Daniel Řehák: Střelba s pistolí Mauser HSc
Datum: Pátek, 05. říjen 2001 @ 08:00:00 CEST
Téma: Články


Test oldtimeru převzatý z časopisu Střelecký magazín

Daniel Řehák:

Střelba z pistole Mauser HSc

Střelecký magazín 10/2001, s. 24-25

Poměrně neobvyklé označení této vzhledově zcela atypické pistole je odvozeno od slov "Hahn Selbstpanner" (samonapínací kohout), malé dodatkové písmeno c označuje třetí vývojovou variantu ("Ausführung c"), která se dostala do sériové výroby. V dobových příručkách německé pořádkové policie ji můžeme najít také pod názvem "Mauser neuer Art" (Mauser nového typu), kterým byla odlišována od pistolí řady Mauser 1910/14. Nelze se tomu divit, vždyť to byla první pistole se spoušťovým napínáním, kterou firma Mauser vyvinula.

Její konstruktér Alex Seidel vycházel z tradičních konstrukčních prvků, jež byly typické pro předchozí uvedené pistole. Jedná se především o koncepci střelecké pohotovosti kombinované se zásobníkovou pojistkou, která byla ovládána zadní stěnou zásobníku. Pokud byl zásobník povysunut či vyjmut ze zbraně, nebylo možné vystřelit; pokud však střelec natáhl závěr, došlo k jeho zajištění pákou střelecké pohotovosti. Se zasunutím prázdného či plného zásobníku byl závěr automaticky uvolněn. V případě zasunutí naplněného zásobníku byla zbraň automaticky připravena ke střelbě.

Nová pistole měla kromě spoušťového napínání také zcela netradiční způsob rozborky. Po natažení kohoutu a jeho zajištění manuální pojistkou na levé straně závěru bylo možné stlačit západku hlavně, jejíž ovládací ozub vyčníval z přední vnitřní stěny lučíku. Poté již stačilo posunout závěr směrem vpřed, čímž se přerušovaná vodítka závěru dostala z vodítek na těle pistole a závěr byl oddělen. Hlaveň s navlečenou vratnou pružinou se vyjímala zatlačením směrem vpřed a vykývnutím dolů.

Do výroby se pistole dostala roku 1940, přičemž první partii 13 000 kusů odebrala německá policie. V prosinci téhož roku převzalo další sérii 13 000 kusů námořnictvo. V průběhu války obdrželo námořnictvo pro důstojníky dalších 20 000 kusů. Složky SS a SD převzaly asi 45 000 pistolí. Největší množství však převzalo německé letectvo.

Do konce války vyrobila firma Mauser 259 923 pistolí HSc. Během výroby byla zbraň upravována pouze v roce 1944, kdy dřevěné střenky byly nahrazeny plastovými v zelenošedé či hnědé barvě. Ve snaze zlevnit výrobu vznikly pokusné varianty se závěrem lisovaným z ocelového plechu. V průběhu výroby bylo zhotoveno také několik exemplářů v ráži 9 mm Browning krátký a .22 LR. Poté, co se v roce 1945 firma Mauser ocitla ve francouzské okupační zóně, bylo pro potřeby francouzské armády zkompletováno ještě okolo 20 000 pistolí HSc.

Hlavní části - hlaveň, tělo zbraně a závěr - jsou třískově obrobeny z výkovku. Větší díly jako spoušť (ta byla později lisována), kohout, záchyt zásobníku, záchyt hlavně, záchyt kohoutu ale i pojistka s přerušovačem byly vyráběny shodnou technologií. Ražením z plechu bylo vyráběno pouze táhlo, vodící tyčka bicí pružiny a zásobníková pojistka (vyhazovač).

Na levé straně závěru je vyraženo logo firmy - nápis Mauser v soudku. Uprostřed ve dvou řádcích nápis "Mauser-Werke A.G.Oberndorf a.N. / Mod.HSc == Kal.7,65 mm. Na hlavni, těle zbraně a závěru se nachází tormentační značka v podobě písmene N, nad nímž je říšská orlice. Jedná se o zkušební značku, která byla používána v Německu od dubna roku 1940. U kořene lučíku na levé straně se v případě, že se jednalo o zbraň převzatou armádou, nachází přejímací značka komisaře WaA 135. Plné šestimístné výrobní číslo je vyraženo jen na předním hřbetu těla zbraně. Poslední tři čísla jsou vyražena zespoda na hlavni a elektrickou jehlou na závěru.

