Vladimír Dolínek: Pistole Protector
Datum: Pondělí, 21. říjen 2002 @ 00:00:00 CEST
Téma: Články


Po delší době opět přinášíme jeden z článků známého odborníka Dr. Vladimíra Dolínka. Panu Dolínkovi patří v této souvislosti náš dík za laskavé svolení k přebírání jeho statí publikovaných v Střeleckém magazínu. Jednou, až se stane zázrak či bůhvíco je k tomu technicky třeba, bude tento text možná doplněn hezkými fotografiemi Petra Packana, který proti tomu taktéž nic nenamítá.

Po řadu staletí byla krátkou palnou zbraní téměř výlučně jednoranová pistole. Již v éře kolečkových a křesadlových zbraní sice vznikly různě řešené víceranné pistole, ale většinou šlo o konstrukčně složité mechanismy a tyto zbraně se nikdy ve větším rozsahu nevyráběly. Až v 19. století se všeobecně prosadily revolvery, napřed perkusní a pak na jednotný náboj. Od konce století jim pak začínají konkurovat samonabíjecí pistole. Méně známou skutečností je, že na přelomu 19. a 20. století, tedy v době, kdy se již samonabíjecí pistole objevily, ale ještě se příliš nerozšířily, vznikly jako možný konkurent revolverů i různé opakovací pistole, u nichž opakování palby bylo zajištěno mechanickým způsobem, a nikoli tlakem plynů či zpětným rázem jako u samonabíjecích pistolí. Některé z těchto zbraní měly ve své době i určitý úspěch, zejména v kategorii malých kapesních pistolí určených na osobní obranu, protože výrobci samonabíjecích pistolí se přednostně zaměřili na služební zbraně. Brzy se však objevily i kapesní samonabíjecí pistole a sláva mechanických opakovacích pistolí brzy pohasla. Ve vývoji palných zbraní se staly pouze krátkou epizodou a dnes jsou tyto modely považovány spíše za kuriozitu či sběratelskou vzácnost. Nejznámějším představitelem této skupiny zbraní je pistole Protector, vyráběná dokonce na dvou kontinentech - v Evropě a v Americe.

Na pistoli Protector (anglické Protector či francouzské Protecteur znamená ochránce) získal v roce 1882 patent Jacques Edmond Turbiaux. V rodné Francii mu byl patent přiznán 30.6.1882, v Anglii 10.6.1882 (č. 2731), v Německu patent přihlásil 26.8.1882, ale udělen mu byl až 23.5.1883 (č. 21929). V patentové žádosti byla zbraň označena jako revolver a autor zdůrazňoval možnost nosit zbraň v kapse u vesty jako hodinky, ale i to, že při střelbě je zbraň ukryta v dlani a vidět je pouze část hlavně. Zásobník a mechanismus pistole Protector jsou uloženy v kruhovém pouzdře, z něhož vpředu vyčnívá hlaveň (a dvě opěrky pro prsty), vzadu tlačítková spoušť. Při střelbě je tato pistole malých rozměrů uložena v dlani, hlaveň vyčnívá mezi ukazováčkem a prostředníkem, které jsou opřeny o výstupky na pouzdře zbraně a sevřením dlaně se stiskne tlačítková spoušť, čímž dojde k výstřelu. Tlačítková spoušť je připevněna ke spodní části pouzdra a otevřený konec ramena spouště směřuje vzhůru. Horní zahnutá část spouště leží při střelbě mezi palcem a ukazováčkem. Zdůrazňuji to z toho důvodu, že v některých pracích, a to i od renomovaných autorů, je pistole Protector zobrazována "vzhůru nohama", tedy s volným koncem spouště obráceným směrem dolů. To neovlivňuje pouze představu o držení zbraně, ale i popis mechanismu a jednotlivých součástek. V závislosti na správném či chybném vyobrazení zbraně se pak dočteme, že pojistka je na horní či spodní straně pouzdra, že pro nabití musíme odšroubovat pravou či levou stranu pouzdra atd.

Ve Francii byly pistole Protector vyráběny v ráži 6 mm nebo 8 mm a zásobník měl v závislosti na ráži kapacitu 10 nebo 7 nábojů. V dobové terminologii byla zbraň nazývána revolver, uvnitř pouzdra uložený vertikální válcový zásobník se sice otáčel, ale byl výrazně odlišný od obvyklého revolverového válce. Na obvodu zásobníku jsou zářezy, do nichž zapadá transportní tyčka. Při stisknutí spouště směrem k pouzdru se zásobník pootočí, takže náboj se dostane přesně za hlaveň, současně se úderník posune nazpět, napíná se bicí pružina a při doražení spouště k pouzdru se uvolní uprostřed zbraně umístěný úderník a odpálí náboj z přední komory. Po uvolnění tlaku dlaně vrátí vnější pružina spoušť do původní polohy a postup je možno opakovat.

