Zdeněk Beneš Kid: Bodák na samopal vzor 58
Datum: Úterý, 24. únor 2004 @ 19:00:00 CET
Téma: Články


Svého času, už to bude hezkých pár měsíců, oslovil redakci Střeleckého magazínu pán s poněkud neobvyklým jménem Zdeněk Beneš Kid, který se hodně zajímal o bodáky vz. 58 a zkusil na toto téma napsat článek. Tehdejší text ještě nebyl to pravé ořechové, autor to uznal, dále popracoval – a nakonec je z toho útlá, ale pozoruhodná knížečka.

Nestává se to právě často, ale s něčím takovým se setkal asi už mnohý z nás: o některých tématech se dlouho nepíše, nepíše a nepíše, a najednou se té věci současně či krátce po sobě věnuje hned několik autorů. V našem případě dva: od čísla 2/2004 vychází ve Střeleckém magazínu rozsáhlý článek „Československé bodáky vzor 58“ známého sběratele Jana Šmída a minulý týden se vybraným jedincům a institucím dostal do rukou „samizdat“ Zdeňka Beneše Kida „Bodák na samopal vzor 58“.

Souhra okolností je to do jisté míry čistě náhodná, do jisté míry však ne tak docela. Pokud se mi to totiž příliš neplete, pan Šmíd se sice bodákům vz. 58 věnuje už dlouhou dobu, shromáždil jejich opravdu úctyhodnou sbírkou a postupně tříbil a dolaďoval své poznatky do veřejně použitelné podoby, nicméně bezprostředním popudem k sepsání příslušného článku pro SM pro něj byla právě první verze textu Z. B. Kida, kterou před drahným časem dostal k odbornému posouzení. Výstupy obou autorů se ovšem výrazně liší jak v celkovém pojetí, tak i v uvádění a interpretaci mnoha skutečností, čímž okamžitě padá jakákoli škarohlídská úvaha o vykrádání. Vzájemný vztah obou pánů asi nejlépe vystihuje věta z předmluvy publikace pana Z. B. Kida: „Nebýt výrazné pomoci pana Jana Šmída, našeho předního odborníka a sběratele chladných zbraní, nevěděl bych ani, kde pořádně začít.“

Ale nechejme už úvah o autorských právech a podívejme se trochu blíže na ještě teplý „samizdat“ pana Zdeňka Beneše Kida. Začnu tak trochu od konce: celkovým dojmem. A ten je sice pozitivní, zároveň však poněkud rozporuplný.

Zajásat je nutné nad tím, že autorovi se podařilo dohledat mnoho dosud neznámých faktů, natolik zajímavých, že čtenář rád přehlédne stručnost a zejména určitou nepřehlednost textu (kterému by navíc slušela přísnější redakční úprava, což je ale prohřešek, který se podobným knížečkám odpouští). V tento okamžik bych uvedl jen jednu podstatnější věcnou připomínku: o vývoji dřevotřísky jsou k dispozici i odlišné údaje; protože ale zatím nevím jistě, zda můj zdroj jednoznačně vyvrací informace pana Z. B. Kida, ponechávám věc otevřenou.

Ona výšeuvedená rozporuplnost pak vyplývá především z pocitu, že toho mohlo a mělo být řečeno více. V čem tkví problém, nejlépe ukazuje již citovaná přemluva. Zdeněk Beneš Kid v ní děkuje nejen Janu Šmídovi, ale také Ing. Hauerlandovi z České zbrojovky a. s. Uherský Brod, který mu „objasnil mnoho podrobností výroby a navedl mě správným směrem“, a největší dík je pak vysloven panu Jaroslavu Bláhovi, dlouholetému pracovníkovi České zbrojovky, „který se přímo podílel na výrobě bodáku a poskytl mi mnoho neocenitelných podrobností v mém bádání“. Připojena je dokonce kvalitní reprodukce zlepšovatelského osvědčení, z níž vyplývá, že pan Blaha působil u n. p. Přesné strojírenství – Uh. Brod v hodnosti majora jako zástupce vojenské správy (ZVS) a že dne 20. září 1967 byl zaveden jeho zlepšovací návrh „Odstranění konstrukčního nedostatku bodáků“ – aniž by však bylo dále vysvětleno, v čem tento návrh spočíval. Osobně, a jak jsem zjistil, není to jen můj názor, se prostě nemohu ubránit dojmu, že s informačním zázemím, které Z. B. Kid dokázal shromáždit, toho mohlo být dosaženo více.

Zcela stranou raději ponechávám autorův úvodní nářek nad tím, kterak „dokumentace zmizela kdesi v propadlišti archivů“. Nevím totiž, nakolik si tento svůj dojem Z. B. Kid opravdu důkladně ověřoval např. ve fondech Vojenského ústředního archivu v Praze, kde, jak jsem měl zatím možnost zjistit, je zbrojní vývoj po druhé světové válci pochycen naopak až neúnosně velkým objemem materiálů.

Vydání knížečky „Bodák na samopal vzor 58“ obsahující 13 textových stran a 7 stran obrazových příloh formátu přibližně A5 financovala firma Alfa-Technic s.r.o., knižně ji zpracoval Lubomír Purchart a fotografie a tisk zajistil Pavel Šebesta. Náklad činí pouhých 50 kusů, což je s ohledem na počet zájemců o tuto problematiku, kterým by tento „samizdat“ bez nejmenší pochyby udělal velkou radost, proklatě málo. V závěru publikace však naštěstí „amatérský kolektiv“ po omluvách za skromnost svého dílka slibuje podstatně rozšířené a graficky a tiskově zdokonalené vydání, neboť ví, „že je co vylepšit, doplnit a upravit“. Což je jistě dobrá zpráva. Já v každém případě Zdeňku Benešovi Kidovi přeji v jeho bádání mnoho úspěchů a už se těším na nové vydání.





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=636