Pomsta M. T. Kalašnikovovi: Pokus o nápravu
Datum: Úterý, 04. září 2001 @ 08:00:00 CEST
Téma: Články


Včera jsem se rozepsal o děsivém heslu Kalašnikov v rukopisu Encyklopedie Diderot. A nyní, co jsem s ním udělal

Osobností a dílem M. T. Kalašnikova jsem se zatím nijak systematicky nezabýval, nicméně něco málo o této problematice vím. Proto mi bylo jasné, že heslo v rukopisu Encyklopedie Diderot, o němž jsem se tu zmiňoval včera a které jsem měl za úkol zlektorovat, je v podstatě nepoužitelné.

Nacházel jsem se tehdy v tradiční situaci: málo času (moje chyba, měl jsem si práci rozvrhnou lépe), ne zcela uspokojivé podklady. Výsledek na druhou stranu není tak strašný, třebaže dnes již např. vím, že model AK-74 měl v původní podobě pouze sklápěcí rámovou opěru a ne pevnou (plastovou) pažbu, jak jsem v textu uvedl; ta se začala používat až později. Znalci v této oblasti mě možná opraví, ale objevila se asi až u verze AK-74M.

Ale dosti omlouvání; zde je můj opus a s takto odhalenou hrudí čekám na vaši ránu, dámy a pánové.

Kalašnikov
, hovorový název pro ruskou (sovětskou) automatickou pušku AK (avtomat Kalašnikova) – jedna z nejrozšířenějších pěchotních zbraní moderní doby vyvinutá ruským konstruktérem Michailem Timofejevičem Kalašnikovem (* 1919). Jedná se o plně automatickou zbraň se závěrem uzamčeným otočným závorníkem, jejíž automatika pracuje na principu odběru plynů z vývrtu hlavně. Charakteristické je pro ni umístění plynové trubice nad hlavní a dlouhý zakřivený zásobník na třicet nábojů; z výrobního a uživatelského hlediska je pozoruhodná její mimořádná jednoduchost a odolnost, která z kalašnikova činí ideální zbraň pro guerillového bojovníka. Není vyloučeno, že do určité míry byla jejím předobrazem německá puška StG 44, popř. její předchůdkyně; otazníky jsou také okolo originality sovětského náboje střední balistické výkonnosti vz. 43 (7,62 x 39), na který byly komorovány první verze AK: základní model AK-47 zavedený do výzbroje Sovětské armády v roce 1949 a zmodernizované provedení AKM přijaté v roce 1959 (obě s dřevěnou pažbou nebo sklopnou ramenní opěrou). V roce 1974 byl zaveden AK-74 (pevná pažba nebo sklopná rámová opěra, v roce 1979 byl přijat i zkrácený model AKS-74U) v nové ráži 5,45 mm, jíž Sověti reagovali na americký náboj 5,56 mm poprvé použitý ve Vietnamu. Přestože sovětské střelivo bývá hodnoceno jako zdařilejší, nikdy se ve výzbroji zcela neprosadilo a v poslední době je opouštěno ve prospěch zmodernizované verze náboje vz. 43. Vedle Sovětského svazu používaly originální či licenčně vyráběné kalašnikovy všechny armády bývalé Varšavské smlouvy s výjimkou Československa (zde byl zaveden „Samopal vz. 58“ podobného designu, ale odlišné konstrukce); v hojném počtu byly dodávány nejrůznějším guerillovým či nacionalistickým hnutím. Kalašnikovovův automat byl vyráběn v Sovětském svazu, Bulharsku, východním Německu, Maďarsku, Polsku, Rumunsku, Jugoslávii, Severní Koreji a Číně; kromě toho se stal inspirací pro mnohé zahraniční konstrukce (Finsko, Izrael, JAR). Vývoj a výroba zbraní na bázi AK v řadě těchto států nadále pokračuje, v Rusku vznikla např. řada pušek AK-100 či samopal Bizon; vzhledem ke sníženému odbytu vojenských zbraní byl mechanismus s úspěchem aplikován také na výrobky pro civilní sektor (ruské brokovnice SAIGA a kulovnice VEPR).






Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=59