Čs. samopaly
Datum: Čtvrtek, 09. srpen 2001 @ 08:00:00 CEST
Téma: Články


V diskuzi v rubrice Novinky se jeden náš čtenář druhého zeptal, který z mnoha vyráběných československých samopalů má na mysli

Doslova se čtenář pod pseudonymem anton vyjádřil:
"Nutno ovšem specifikovat, jaký samopal má Dušan na mysli, neboť samopalů se v české zemi vyráběla velká řada."

V této souvislosti je v prvé řadě vhodné vyjasnit si užívané pojmy.

Jako samopal je v české "civilní", selskému rozumu bližší terminologii označována automatická (tedy dávkami střílející) zbraň na pistolové střelivo. Není od věci připomenout, že ještě krátce po druhé světové válce se u nás samopalům říkalo kulometná pistole.

Z ne zcela jasných důvodů se však do výzbroje československé armády dostal samopal vz. 58, což je ovšem zbraň spadající do poněkud matněji vymezené kategorie automatických či útočných pušek na náboj střední balistické výkonnosti (v tomto případě vz. 43). Tyto názvy do jisté míry odkazují na němčinu (Sturm-) či angličtinu (Automatic, Assault); východní Němci se pro tento typ zbraně jeden čas pokoušeli zavést pojem "rychlopalná puška" (Schnellfeuer-). Rusové svým kalašnikovům pro změnu říkají automat, přesněji avtomat, ale tak se v době Velké vlastenecké války říkalo i klasickým samopalům.

Když říkám klasickým, odkazuji tím na skutečnost, že po 2. světové válce se objevují zbraně překračující hranice právě popsaných kategorií. Nejčastěji jde o to, že zbraň, která vzhledově připomíná samopal na pistolové náboje, ve skutečnosti střílí náboji střední balistické výkonnosti. Nejnovější trend jsou zbraně PDW - kompaktní samopaly na velmi průbojné mikrorážové náboje. Ale to jen tak na okraj.

Skutečnost je v každém případě taková, že na území Českých zemí se mnoho druhů samopalů nevyrábělo. Spíše naopak. V muzeu Historického ústavu Armády ČR je momentálně až do září možné shlédnout vůbec poprvé souhrnně vystavený průřez vývojem čs. pistolí a samopalů (tj. zbraní na pistolové náboje, k tomu jako určitý bonus jsou přilepeny také signální pistole), takže obsáhlé povídání o této problematice by bylo tak trochu nošením dříví do lesa. Proto jen ve stručnosti:

Do druhé světové války se sériové výroby dočkal jen exportní typ ZK 383 ze Zbrojovky Brno. O objemu produkce si můžeme udělat obrázek z toho, že největší zakázka, realizovaná navíc až za války, činila 4000 kusů pro Bulhary. Výroba a export v menším rozsahu pokračovaly i po válce. Předválečný čs. vývoj měl celkově dosti chabé výsledky a zavedení známého samopalu , resp. v tehdejší terminologii "kulometné pistole" vz. 38 do výzbroje bylo jen papírové.

Po 2. světové válce nastal konstrukční boom a naši konstruktéři určitý čas spoluurčovali vývojové trendy v této oblasti. Výsledky byly hojné a zajímavé. Vyústily do zavedení 9mm samopalu vz. 48a (pěchotní) a 9mm samopalu vz. 48b (výsadkový), v roce 1950 přejmenovaného na samopal 23, resp. 25 (bylo to pouze číselné označení, takže nikoli vzor). V tomto roce taktéž skončila sériová výroba (celkem vzniklo asi 134 tisíc kusů) a zbraň byla rekonstruována na sovětský náboj 7,62 mm Tokarev. Následně vzniklý samopal 24/26 byl vyráběný v letech 1951-53 v celkovém množství přesujícím 395 tisíc kusů a v čs. výzbroji zcela nahradil svého předchůdce v ráži 9 mm Parabellum, který byl později uvolněn pro export. To ostatně později čekalo i "pumpičky" komorované na náboj Tokarev.

Kromě toho byla do zdokonalené podoby dovedena "kulometná pistole vz. 38". Výsledné zbrani ČZ 247, na kterou jsem v původní verzi tohoto článku zapomněl, se mírně podrobněji věnuji zde.

Poslední sériově vyráběný československý samopal na pistolový náboj byl legendární Škorpion. Přestože si široká veřejnost myslí své, tovární výroby se dočkala pouze varianta vz. 61 v ráži 7,65 mm Browning. Taktéž tyto zbraně se v hojné míře exportovaly.

Vývoj samopalů na našem území samozřejmě pokračoval a pokračuje, o čemž nás v posledních letech dosti podrobně informují naše odborné časopisy (Střelecká revue, Střelecký magazín, v malé míře též ATM), na které zájemce odkazuji.

Tzv. samopal na náboj střední balistické výkonnosti čili automatická nebo útočná puška se u nás sériově vyráběla jen jedna - vz. 58. Na konci 80. let měla být nahrazena novým kompletem LADA, který mimochodem dosti věrně kopíroval řešení sovětských AK; pro nedostatek prostředků se však přezbrojení nerealizovalo. Vývoj se samozřejmě nezastavil (opět viz časopisy), avšak zatím bez praktických výsledků.

Mapování toho, jak se naše zbraně osvědčily v zahraničních konfliktech, je bezpochyby mimořádně zajímavé téma. Uchopit ho můžeme s pomocí někde otištěných cizojazyčných záznamů a vzpomínek; anebo ještě lépe se ho bude muset ujmout některý z veteránů, kteří "tam" byli. Takže, přátelé, řada je na vás!




Podpořte naše stránky
Podpořte naše stránky






Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=38