Pro nabití zbraně je třeba odšroubovat pravou stěnu pouzdra a vyjmout zásobník. Pro snadnější odšroubování je kovový obvod stěny pouzdra na dvou místech zdrsněn a na obvodu je šipka, která se nastaví proti zářezu v horní stěně pouzdra v prostoru u pojistky. V této poloze jde boční stěnu odejmout. Při vyjímání zásobníku je vhodné mírně stisknout spoušť, aby se úderník posunul zpět z prostoru zásobníku. (Pokud je v komoře náboj nebo vystřelená nábojnice, je úderník držen v zadní poloze jejich tlakem.) Při čištění zbraně lze též vyšroubovat hlaveň. Na horní straně pouzdra je pojistka, jejímž posunutím se zakryje otvor v zadní stěně pouzdra, do něhož proniká při stisknutí výstupek spouště. U zajištěné zbraně tedy nelze spoušť plně přitlačit k pouzdru a tím nemůže dojít k výstřelu.

Boční stěny pouzdra jsou z černé tvrzené gumy a mají zevnitř přišroubovaný kovový středový terč, na němž je do kruhu vyraženo značení: z jedné strany SYSTEME TURBIAUX. LE PROTECTOR, z druhé BREVETE S.G.D.G. EN FRANCE & L°ETRANGER (= patent bez vládní záruky ve Francii a v zahraničí). Na vnitřní straně pouzdra má vyobrazený exemplář (výrobní ?) čísla 2358 a 2147. Kovové součástky jsou poniklovány. Vyobrazený exemplář má ráži 6 mm, délku 110 mm, hmotnost 230 g a zásobník s deseti nábojovými komorami. V odborné literatuře lze nalézt i mírně odlišné rozměry a odchylky jsou pochopitelné zejména u 8mm varianty se sedmikomorovým zásobníkem nebo u pistole Protector vyráběné v USA.

Ve Spojených státech amerických získal J.E. Turbiaux na svou pistoli patent č. 273644 dne 6.3.1883. Licence na výrobu zbraně byla prodána společnosti Minneapolis Firearms Company a v ráži .32 RF Short ji vyráběl J. Duckworth ze Springfieldu ve státě Massachusetts. Pistole byla značena jménem společnosti z Minneapolis a datem amerického patentu. S kvalitou zbraní však byly problémy a koncem roku 1892 patent odkoupil Peter H. Finnegan. Ten se spojil s firmou Ames Sword Company z města Chicopee ve státě Massachusetts, která pak vyráběla pistole Protector pro společnost Chicago Firearms Company. Peter H. Finnegan navrhl některé konstrukční úpravy zbraně, na něž získal 29.8.1893 americký patent č. 504154. Hlavní změnou byla odlišná pojistka. Byla umístěna nad hlavní a měla podobu spoušťového jazýčku, který bylo nutné prstem stlačit, aby pistole mohla střílet. Zachoval se i tištěný návod k americké pistoli Protector, v němž se uvádí, že při střelbě se musí pojistka zmáčknout ukazováčkem, což je další důkaz pro správné držení pistole se spouští obrácenou volným koncem nahoru.

Do roku 1892 v USA vyráběné pistole Protector tuto pojistku neměly a byly značeny firmou MINN.FIRE-ARMS Co., od roku 1894 mají pistole pojistku, jsou značeny zleva firmou CHICAGO FIREARMS CO. CHICAGO ILL., zprava názvem zbraně THE PROTECTOR a původním i dodatečným patentem PAT.MCH.6.83, AUG.29.93. Pro americký Protector v ráži .32 se uvádí celková délka 120 mm, délka hlavně 45 mm, zásobník měl kapacitu 7 nábojů. Mezi P.H. Finneganem a výrobní firmou Ames Sword Co. došlo ke sporům, původně mělo být objednáno 25000 pistolí Protector, ale dodáno jich bylo údajně pouze kolem 1500.

Skutečné výrobní údaje nejsou známé ani u francouzských ani u amerických Protectorů. Přestože výkon používaných nábojů byl poměrně nízký, k obraně na krátkou vzdálenost byly tyto zbraně použitelné a jejich výhodou byly malé rozměry, snadná přenosnost a případně i skryté nošení pistole. Ve Francii i v USA si pistole Protector získala určitou oblibu, velkých výrobních úspěchů však nedosáhla a dnes jsou zachované exempláře spíše ceněny jako kuriozita a vzácně se vyskytující sběratelský předmět.

Převzato ze SM 8/2002, s. 4-5.





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=324