící pásky dělostřeleckých nábojů. Mosaz, pro jejíž získávání byly v týlu konány sbírky kovů, představovala na bojišti dostupnou surovinu pro umělecko-řemeslné dovádění vojáků.

Zbraň z muzea
Jedna z ukázek této výzdoby a přetváření zbraně se dochovala ve sbírkách Východočeského muzea v Pardubicích. Původně to byl zcela nepochybně rakousko-uherský útočný nůž vzor 1917. Zcela jednoznačně to dokládá jednosečná přímá čepel charakteristického tvaru, opatřená středovým hrotem a falešným ostřím. Délka čepele činí 20,7 cm a zdá se, že tvůrce upraveného nože ji oproti původní zbrani poněkud více zahrotil. Výrobce ani pozdější upravovatel čepel nijak neznačil. Ostatně značky výrobce na těchto zbraních nebývají.
Mnohem víc prostoru pro lidovou tvořivost poskytla lidovému umělci záštita a rukojeť. Původní železná záštita byla odstraněna a nahradila ji větší z hladké mosazi s naletovaným provizorním hákem zahnutým dolů. Poměrně čistá práce.
Na rukojeti nezůstal kámen na kameni. Vlastně bez úpravy zůstal pouze řap, na kterém je to všechno upevněno. Dřevěné střenky zmizely v nenávratnu a nahradily je střenky z bílé hlazené kosti. Připevněné jsou třemi mosaznými kolíčky. V horní části je rukojeť rozšířená, což má zcela nepochybně za účel zlepšit držení zbraně. Hladké kostěné střenky samy o sobě by však klouzaly v ruce. Proto voják na užších stranách rukojeti použil mosazné vodící pásky z vystřelených dělostřeleckých nábojů. V nich se při průchodu střely hlavní vytvoří drážky. A právě tyto drážky náležitě zdrsnily boční plochy rukojeti. Navíc vodící pásky určují tvar rukojeti.

Nůž-pochva-detail
Detail značení výrobce na obústku pochvy

Těsně pod plochou hlavicí rukojeti je umístěno mosazné poutko, do kterého je instalován dracounový rakousko-uherský důstojnický třapec s orlicí a monogramem FJI. Třapec je o něco starší než samotná zbraň, protože v době jejího vzniku byl už František Josef I. nějakou dobu mrtev. Nemůžeme vyloučit, že byl doplněn dodatečně, ale výrobce s nějakým třapcem zcela jistě počítal.
Žádných změn nedoznala při úpravě pochva. Jde o původní ocelovou pochvu k útočnému noži vzor 1917, z níž je černý nátěr přiměřeně setřen nošením. Pod obústkem pochvy je nepříliš jasné, protože setřené značení výrobce pochvy V & N.

Nůž

Kdo tento nůž upravil do konečné podoby, se už asi nikdy nedozvíme. Do muzea přišel z Dašic. Je však pravděpodobné, že byl určen nikoli pro obyčejného vojáka, ale pro poddůstojníka nebo dokonce důstojníka, který se nákladnějším provedení zbraně chtěl odlišit.

Tento článek vyšel ve Střelecké revui číslo 12/2009.


Střelecká revue
Střelecká revue










Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=3130