Tisková konference M. T. Kalašnikova
Datum: Čtvrtek, 20. září 2001 @ 08:00:00 CEST
Téma: Články


Tentokrát text otištěný původně ve Střeleckém magazínu, příště veselé historky z natáčení

Toto je zpráva o tiskové konferenci M. T. Kalašnikova na veletrhu IWA 2001 v podobě, v jaké byla otištěna v letošním 6. čísle Střeleckého magazínu. Kolega Tetřev bude jistě tak laskav a doplní ji obrazovou přílohou. Já pak zítra uvedu jednu z několika "veselých historek z natáčení", které se s touto akcí pojí. Tedy ne že by byly tak k popukání; spíš mi poslouží k tomu, abych čtenářům G-I stránek nastínil, co vlastně vzniku takovéhoto výsledného textu předchází.

Pro odborné publicisty je na norimberském veletrhu loveckých a sportovních zbraní IWA vždy připraveno nejen velmi kvalitní zázemí, ale také bohatá nabídka doprovodných akcí v podobě uzavřených prezentací a tiskových konferencí. V této části programu byla letos zlatým hřebem tisková konference proslulého ruského, či spíše sovětského konstruktéra Michaila Timofějeviče Kalašnikova.

Po dlouhých desetiletích přísného utajování a údajně také nepříliš uspokojivé finanční situace si tato žijící legenda od počátku 90. let konečně užívá výhod i nikdy nechybějících záporů mimořádné popularity, jíž se těší prakticky po celém světě. Na tiskovou konferenci pořádanou na výstavě IWA 2001 se M. T. Kalašnikov (ročník 1919) dostavil v civilním obleku ozdobeném pouze vysokým sovětským vyznamenáním v podobě dvou zlatých hvězd a v doprovodu početné suity sestávající ze zástupců ruské státní korporace vývozců a dovozců zbraní a vojenského materiálu "Rosvooruženije", redaktorů časopisu Kalašnikov a svého vnuka, který je mu podle všeho po boku na všech zahraničních cestách.

Při zodpovídání některých otázek budil slavný konstruktér dojem, že ve svých jedenaosmdesáti letech už přece jen překročil zenit duševních sil. Na druhou stranu je ovšem nutno přiznat, že ve značné míře se na tom vedle poněkud diskutabilního tlumočení podílel provokativní či matoucí charakter některých dotazů. Rozpačitost části odpovědí však nakonec vyvážila skutečnost, že v mnoha dalších případech dokázal M. T. Kalašnikov reagovat se sympatickým nadhledem, s nímž ostatně přistupoval i k následnému fotografování a k podpisování svých anglicky vydaných pamětí „From a Stranger´s Doorstep to the Kremlin Gates“. Podle členů jeho doprovodu mu údajně v autogramiádách stále častěji zabraňují zdravotní potíže s rukou zraněnou během 2. světové války, takže získání Kalašnikovova vlastnoručního podpisu je poměrně cenným úlovkem.

Nové či zajímavé informace vyslovené během bezmála hodinu a čtvrt trvající tiskové konference můžeme shrnout následovně:

Změněná hospodářská situace Ruska vedla k tomu, že jisté kruhy začaly využívat ekonomický potenciál skrytý v proslulém jméně Kalašnikov. Vedle stejnojmenného kvalitního odborného časopisu věnovaného především moderním ručním palným zbraním (v jehož čele mimochodem stojí nositel jiného známého jména, Michail Děgťarjev) či vodky s M. T. Kalašnikovem v uniformě se všemi vyznamenáními na etiketě je nejnovějším projevem tohoto trendu založení vědecko-výzkumné instituce (doslova naučno-isledovatělskij dom), která bude sídlit v Moskvě a pod záštitou slavného konstruktéra se zaměří výchovu mladých zbrojních techniků. V této souvislosti je vhodné poznamenat, že pan Kalašnikov stojí také v čele organizace sdružující ruské konstruktéry zbraní.

Na dotazy týkající se nuceného pracovního pobytu německých techniků v SSSR po druhé světové válce (ti, kdo sledují zahraniční odborný tisk, bezpochyby snadno uhodnou, že tazatelem byl šéfredaktor časopisu Visier a že jinými slovy jde o problém původu AK-47) se M. T. Kalašnikov po chvíli váhání vyslovil v tom smyslu, že o německých konstruktérech sice věděl, nicméně jeho tehdejší hodnost – byl pouhým "starším seržantem" – a z toho vyplývající pozice mu neumožnila vejít s nimi do osobního styku. V návaznosti na to pak připomenul, že počátky jeho práce na zbrani nové koncepce spadají již do roku 1942.

Zajímavá byla konstruktérova reakce na pobídku, aby se pokusil zhodnotit kvalitu své zbraně v porovnání se zahraničními výrobky. Možná vinou nepříliš zdařilého překladu se M. T. Kalašnikov vyjadřoval pouze o kopiích, resp. licenčně vyráběných puškách AK, a to tak, že např. čínské nebo bulharské výrobky jak použitým materiálem, tak úrovní zpracování nedosahují kvality jeho automatů zhotovovaných v Sovětském svazu.

Ze svého soukromého života pan Kalašnikov prozradil, že i nadále žije v Iževsku, který mezitím přestal být uzavřeným městem. Většinu času však tráví na své chatě, kde si naprosto vše vyrobil vlastníma rukama. Svůj konstruktérský um zde zaměřuje na ryze civilní pomůcky, jako např. na otáčecí rošt. Odtud také vyráží za svou oblíbenou zábavou, kterou je rybaření a lov; nyní už ovšem méně často, než dříve. Nemohli jsme se samozřejmě nezeptat (prozradím, že tak učinil celkově velmi výřečný kolega Daniel Řehák), jakou zbraň používá: k velkému překvapení všech přítomných M. T. Kalašnikov odpověděl, že vlastní mnoho zbraní, avšak nejraději má německý troják 16/16/8x57 JRS, s nímž si před časem zalovil i v Německu. Momentálně pak pracuje na své nové knize, která bude tentokrát věnována jeho cestám.

Naši stručnou rekapitulaci tiskové konference M. T. Kalašnikova na veletrhu IWA 2001 uzavíráme jeho odpovědí na otázku týkající aktuální celosvětové snahy o snížení počtu civilních zbraní. Autor nejmasověji vyráběné pěchotní zbraně 20. století podotkl, že se jedná o záležitost politiků; avšak kdyby bylo možné nějak zařídit, aby zbraně zmizely ze světa, byl by první, kdo by takovou věc podpořil.





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=82