Příběh Josefa Werndla po říšskoněmecku - část druhá
Datum: Pondělí, 16. červen 2003 @ 18:00:00 CEST
Téma: Články


Před poněkud delší dobu jsme na G-I pověsili první část svérázného životopisu Josefa Werndla z českého překladu propagandistické knihy Fritze Pachtnera "Zbraně", který vyšel v Praze roku 1943 v nakladatelství Orbis. Tady je slíbené pokračování.

Ve Ferlachu v Kärnten bušila kladiva a skřípaly vrtačky pušek ve dne v noci. I v padesátých letech tam ještě měli hodně práce v továrnách na zbraně a v puškárnách v Rosentalu.
Ve Ferlachu bylo zase skoro stejné pracovní tempo jako před čtyřiceti lety. Tehdy byly napoleonské války.
Pušky! Pušky! To bylo heslem v letech kolem roku 1810. A ve Ferlachu bušila kladiva a zvonila ocel.
Už daleko nahoře, když se přicházelo po silnici od průsmyku Loiblpaß, bylo slyšet toto zvonění.
Pušky! Ocel!
Od roku 1800 do roku 1815 se ve Ferlachu vyrobilo přes 300 000 válečných zbraní.

Po silnici od Klagenfurtu přes řeku Drau kolem Maria-Rain se dvěma věžemi poutního chrámu přicházel Josef Werndl na vandru.
Teď se zastavil, třikrát zamával kloboukem k pohoří Karawanken, kde se tyčí k nebi Koschutta, Vertatscha, Hochstuhl a Mittagskogel s vrcholy ještě pokrytými sněhem.
Bylo jaro a teplý jižní vítr vál přes Drau.
Až do podzimu pracoval Josef Werndl o puškách ve Ferlachu. Pracoval v dílně na hlavně, pracoval v brusírně, u vrtaček piloval a seřizoval zámky.
Ba, co všechno se dá od starých puškařů ve Ferlachu odkoukat! Ve Ferlachu přišel Josef na kloub mnohému tajemství, od kalení oceli až po výrobu bodel.
Nejvíce ho však těšívalo, když se v neděli nad Kärnten klenula temně modrá obloha pozdního léta a když si mohl vyjít nahoru k průsmyku Loiblpaß a zlézat skalní stěny v horách Karawanken.
Jednoho dne Josef Werndl zase sbalil svůj tlumok, zamával ještě několikrát na pozdrav Ferlachu a putoval dál, daleko dovnitř Německa, k puškařům v Thüringen.
Roku 1855 řádila v Horních Rakousích cholera.
"Starý Leopold Werndl včera zemřel," vypravovalo se jednoho ponurého dne koncem podzimu v Steyru a venku v Oberletten.
Závan větru vířivě zvedl poslední špinavě hnědé listy se silnice a smetl je do řeky Steyr. Několik předčasných sněhových vloček se pomaličku sneslo vzduchem.
Otec byl mrtev.
Teď začínal život doopravdy. To cítil čtyřiadvacetiletý Josef Werndl, když šel za rakví tichým prosincovým dnem.
Měl ještě matku, měl sourozence, měl malou továrnu na pušky venku nad řekou Steyr v Oberletten.
A Josef Werndl se teď musel o všechno starat, neboť otec ležel v zemi.
Toho dne v prosinci vypjal Josef Werndl trhnutím svou obrovskou postavu, směle zakroutil špičky kníru, rozehrál svaly na svých silných pažích a řekl: "O tom tedy není pochyby, dáme se do toho!"
A kladiva bušila, ocel zvonila nad řekou Steyr.

Pokračování někdy příště.





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=484