Bělehradský atentát 6.července 1899
Datum: Pondělí, 17. březen 2003 @ 06:00:00 CET
Téma: Články


O atentátu, který se sice nezdařil, ale zřejmě se zdařit ani neměl.

Podrobnosti o atentátu na srbského krále-nekrále (odstoupil, ale fakticky vládl) Milana Obrenoviče jsem čerpal z větší části ze zaujatého, nikoli nezúčastněného pramene, jakým byl český dobový tisk, především Národní listy. Vědecké publikace, o dějinách jižních Slovanů tuto událost pouze zaznamenávají jako záminku k vlně represí proti opozičním politikům a podrobnostmi se nezabývají.
Když se 6. července 1899 vracel do Bělehradu kočár s Milanem Obrenovičem a jeho pobočníkem majorem Lukičem, zastoupil mu cestu Ďuro Kněževič a vyzval kočího, aby zastavil. Tento, údajně v domnění, že se jedná o prosebníka, který chce nejmocnějšímu muži v Srbsku předat svoji žádost, zastavil (!!!). Atentátník toho využil a vypálil do kočáru několik ran z "velkorážního revolveru".
Král kupodivu vůbec nebyl zasažen, lehce zraněn byl pouze major Lukič, jenž se podle oficiální verze před krále vrhl a chránil jej vlastním tělem. Již dobový tisk oznamuje, že Lukič byl za své hrdinství okamžitě povýšen na plukovníka a dostal řád. Ve skutečnosti byl povýšen jen na podplukovníka, ale řád opravdu dostal.
Zde si dovolím odbočit a připomenout, že neplánované zastavení automobilu bylo mnohem efektivněji využito o 15 let později 28.června 1914 Gavrilo Principem, který pouhými dvěma ranami zabil v Sarajevě jak arcivévodu Františka Ferdinanda, tak jeho manželku Žofii.
Atentátník, bývalý příslušník armády a bělehradský hasič, se dal na útěk, byl pronásledován a posléze vytažen z řeky, do níž skočil, aby se údajně utopil. Při prohlídce u něj měly být nalezeny seznamy politiků (samozřejmě opozičních), kteří si u něj atentát objednali. Na základě těchto seznamů začalo zatýkání opozičních politiků ze srbské radikální strany-poslanců i bývalých ministrů.
Ani nám dnes nepřipadá oficiální verze srbských úřadů příliš důvěryhodná. V Rakousku-Uhersku jí věřily nebo ji alespoň nekomentovaly pouze úřední listy. Český národní tisk, pro který byl Obrenovič škůdcem srbského národa, přinesl již první zprávy, komentované řadou pochybností.
Jako hlavní důkaz o objednaném atentátu se uvádělo okamžité zatýkání opozičních politiků. Upozorňovalo se na brutální zacházení i s jejich rodinami. Vše bylo tak průhledné, že na podivné a okaté, že proti věznění a následným politickým procesům pokládalo za nutné vystoupit i Rusko, které v té době bylo se Srbskem ve velice napjatých vztazích.
Skutečnost, že se atentátník chtěl utopit, když se mohl zastřelit, byla další připomínanou podivností. Navíc se vyrojily zprávy, že Obrenovič a atentátník Kněževič se znali, což ovšem nezabránilo rychlému odsouzení pachatele k smrti.
Major Lukič nebyl českým tiskem ostouzen, ba naopak. Předpokládalo se a naznačovalo, že měl být obětním beránkem. Měl být zastřelen jaksi "omylem" místo svého krále. Zřejmě ho zachránilo pouze to, že se hrdinně vrhl před panovníka, takže atentátník nemohl pálit, aniž by ohrozil krále. O jeho dalších osudech mi není nic známo. Lze předpokládat, že vzhledem k poměrně brzké výměně dynastií na srbském trůnu nebyla jeho následující kariéra nijak závratná.






Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=412