Bedřich Brandejs I. část
Datum: Úterý, 18. září 2001 @ 08:00:00 CEST
Téma: Články


Před časem slíbená biografická črta konečně startuje

Slíbil jsem minulý týden, avšak to byla pozornost české veřejnosti včetně mé maličkosti upřena na události v USA, takže za zpoždění se snad ani nemá cenu omlouvat.

Počínaje dneškem na čtenáře G-I vychrlím volný cyklus základních údajů o životě a díle Bedřicha Brandejse (1851-1918), jednoho z našich nejvýznamnějších odborných spisovatelů zabývajících se zbrojní technikou.

Vycházet přitom budu z rekapitulace, kterou jsem spáchal na základě dostupné literatury již před více lety, protože na zbrusu nový výzkum momentálně nemám příliš času. Jinými slovy tím chci říci, že následující stať nemusí být zcela bezchybná; přesněji že se na ní může neblaze projevit má někdejší (stále ještě ne zcela zmizevší) mladická nezralost a nezkušenost.

Takže důvěřujte, ale prověřujte, a klidně též konstruktivně kritizujte. Neboť projekt G-I by měl být, mimo jiné, právě o tom.

1. Než se narodil Bedřich

Puškařů jménem Brandejs známe v Českých zemích poměrně dost a určitě by nebylo od věci, kdyby kupříkladu věci znalý Jan Tetřev na G-I stránkách provedl jejich stručnou rekapitulaci, aby se v jejich vzájemných vazbách vyznali i ti z nás (jako třeba já), kteří se ve starších dějinách zbrojní techniky pohybují jen s malou jistotou. Anebo si můžeme počkat na knihu dr. Vladimíra Dolínka, jež by měla shrnout jeho celoživotní výzkum českého puškařství a která by měla v blízkém časovém horizontu vyjít v osvědčeném, nyní ovšem poněkud stagnujícím nakladatelství ARS-ARM.

To jen na okraj, neboť pro účely tohoto článku nás vedle Bedřicha Brandejse (jemuž pro zjednodušení budu dále říkat BB) přímo zajímají pouze dva puškaři tohoto příjmení. Prvním z nich je Bedřichův dědeček Dominik, puškař z Radostivic u Častolovic, který si na počátku 19. století zařídil puškařskou dílnu v Třebechovicích pod Orebem. Česká odborná literatura v čele s jeho vnukem o něm s oblibou omílá historku o zúžených hlavních. Padla o ní zmínka v Brandejsově stati České zbrojířství uveřejněné na G-I stránkách; v mnohem působivější podobě ji však BB vylíčil např. na straně 20 své publikace Zbraně střelné, lovecké, terčovní a obranné. Po předeslání, že za vynálezce zúženého ústí brokových hlavní je „bezprávně“ považován birminghamský továrník Greene a za zdokonalitele Pieper v Lutychu, je zde uveden následující tklivý příběh zneuznaného českého génia:

„Český puškař Dominik Brandejs v Třebechovicích dělal u ústí zúžené hlavně již v letech dvacátých našeho století, tedy v době, kdy se výhradně jen předovek užívalo. Novinka ta rozšířila se, jak u malého puškaře v té době jinak nebylo možno, pouze mezi odběrateli jeho, aniž se však kdo po vlastní příčině lepší donosnosti ptal. Když konečně někteří lesníci shledali, že hlaveň má u ústí menší průměr, a prohlásili to za chybu a za špatnou práci, uznal šťastný (!) vynálezce za lepší, novinky se vzdáti, a pracoval zas po starém způsobu, aby své odběratele neztratil. – Po uplynutí celého půlstoletí uznávají také naši lovci a lesníci, že hlaveň u ústí zúžená, kterou za cizozemský vynález považují, má jisté výhody.“

Tolik ukázka Bedřichova přístupu k jeho předkům. Další informace o Dominiku Brandejsovi uvádí např. Ludiše Letošníková ve své skvělé práci Lovecké zbraně v Čechách (Praha, Státní zemědělské nakladatelství 1980), což je mimochodem kniha věnovaná památce BB, o dílo BB do značné míry opřená a obsahující též Bedřichův kvalitní životopis. Zmínit je ovšem nutné, že dodnes není zcela jasné, za kolika publikačními počiny této uznávané autorky je ve skutečnosti třeba vidět pero jejího muže, minulým režimem ostrakizovaného Miroslava Michálka.

Bedřichův otec Alois Brandejs (narozen 1819) se vyučil v rodinné dílně, načež se kolem roku 1848 odstěhoval do Prahy, kde začal pracovat v závodu Antonína Vincence (Čeňka) Lebedy (1797-1857). O této špičkové české puškařské firmě se poměrně důkladně rozepisuje sám BB tady a tady ve své stati České zbrojířství. Alois Brandejs se hned v roce 1848 oženil, přičemž za svědka mu byl Antonín Lebeda (1823-1890), syn a po roce 1854 nástupce A. V. Lebedy. A jak bylo dobrým zvykem, brzy přišly děti: v roce 1849 dcera Karolína Marie, 1. května 1851 pak syn Bedřich. Čili náš BB.

Pokračování někdy příště





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=76