Antonín Klůc – Dana Zlatohlávková: Život mezi zbraněmi
Datum: Neděle, 23. září 2001 @ 08:00:00 CEST
Téma: Články


O memoárech, které jsou malým zklamáním

Antonín Klůc – Dana Zlatohlávková:

Život mezi zbraněmi

Brno, ARDENT Brno, spol. s r. o. 2001. 138 s.

Na letošní brněnský veletrh IDET, který tentokrát probíhal druhý květnový týden, bylo původně plánováno představení další knihy vydané společností ARDENT – vzpomínek Antonína Klůce (ročník 1933) "Život mezi zbraněmi", s jejichž sepisováním autorovi pomohla mladá literátka Dana Zlatohlávková (nar. 1979). Nakonec k prezentaci těchto memoárů došlo o něco později, ve druhé půli května na výstavě NATURA VIVA 2001 v Lysé nad Labem, kam se ostatně kniha svým charakterem hodila podstatně lépe.

Jak mi sám A. Klůc loni na podzim v Českých Budějovicích řekl, jeho záměrem bylo doplnit a navázat na vzpomínky J. Čermáka "Čtyřicet let konstruktérem zbraní". Pak poskytl Střeleckému magazínu úryvek ze své knihy, který poté byl pod názvem "Z historie puškařství v Čechách" (pokud to nepletu) otištěn v někdy začátkem letošního roku a jenž dával tušit, že to celé bude tak trochu o něčem jiném. A opravdu: kdo čekal tematicky sevřené a novými informacemi nabité dílko ve stylu Čermákových memoárů, musel být zklamán.

A. Klůc je především praktik, původně vyučený puškař, který v letech 1948-50 absolvoval také puškařskou školu při České zbrojovce ve Strakonicích. Své znalosti zbraní a munice poté rozšířil na Střední odborné škole vojenské v Liptovském Mikuláši, po níž absolvoval zbrojířský a pyrotechnický kurs. Nakonec však již v roce 1955 přešel z armády na Krajskou správu SNB v Českých Budějovicích, úsek zbraní a výbušnin. Zde se až do svého odchodu do důchodu v roce 1988 věnoval také kriminalistické technice a expertní činnosti. Kromě těchto aktivit A. Klůc udržoval úzké kontakty s naším zbrojním průmyslem (v roce 1993 se podílel na opětovném zahájení zbrojní výroby v ČZ Strakonice), byl a je členem řady zájmových sdružení a organizací střelců a sběratelů a vlastní jednu z největších soukromých sbírek nábojů na našem území.

To vše bezpochyby dává velmi dobré předpoklady pro vznik zajímavého vzpomínkové díla. Proč se tak nestalo, je mi tajemstvím; a to i když vezmu v potaz, že v Klůcově pestrých životních osudech asi existuje řada oblastí, o kterých autor psát nemůže nebo nechce.

Skutečnost je taková, že A. Klůc svůj pohled do zdaleka nejen své minulosti poněkud nevyváženě zaměřil na překvapivě široké pole. Po stručné autobiografii se pustil do rekonstrukce historie puškařského řemesla na Křivoklátsku a v Krušnohoří a krátkého vylíčení vývoje zbrojovek ČZ Strakonice a Uherský Brod a muniček Sellier & Bellot a G. Roth. K těmto pasážím je připojen obsáhlý popis unikátních nábojů z expozice na zámku ve Vlašimi. Druhá půle knihy je pak relativně podrobně věnována objasnění základů znalecké činnosti a příkladům z Klůcovy kriminalistické praxe. Třešničkou na tomto spisovatelském dortu je přetištěný katalog firmy Roth z roku 1907, doplněný o seznam ráží vyráběných touto muničkou "v době její největší slávy".

Výsledek: žádná sláva. Kniha A. Klůce má co říci především laičtějším zájemcům o vývoj zbrojní a muniční výroby na našem území, na něž se ostatně v určitých pasážích – zejména v kapitolách o třídění zbraní a jejich názvosloví – přímo obrací. Pokročilejší badatelé zde naleznou jen omezené množství nových údajů. Popravdě asi nejzajímavější na celé publikaci je unikátní řez samopalu vz. 38, který je podle všeho z jiných zdrojů nesehnatelný.

Podle textu připraveného pro časopis Historie a vojenství.





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=81