Protože je pistole komorována pro náboj 7,65 mm Browning, je závěr neuzamčený, dynamický. Za popis stojí poměrně elegantní SA/DA spoušťové ústrojí. Základem funkce je zásobníková pojistka, jejíž střední část funguje i jako vyhazovač. Pokud není ve zbrani zásobník, zásobníková pojistka blokuje výstupkem pohyb táhla spouště. Kohout lze při absenci zásobníku napnout, nelze ho však spouští vypustit. Při zasunutí zásobníku jeho levá stěna zvedne zásobníkovou pojistku, načež lze buď vypustit napnutý kohout nebo vystřelit v režimu DA.

Kohout lze zachytit ve dvou polohách: na bezpečnostním ozubu a napnutý. V záchytu kohoutu je v drážce díl, který jednak tvoří opěru pružiny záchytu zásobníku, tak i usnadňuje podání náboje ze zásobníku. Po výstřelu pohybující se závěr stlačí prostřednictvím přerušovače táhlo spouště. Nábojnici ze zbraně vyhodí výstupek zásobníkové pojistky, který plní funkci vyhazovače Po výstřelu zůstává kohout v napnutém stavu. Pojistka situovaná na závěru při odjištění stlačuje zásobníkovou pojistku a ta neblokuje pohyb táhla spouště. Při zajištěné poloze umožní zásobníkové pojistce blokovat pohyb táhla spouště (pokud ve zbrani není zásobník) a dojde k vychýlení hlavy úderníku mimo dosah kohoutu. Překvapivě tak je možné spouští vypustit bezpečně napnutý kohout při zajištěné zbrani.

Stručně řečeno: celé spoušťové ústrojí sestává z málo součástí a je konstrukčně zdařilé. Celkový odpor spouště je standardně nízký s rovnoměrným odporem. Při testu jsme naměřili hodnotu mezi 1,5-2 kg. Po posledním výstřelu zůstane závěr zachycen koncem zásobníkové pojistky. Slabším místem je uchycení hlavně. Konstrukce nemohla napodobovat pevné zachycení, jaké je použito u pistole Walther PP. Hlaveň je při demontáži snímatelná. Celkové uložení je v zadku hlavně proti stranovému posuvu zabezpečeno pouze tolerancí vůlí závěru. Záchyt hlavně příliš nevymezuje vůle základny hlavně vůči tělu pistole. Pokud přičteme vůli v uložení na ústí, jsou vůle zřetelné zvláště při zkoušce složené zbraně bez vratné pružiny.

Z pistole Mauser HSc jsme stříleli na mezinárodní pistolový terč 50/20, vzdálenost byla 25 metrů. Při střelbě s oporou jsme chtěli především ověřit precizi a spolehlivost funkce.

Mířidla hranolového tvaru s širokým zářezem v hledí jsou velmi dobře čitelná. Funkce díky preciznímu zpracování byla se střelivem Sellier & Bellot bezchybná. Přesnost je sice v porovnání s pevnou hlavní Waltheru PP o málo horší, avšak není zase tak špatná a pro vojenské účely plně dostačuje.

Zbraň má díky zvětšené přední části lučíku atraktivní design. Nejen to ovlivnilo poválečnou výrobu. Německá firma Heckler & Koch tuto pistoli pouze s mírnými změnami pod označením HK 4 vyráběla až do poloviny 80. let.

Originální pistole HSc dlouhou dobu nabízela firma Frankonia Lov v ceně kolem 10 000 Kč. I když již několik let nejsou tyto zbraně v nabídce, dají se ještě v podobné cenové relaci opatřit.





Tento článek najdete na Mgr. Jan Tetřev-Informační server přátel zbraní
http://www.guns-info.cz

Adresa tohoto článku je:
http://www.guns-info.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=95